KOMENTÁŘ. Vztekající se premiér Babiš ve Sněmovně, na tiskových konferencích a v televizi nazývá dekorovaného plukovníka Armády České republiky Otakara Foltýna opakovaně „šílencem“ či „magorem“. Ten si dovolil mít vlastní, poněkud odbornější názor na potřebu strategické komunikace státu.
A co hůř, Foltýn rozpohyboval sice malý, ale odborný aparát na Úřadu vlády, který se ostře vymezoval proti ruským dezinformačním kampaním a jejich domácím roznašečům.
Už jenom proto musel Andrej Babiš zasáhnout. Přece nenechá pravdivé informace kazit koaliční „transakční politiku“.
Nikdy nemohou být jiní
Vládu České republiky dnes tvoří skupinka hluboce nemravných a zbabělých lidiček, poněkud nešťastně se prohlašujících za politiky. K moci, kterou tak milují, je vynesla jen hluboce zažraná polistopadová nedůstojnost a lži, které se normalizačnímu „lidu“ tak líbily.
Nejsou horší, než jejich předchůdci, jen ještě o něco drzejší a bezectnější, vytrénovaní hloupostí a zkratkovitostí sociálních sítí. Stačí si vzpomenout a srovnávat.
Václav Klaus a jeho snaha udržet naši stoprocentní závislost na ruském plynu a ropě či jeho otevřeně korupční propojení s „novou šlechtou“ z velké privatizace.
Miloš Zeman a desítky jeho korupčních skandálů nebo kontakty jeho poradců na organizovaný zločin. Vlády ODS a ČSSD po desítky let podléhající vlivu regionálních mafií.
Jak dodnes přesné je srovnání Jana Wericha, přirovnávající slovo „lid“ ke slovu „prd“. Protože „lid“ je do politiky pustil a volil je.
Jen pro srovnání – britská vláda má ve struktuře pro strategickou komunikaci přes pět set profesionálů, přičemž další dva tisíce je podporují z podřízených institucí.
Moc takové slabochy nikdy nevychová k čestnému a poctivému, tedy k občanům a zemi zodpovědnému výkonu politiky. Naopak. Nikdy nemohou být jiní, než pověstná opice s prackou v láhvi s ořechem. Dosáhne na něj a uchopí ho, ale ruku, která ořech sevřela, už nikdy hrdlem láhve nevytáhne.
Babišova generace „politiků“ už nic jiného než lhát neumí. Můžeme si za to sami. Jenomže, pokud si toho laskavý čtenář nevšiml, momentálně začalo jít tak trochu do tuhého.
Dnes by Rusy nevyhnal
Takže pro pořádek – vytvoření Stratcomu, tedy odboru strategické komunikace, v roce 2021 navrhl osobně Andrej Babiš a jeho vláda v reakci na komunikaci během covidové krize a radikální zhoršení vztahů s Ruskem (viz teroristický útok ve Vrběticích v říjnu 2014) a narůstající vliv ruských dezinformačních kampaní.
Babišova vláda v dubnu a červnu 2021 přijala klíčové zásady a dokumenty jako Národní strategii čelení hybridnímu působení z 19. dubna 2021 jako Usnesení vlády č. 384/2021. Tehdy ovšem měl Babiš ještě volné ruce a nemusel se ohlížet na otevřeně proruské a antisystémové síly (SPD, Motoristé), bez kterých by po posledních volbách nesložil svoji současnou vládu.
Dnes už by nejspíše vrbětickou agresi ani nedovolil vyšetřit, natož aby v reakci na důkazy českých zpravodajců a policie vypověděl desítky diplomatů Ruské federace ze země.
K založení oddělení strategické komunikace na Úřadě vlády došlo v souladu s usnesením Babišovy vlády až v roce 2022 za vlády Petra Fialy. Zakládal ho Michal Klíma, který však dlouhou dobu neměl na Úřadu vlády ani kancelář, ani pracovní stůl.
Teprve v roce 2024 vznikl odbor strategické komunikace, který se postupně rozrostl na čtrnáct zaměstnanců ve dvou odděleních. Jen pro srovnání – britská vláda má ve struktuře pro strategickou komunikaci přes pět set profesionálů, přičemž další dva tisíce je podporují z podřízených institucí.
Plukovník Foltýn byl pověřen výkonem funkce vládního koordinátora strategické komunikace teprve koncem května 2024 a rezignoval den před volbami v říjnu 2025, tedy po pouhých patnácti měsících.
Agenda spojená s ochranou před dezinformacemi a hybridními hrozbami je ve světě považovaná za nový a rozhodující nástroj obrany proti manipulaci veřejnosti zahraničními režimy.
