Rangers patří k Madison Square Garden, Manhattanu, skoro stoletým tradicím a elitnímu obrazu jedné z největších sportovních značek Ameriky. Islanders vznikli o 46 let později na Long Islandu a už jméno mělo říkat, že tohle není další manhattanský tým. NHL sama při vysvětlování názvů klubů připomíná, že „Islanders“ měli od začátku zdůraznit příslušnost k Long Islandu.
Není proto úplně přesné říkat jejich zápasům obyčejné městské derby. Geograficky, společensky i hokejově proti sobě dlouho stály dvě různé části jednoho obrovského regionu. Manhattan proti Long Islandu. Garden proti Coliseu. Starý klub proti novému vetřelci.
A možná nejkrásnější na celé rivalitě je, že Islanders původně vůbec nevznikli proto, že by NHL nutně toužila dát New Yorku druhý tým.
Vznikli také proto, aby ho nedostala konkurence.
Rangers byli v New Yorku skoro půl století první. Pak NHL vyděsila konkurenční liga
Rangers byli založeni v roce 1926 a velmi rychle se stali úspěšnou organizací. Už ve své druhé sezoně získali Stanley Cup. Později se zařadili mezi šest klubů éry Original Six a Madison Square Garden se stala jednou z nejslavnějších hokejových adres světa.
Na začátku sedmdesátých let ale vznikla World Hockey Association, konkurenční profesionální liga, která chtěla mimo jiné získat prostor v nově postaveném Nassau Coliseu na Long Islandu. Prezident Rangers Bill Jennings o takovou konkurenci v sousedství nestál. NHL nakonec schválila pro sezonu 1972/73 nové franšízy na Long Islandu a v Atlantě a Islanders dostali své místo v lize. Při vstupu navíc museli Rangers zaplatit územní kompenzaci, protože nový klub vstupoval na jejich trh.
Rivalita tak nezačala až prvním tvrdým hitem.
Byla zabudovaná už do samotného vzniku Islanders.
První zápas stačil k tomu, aby bylo jasno
První utkání základní části mezi oběma kluby se hrálo 21. října 1972 v Nassau Coliseu. Aréna měla kapacitu 14 665 míst, přesto se dovnitř natlačilo více než 16 tisíc lidí. Nováček ligy hostil klub, který byl v New Yorku už téměř půl století, a fanoušci zjevně okamžitě pochopili, že tady nepůjde o obyčejný zápas.
Rangers vyhráli 2:1, ale mnohem lépe charakter budoucích střetů vystihl incident mezi Rodem Gilbertem a brankářem Islanders Billym Smithem. Smith Gilberta vyzval, jenže si nechal na hlavě brankářskou masku. Gilbert později s pobavením vysvětloval, že do masky přece nebude bušit a riskovat zlomenou ruku. Smithova logika byla stejně přímočará: kdyby si masku sundával, Gilbert by ho mezitím mohl praštit.
Byl to první ligový zápas těchto klubů.
A už v něm se málem prali členové budoucí Hokejové síně slávy.
Islanders potřebovali jedenáct sekund, aby přestali být mladším bratrem
Skutečný zlom přišel v roce 1975. Islanders byli teprve ve své třetí sezoně a poprvé postoupili do play-off. Soupeř pro krátké předkolo? Samozřejmě Rangers.
V rozhodujícím třetím zápase série hraném v Madison Square Garden vedli Islanders 3:0, domácí ale ve třetí třetině vyrovnali. Starší a slavnější klub vypadal, že začínajícího souseda nakonec vrátí na jeho místo.
Prodloužení trvalo jedenáct sekund.
Jude Drouin našel J. P. Pariseho před brankou a Parise rozhodl. Islanders získali první vyhranou sérii play-off ve své historii. Generální manažer Bill Torrey později tento zápas považoval za vítězství, které jeho mladou organizaci definitivně dostalo na mapu NHL.
Pro Rangers to byla rána. Pro Islanders okamžik dospělosti.
Od té chvíle už nešlo o slavný klub a jeho mladého souseda. Byli to soupeři.
Potvin, zlomený kotník a pokřik, který přežil samotný důvod svého vzniku
K žádné opravdu velké rivalitě neodmyslitelně patří alespoň jeden příběh, který si fanoušci postupně upraví tak, aby se jim lépe nenáviděl soupeř. Rangers a Islanders ho dostali 25. února 1979.
Obránce Islanders Denis Potvin tvrdě narazil nejlepšího střelce Rangers Ulfa Nilssona. Švédský útočník utrpěl zlomeninu kotníku a přišel o zbytek základní části. Pro fanoušky Rangers byl viník okamžitě jasný.
Jenže detail, který se v legendě poněkud ztratil, je skoro komický: rozhodčí Potvina nevyloučil a samotný Nilsson později řekl, že Potvin za zranění nemohl. Ani trenér Rangers Fred Shero zákrok nepovažoval za faul.
Fanouškovský soud měl ale jiná pravidla.
V Madison Square Garden se zrodil pokřik namířený proti Potvinovi, který se v různých podobách drží mezi fanoušky Rangers dodnes. Jeho absurdita časem jen rostla: pokřik znají i lidé, kteří Potvina nikdy neviděli hrát.
