2 min

Nejotřesnější vánoční zlo-zvyky, ze kterých se oklepete ještě dnes

Sdílet

Dennívýzva

Vánoční zvyky někdy berou dech. Které jsou ty nejpříšernější, že z nich jde mráz po zádech? Pro někoho to je každoroční oblékání vánočních svetrů nebo svetrů na psy či kočky a focení na Instagram.

Zdroj: BearFotos / Shutterstock

Pro jiného ale něco úplně jiného. V dnešní době si víc a víc rodin dělá svoje vlastní zvyky. Možná to je nejlepší cesta než stresování je často brutálními zvyky, které znají pamětníci sedmdesátých či osmdesátých let. Být tehdy hospodyňkou znamenalo, že máte v rukou doslova osud celé rodiny.

Tak schválně, pamatujete si na tyhle příšernosti a vstávají vám ještě dnes vlasy hrůzou na hlavě?

Povinné leštění zbytečného skla

Ty gigantické výkladní skříně v obývacích pokojích plné svatebního skla, sad nikdy nepoužitých porcelánů, broušeného skla a skleniček. Ty všechny se musely v rámci předvánočního úklidu vyleštit. Pracholapy všeho druhu byly strašákem celých rodin.

Úklid naprosto dokonalý a otravný pro všechny

Předvánoční úklid už pomalu ustupuje. Lidé zastávají názor, že mají doma uklizeno celý rok, tak proč se honit před Vánoci. Ale kdysi umytá okna, naleštěné sklo, vymyté skříně a utřené kuchyňské linky i na horních skříňkách, byly symbolem společenského statusu. Co kdyby přišla sousedka a viděla nepořádek? Jak tohle působilo na psychiku zejména zaměstnaných žen, asi marno vysvětlovat. Do toho ještě honba za dárky. Pro mnohé dnešní čtyřicátníky a padesátníky je nejsilnější vánoční vzpomínka na vysavač, prachovku a leštění kdečeho. A matku zhroucenou pod stromečkem.

vánoční cukroví | Zdroj: A_Lein / Shutterstock

Nejvíc cukroví

Tak tohle taky byla hrůza. Maximální počet druhů. Před svátky se to jíst nemohlo, po nich to už nikdo nechtěl. Milion druhů cukroví byl zase jenom pro vítězství nad sousedkou.

Hádky o salát, kapra a řízky

Každá rodina dává do bramborového salátu to své. Hádky o salám nebo vajíčka někde nabývaly obřích rozměrů. Vše muselo být dokonalé, řízky i kapr. Nedejbože, když se něco pokazilo, byly pokažené celé svátky. Tohle lpění na dokonalosti zničilo mnoho rodinných vzpomínek.

Kdo první vstane, umře

A tady už přestává legrace. První od stolu smí vstát jen hospodyně. Představte si tu hrůzu, když náhodou vstane někdo jiný. Nebo neposedné dítě. Hrůza. Roka nedožije. A vůbec, ta hrůza z toho, že tam sedíte ukovaní těch pár minut v roce a rozhoduje se o vašem žití nebo nežití v příštím roce?

Mohlo by vás zajímat: Vánoce za rohem a vy bez dárků? Těchto 5 nápadů vás zachrání

Morbidní krájení jablek

Rozkrojit si poloplesnivé jablko taky přinášelo dost úzkosti. Pravděpodobně to byly vaše poslední Vánoce. Tak tohle taky chcete, stejně jako množství dalších strašících zvyků o Štědrém večeru.

Ve světě je to někdy horší, nebojte se

Abychom nebyli na sebe tak zlí, tak tohle jsou takové typické retro zvyky. Ve světě jsou horší, mimochodem. Na Islandu například z hor přichází Grýla, mýtická postava, která sbírá zlobivé děti nebo ženy, které si nestačily na sebe koupit nic nového, nebo jako dárek toho večer nedostaly nějaké oblečení. Takže buďme rádi za rozkrájená jablíčka.

Zdroje článku: en.wikipedia, ceskepreklady.cz, medium.seznam.cz, prozeny.cz, nespechej.cz

Reklama

Další články z NESPECHEJ.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů NESPECHEJ.cz

Nespechej.cz je pozvánka zpomalit – a znovu si všimnout věcí, které běžně přehlížíme. Web nabízí inspiraci k jednoduššímu, vědomějšímu životu, který není o výkonech, ale o rovnováze. Témata se točí kolem zdraví, duševní pohody, rodiny, vztahů i smysluplného využití času. Namísto radikálních změn...

Nejotřesnější vánoční zlo-zvyky, ze kterých se oklepete ještě dnes

Putin záměrně neukázal největší sílu, popsal Just "intimní přehlídku" v Moskvě

Hvězda Pobřežní hlídky v obrovském průšvihu: Měl přejet psa sousedky a ujet!

Britka má podle svých slov největší prsa v zemi. Rostou jí dál i přes výrazný úbytek váhy

Vím, že Jakub není můj syn, ale rozhodl jsem se mlčet. Moje milosrdná lež mě žere zaživa

Nula od nuly pojde. Jana Paulová promluvila o svém důchodu, i v sedmdesáti musí stále pracovat, aby vyžila