Asi nejdůležitější pro hodnocení rozhodnutí Babišovy vlády zrušit celou koncepci strategické komunikace vlády České republiky, jeho bombastické medializace a použitých argumentů, je jeden velmi jednoduchý fakt – přes honosně znějící titul vládního koordinátora byl plukovník Foltýn na Úřad vlády České republiky pouze zapůjčen Kanceláří prezidenta republiky. Nebral na vládě žádný plat a už vůbec neměl oprávnění podepisovat finanční výdaje.
Pokud tedy premiér tvrdil na tiskovém briefingu, že „toho šílence Foltýna, který nás stál na Úřadě vlády 157 milionů a nahrál 125 milionů korun na nesmyslné kampaně takovým médiím, jako je Seznam zprávy nebo Novinky...“, tak lhal a měl by se omluvit. Stejně, jako by to udělal každý slušný člověk, přistižený při lži.
Kdo je svoloč bezcharakterní
Jenže to by musel premiér také přiznat, že nemalá část jím zmíněných prostředků šla i do médií ovládaných svého času svěřenským fondem spravujícím impérium Agrofertu.
Premiér a členové vlády, kteří jeho lži opakují, si zjevně nedokážou rozklíčovat náklady na agendu strategické komunikace na Úřadu vlády České republiky mezi rokem 2022 a lednem 2026, kdy ho zrušili.
Natož, aby přiznali, že plukovník Otakar Foltýn pobyl v projektu strategické komunikace ani ne polovinu doby jeho trvání, aniž mu Úřad vlády vyplatil jedinou korunu, tudíž daňové poplatníky stála jeho funkce přesně 0 Kč.
To by se však museli vzdát i mnoha dalších mediálně přitažlivých, i když otevřeně lživých výroků, jako je „zločinecký systém“, „skvělé trafiky“, rozkrádání“, „nepotřebujeme ho“, „tunelování“, „my vám budeme říkat pravdu“.
Skvělý herec a znalec ruské literatury a divadla Pavel Landovský pro podobné normalizační charaktery (kromě řady hrubších a nespisovných výrazů) používal roztomilý rusismus „svoloč bezcharakterní“.
Agenda spojená s ochranou před dezinformacemi a hybridními hrozbami je ve světě považovaná za nový a rozhodující nástroj obrany proti manipulaci veřejnosti zahraničními režimy.
V každém národě je, bohužel, jak přesně před sto lety řekl Masaryk v rozhovoru pro Prager Tagblatt – patologická sedlina.
Šéf britské kontrarozvědky Sir Ken McCallum jen před několika dny v dramatickém prohlášení řekl, že jsme v současnosti ve větším ohrožení, než 11. září 2001, protože vedle islámského terorismu vyrostly hrozby nového typu, řízené státy, jako je Rusko a Čína.
Mezi třemi nejdůležitějšími je podle něj i „skryté ohrožování naší demokracie“. Jako jedinou možnou obranu vidí vytvoření „společného národního úsilí“ proti takovým hrozbám, tedy aby národní bezpečnost přestala být vnímána jako „odborná záležitost hrstky agentur“.
Česká vláda ve stejné chvíli agendu strategické komunikace zrušila a převedla pod jiné struktury, navíc řízené „spolehlivými soudruhy“, například na Ministerstvo obrany (SPD) a Ministerstvo zahraničních věcí (Motoristé).
Patologická sedlina a slabí duchem
Připomeňme i bolestínské stesky Andreje Babiše a členů Vlády České republiky nad tím, že plukovník Foltýn „označil naše občany za svině“. Ani to není pravda.
Ten výraz padl v nezpochybnitelném vztahu k prostému faktu, že v každém národě je, bohužel, jak přesně před sto lety řekl Masaryk v rozhovoru pro Prager Tagblatt – patologická sedlina. V dobách klidu o ní ani nevíme. Je to jen vrstvička na dně usazené kávy. Stačí ale zamíchat a káva se nedá pít.
Aktuálně tahle sedlina omlouvá ruskou agresi na Ukrajině a zabíjení civilistů a patří mezi fašisty a putinotroky odmítající svobodu a demokracii.
Je na místě opět citovat slavnou řeč profesora Cyrila Höschla ze září 1991, když v ctihodném pražském Karolinu přebíral profesuru:
„Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, a je to polovina národa, uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, a co z tohoto světa v jejich očích zbývá, lze rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.“
O pár měsíců později profesora Höschla při projevu ve Federálním shromáždění rozsáhle ocitoval jistý Miloš Zeman: „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“ Zeman, sám lhář a alkoholik to pak v téhle zvláštní zemi dotáhl až na prezidenta.