Rivalita tím získala něco, co nelze vyrobit marketingovou kampaní – dědičnou nenávist.
V roce 1979 Rangers vyhráli. Pak Islanders ovládli celé desetiletí
Stejný rok přinesl Rangers jednu z největších satisfakcí v historii vzájemných zápasů. Islanders patřili k nejlepším mužstvům NHL, ale Rangers je v semifinále play-off 1979 překvapivě vyřadili v šesti zápasech a postoupili do finále Stanley Cupu.
Jenže právě tato porážka se stala jedním z posledních kroků před explozí Islanders.
O rok později získali první Stanley Cup. Potom druhý. Třetí. A čtvrtý.
Mezi lety 1980 a 1983 vyhráli Stanley Cup čtyřikrát za sebou a v pěti po sobě jdoucích sezonách došli do finále. Rangers přitom během tohoto období vyřadili z play-off v letech 1981, 1982, 1983 a 1984. Z klubu, který měl být mladším sousedem velkých Rangers, se během několika let stala jedna z největších dynastií historie NHL.
A fanoušci Islanders samozřejmě našli způsob, jak to Rangers každou chvíli připomínat.
„1940.“
Rok posledního Stanley Cupu Rangers se stal pokřikem. Čtyři číslice shrnovaly desetiletí frustrace jednoho klubu a současnou nadvládu druhého. NHL připomíná, že pokřik se výrazně rozšířil během série roku 1981.
Rok 1984 ukázal rivalitu v nejčistší podobě
Islanders na jaře 1984 útočili na pátý Stanley Cup za sebou. Rangers jim ale v prvním kole stáli v cestě a po třech zápasech vedli v sérii 2:1. Islanders si vynutili rozhodující pátý duel na Nassau Coliseu.
Zápas dospěl za stavu 2:2 do prodloužení. Rangers měli šance, Billy Smith však Islanders držel. Po 8 minutách a 56 sekundách nastavení se puk dostal na modré čáře ke Kenu Morrowovi. Obránce vystřelil přes provoz před brankou a puk skončil za Glenem Hanlonem.
Islanders vyhráli 3:2 a jejich série vítězných playoff kol pokračovala. Někteří pamětníci dodnes označují právě tento duel za nejlepší zápas celé rivality. Islanders pak došli do pátého finále Stanley Cupu za sebou, kde jejich dynastii definitivně ukončil Edmonton Wayna Gretzkyho.
V jednom utkání se tak potkalo skoro všechno, co Rangers–Islanders znamenali: sousedství, nenávist, obrovská sportovní kvalita, prodloužení a strach jedné fanouškovské základny z toho, že ta druhá bude mít další rok právo se jí vysmívat.
V roce 1994 se role obrátily
O deset let později už byla situace úplně jiná.
Rangers byli nejlepším týmem základní části a vyhráli Presidents' Trophy. Islanders postoupili do play-off s mnohem horší bilancí a čekalo se, zda jejich starý rival zase nenajde způsob, jak se v rozhodující chvíli zlomit.
Nenašel.
Rangers první dva zápasy vyhráli 6:0 a 6:0, třetí 5:1 a čtvrtý 5:2. Islanders byli smeteni 4:0. Rangers následně prošli celým play-off a získali první Stanley Cup od roku 1940.
Pokřik „1940“ tím během několika týdnů ztratil význam.
A série roku 1994 zůstává posledním playoff střetem obou klubů. Celkem se Rangers a Islanders utkali ve vyřazovací části osmkrát; Islanders vyhráli pět sérií, Rangers tři.
Jeden New York? Spíš dva světy, které se potřebují
Právě historie vysvětluje, proč Rangers–Islanders fungují jinak než rivality vzniklé jen z častých zápasů ve stejné divizi.
Rangers představují starý New York NHL. Klub založený roku 1926, Madison Square Garden, Original Six, generace fanoušků a pocit, že slavná historie je součástí každého současného mužstva.
Islanders byli od prvního dne opakem. Long Island měl dostat vlastní tým a vlastní identitu. Ne kopii Rangers, ale něco, co může stát proti nim. A když mladá organizace v sedmdesátých letech nečekaně rychle vyrostla a následně během osmdesátých let začala vyhrávat Stanley Cup za Stanley Cupem, původní geografický rozdíl dostal také sportovní obsah.
Proto přežil Potvinův pokřik. Proto jedenáct sekund J. P. Pariseho pořád patří k nejdůležitějším okamžikům historie Islanders. Proto mají roky 1979, 1984 a 1994 význam, který tabulka základní části nevysvětlí.
Rangers a Islanders totiž nepotřebují rozhodnout, kdo je lepší tým v New Yorku.
Oni se už více než půl století přou o něco osobnějšího.
Čí New York to vlastně je.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NHL Records – Most Penalty Minutes, Career [1], NHL Records – Most Penalty Minutes, Career Including Playoffs [2], NHL Records – Most Penalty Minutes, Season [3], NHL Records – Historical Rule Changes [4], NHL.com – Department of Player Safety FAQs [5], Hockey-Reference – Tiger Williams career statistics [6], NHL Records – 1981/82 Playoff Results [7].