Nevím, jestli za tím stojí vlna léků na hubnutí, které v posledních letech pronikly do mainstreamu a udělaly z procesu shazování kil něco téměř mechanického. Možná je to jen další fáze, která pomine. Protože historie se opakuje, jednou se oslavují křivky, jindy extrémní štíhlost. Jenže tentokrát to nikdo nahlas nepojmenovává. A právě to je na tom znepokojivé. Nejde o to někoho shazovat nebo hodnotit. Nejde o výsměch. Každý má právo vypadat tak, jak chce, a cítit se dobře ve svém těle. Ale zároveň je fér říct nahlas, že když se extrém začne vydávat za normu, má to důsledky. A ty nejsou malé.
Protože tenhle obraz nesledují jen lidé, kteří už mají jasno sami v sobě. Sledují ho i ti, kteří se teprve hledají. Mladé holky, kluci, kteří si teprve vytvářejí vztah ke svému tělu, k jídlu, k vlastní hodnotě. A když vidí, že úspěch, obdiv a pozornost přichází s co nejmenším číslem na štítku oblečení, co si z toho asi vezmou? Navíc se do toho míchá zvláštní morální rovina. Jako by štíhlost automaticky znamenala disciplínu, kontrolu, hodnotu. A naopak, jako by cokoliv jiného bylo selhání. Přitom realita je mnohem složitější. Zdraví se nedá zredukovat na velikost těla. A už vůbec ne na to, jak člověk vypadá na fotografii.
Je zvláštní, jak opatrná dnešní doba dokáže být. Jak se bojíme cokoliv říct, abychom se někoho nedotkli. Jenže tím někdy přicházíme o důležitou věc, o schopnost nastavit zrcadlo. Ne kritické, ne odsuzující. Ale upřímné.
Možná bychom se měli znovu naučit mluvit o tom, že tělo není projekt. Není to věc, kterou musíme neustále opravovat, zmenšovat nebo optimalizovat. A že hodnota člověka opravdu není o tom, kolik zabírá místa. Protože pokud budeme dál tiše přihlížet a tvářit se, že je všechno v pořádku, může nás to vrátit přesně tam, kde jsme už jednou byli. Do doby, kdy extrémní vychrtlost byla normou. A následky jsme viděli všichni. Otázka tedy nezní, kdo jak vypadá. Otázka zní, kde je hranice mezi svobodou volby a tlakem prostředí, který si ani neuvědomujeme.
Mgr. Martin Cvrkal Psycholog, psychoterapeut a fyzioterapeut s více než 15 lety zkušeností v práci s klienty s nadváhou a obezitou. Autor metody ICDT (Integrated Cognitive Diet Therapy), která propojuje psychoterapii a výživu. Člen odborných společností a aktivní přednášející na mezinárodních konferencích.
„Z psychologického hlediska není problém jen v tom, že se ve veřejném prostoru objevuje určitý tělesný ideál ať už je jakýkoli, ale v tom, jaký význam mu společnost přisuzuje. Jakmile je štíhlost spojována se sebekontrolou, úspěchem a vyšší osobní hodnotou, nevzniká jen estetická preference, ale normativní tlak. Ten může vést část lidí k tomu, že nezačnou své tělo jen vnímat, ale začnou se podle něj především hodnotit. Právě tím roste riziko nespokojenosti s tělem, studu, sebekritiky a nezdravé kontroly jídla. U zranitelnějších jedinců se tento tlak navíc často internalizuje jako přesvědčení, že hodnota člověka je podmíněna vzhledem. To je psychologicky podstatný a velmi rizikový mechanismus.“ |
Zdroj: Autorský článek
Související články