4 min

Zpověď Markéty Hrubešové: Proč nikdy nevrací jídlo v restauraci

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Herečka a autorka kuchařek Markéta Hrubešová patří mezi ty, pro které jídlo není jen nutností, ale hlubokou součástí života. Vaření pro ni znamená vzpomínky, rodinu i způsob, jak vyjadřovat lásku.

Markéta Hrubešová

Zdroj: Profimedia

Právě zvěřina je pro ni srdeční záležitostí, která má hluboké rodinné kořeny. „Už jako malá, protože můj dědeček byl myslivec. Krásně se mi to tak propojilo. V poslední době navíc s myslivci spolupracuji, takže jsem byla na několika honech a lovech. Je to svět sám pro sebe, báječný svět. Spousta lidí má myslivost spojenou jen s lovem, ale práce myslivců je mnohem širší. Starají se o les, o zvěř, o rovnováhu v přírodě. Je to krásné poslání, pokud ho dělají s láskou.“

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Markéta Hrubešová: Co můžu sníst, to si můžu namazat i na obličej

Přesto zdůrazňuje, že pro ni není nejdůležitější samotný lov, ale úcta k jídlu. „Přesto, že na hony jezdím, nikdy jsem po zvířatech nestřílela. Myslím si, že jídlo bychom měli přijímat s pokorou a láskou. Je to dar. Měli bychom si ho vážit, neplýtvat jím a zpracovat suroviny co nejlépe. Když si například koupím kuře, rozporcuji ho a připravím z něj několik porcí a ze skeletu udělám vývar. Je to projev úcty k tomu zvířeti. Neměli bychom si brát jen ty prémiové části a zbytek ignorovat.“

Velkou životní kapitolou Markéty Hrubešové je tedy zvěřina. Nejen jako surovina, ale jako vzpomínka, která ji provází od dětství až dodnes. Nedávno jí dokonce věnovala celou kuchařku. „Už jsem vydala zvěřinovou kuchařku, na kterou jsem strašně pyšná, protože jsem opravdu všechno uvařila sama. Neměla jsem žádného asistenta ani food stylistu. Je sice menší, ale krásná, a měla jsem ze sebe obrovskou radost. A myslím, že by na mě byla pyšná i moje babička, manželka mého dědečka myslivce, protože ta vařila zvěřinu opravdu skvěle.“ Právě babiččina kuchyně je pro ni dodnes zásadním zdrojem inspirace. Ne podle receptů na papíře, ale podle chuti, která v ní zůstala uložená. „Snažím se v té chuťové paměti znovu vypátrat její chutě. Pamatuji si zajíce na smetaně, srnčí, jelení guláš, tehdy jsem tomu neříkala ragú, byl to prostě guláš, ale byl nádherně jemný. Nebo bažantí prsa, úplně jednoduchá, měkoučká, podávaná s rýží. Byla to jídla, která voněla domovem. Dodnes se mi, když o nich mluvím, sbíhají sliny.“

Mrzí ji, že si tehdy žádný z babiččiných receptů nezapsala. Tehdy totiž ještě netušila, jak důležitou roli bude jednou vaření v jejím životě hrát. „Bohužel jsem si v té době myslela, že nikdy vařit nebudu, protože jsem začala až kolem dvaceti let. Nestihla jsem si zapsat ani jeden její recept, čehož dodnes opravdu velmi lituji. Ale stejně to ve mně zůstalo, protože jsme všechno řešili u ní v kuchyni. Ona mezitím zadělala na buchty, připravila svíčkovou ze zvěřiny nebo něco jiného a pořád se u toho povídalo. A tohle v sobě mám dodnes.“

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Šéfkuchař Tomáš Černý po Souboji restaurací šlape Pohlreichovi pěkně na paty

Právě tehdy si podle svých slov vytvořila vztah k jídlu jako k prostředku, kterým se vyjadřuje láska. „Já vyjadřuji lidem lásku přes jídlo. Opravdu vařím každý den teplou večeři, když jsem doma. A lidé se mě ptají: ‚Vy opravdu vaříte?‘ To mě vždycky překvapí. Ano, opravdu vařím, protože je to pro mě přirozenost. Není to povinnost, ale radost. Když se moje smečka sejde u večeře, povídáme si, dáme si něco dobrého a společně si to vychutnáme, to je pro mě úplně nejvíc.“

Stejnou pokoru, s jakou přistupuje k vlastnímu vaření, má i vůči práci profesionálních kuchařů. I když sama patří mezi zkušené autorky kuchařek a gastronomii rozumí, kritiku volí opatrně. „Já jídlo v restauraci nevracím. Myslím si, že zmýlit se může úplně každý. Není to nic fatálního a vždycky se to dá napravit. Myslím, že laskavost by měla být naší základní výbavou. Měli bychom spolu mluvit hezky, ne hned vytahovat zbraně. Když se něco nepovede, dá se o tom mluvit, sdělit svůj názor, ale není potřeba z toho dělat konflikt. Já to prostě nedělám, protože si myslím, že to není dobře.“

Radost z vaření a rodinných tradic se snaží předávat dál i prostřednictvím své nové knihy. „Teď mi vychází nová kuchařka, jmenuje se Kuchařka pro radost. Jsou v ní klasické recepty z mé milované Moravy, inspirované mojí babičkou. Chtěla bych lidem připomenout, aby jim jídlo dělalo radost. Protože my se o tyhle chvíle někdy sami ochuzujeme. Objednáme si něco v plastové krabičce nebo si otevřeme konzervu a přijdeme o ten nejhezčí moment, o společné stolování. Přitom právě to, že spolu jíme, povídáme si a sdílíme ten okamžik, je krásné. A to se snažím lidem vrátit, aby si tyhle hodnoty znovu uvědomili prostřednictvím jídla.“

Zdroj: Autorský článek

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Zpověď Markéty Hrubešové: Proč nikdy nevrací jídlo v restauraci

Evropu čeká šok. Odsouzená bojovnice proti migraci má prezidentský palác na dosah

Polární liška ušla z Norska do Kanady 4.350 kilometrů. Redakce má podezření, že šla na fotbal a Haalandovi věřila dřív než všichni ostatní

„Když jsem se na muže podívala, okouzlila jsem ho.“ Pawlowská překvapila sebevědomým přiznáním

Džus a limonády v dětství? Studie upozorňuje na možné zdravotní riziko v dospělosti

Po boku má jediného muže, kterého potřebuje. Kateřina Kornová promluvila o synovi i lásce