3 min

Kam se hrabou paštiky v Chorvatsku. Rumuni dali Čechům přezdívku ještě stokrát horší

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Češi už slyšeli ledacos. V Chorvatsku jim říkají paštikáři, jinde jsou terčem vtípků o ponožkách v sandálech. V rumunském Banátu ale vznikla přezdívka, která dnes zní mnohem drsněji. Když se ale podíváte na její skutečný původ, zjistíte, že celý příběh je úplně jiný, než se na první pohled zdá.

Kam se hrabou paštiky v Chorvatsku. Rumuni dali Čechům přezdívku ještě stokrát horší

Zdroj: BuhaM / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Přezdívka, která dnes zní jako urážka. Ve skutečnosti ale vypráví příběh našich krajanů

Když se řekne česká menšina v zahraničí, většině lidí se vybaví Amerika nebo Chorvatsko. Jen málokdo si ale uvědomuje, že několik stovek kilometrů od českých hranic dodnes existují vesnice, kde se na návsi mluví česky, pečou se koláče podle starých receptů a místní slaví české poutě stejně jako jejich předkové před dvěma sty lety. Dokonce si uchovali i pálení slivovice!

Právě tam, v rumunském Banátu, se zrodilo označení, které může dnešnímu člověku připadat až šokující. Čechům se tu totiž kdysi říkalo „Cikáni Němců“. Vytržená z kontextu působí tato slova jako tvrdá urážka. Ve skutečnosti je však jejich historie mnohem složitější a zajímavější.

Dnes už se s tímto označením běžně nesetkáte a rozhodně nevystihuje vztah Rumunů k české menšině. Přesto patří k barvitým kapitolám historie Banátu, které stojí za připomenutí.

Mohlo by vás zajímat: HOSPODSKÝ KVÍZ: 10 originálních otázek z přehledu, které potrápí i ty největší všeználky

Jak se Češi ocitli stovky kilometrů od domova

Příběh banátských Čechů začal na počátku 19. století. Tehdejší habsburská monarchie hledala osadníky, kteří by pomohli osídlit téměř liduprázdné pohraniční oblasti mezi Dunajem a Karpaty. Stovky českých rodin proto opustily domov a vydaly se do kraje, který byl tehdy divoký, zalesněný a plný náročné práce.

Zakládaly vesnice jako Svatá Helena, Gerník, Rovensko, Eibentál, Bígr nebo Šumice. Život nebyl jednoduchý. Čeští kolonisté káceli lesy, obdělávali kamenitou půdu a doslova vlastníma rukama budovali nové domovy. Přesto si uchovali jazyk, tradice, lidové písně i víru. Dodnes je fascinující slyšet v rumunských horách češtinu, která si uchovala řadu starobylých výrazů, jež už v Česku dávno zanikly.

Banat — Banát | Zdroj: BuhaM / Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0

Odkud se vlastně vzala ta podivná přezdívka?

Právě tady se dostáváme k onomu zvláštnímu označení. Označení „Cikáni Němců“ nevzniklo proto, že by si Rumuni mysleli, že Češi jsou Romové. Šlo spíše o lidové pojmenování lidí, kteří přišli z habsburské monarchie a byli vnímáni jako součást německy spravovaného světa, přesto však patřili k chudším kolonistům žijícím stranou většinové společnosti.

Historikové zároveň upozorňují, že místní Rumuni používali pro Čechy mnohem častěji označení „Pémi“, odvozené z německého Böhmen – tedy obyvatelé Čech. Označení se vztahovalo nejen na etnické Čechy, ale často i na další obyvatele pocházející z českých zemí. Přezdívka, která dnes budí emoce, tak představuje spíše zajímavost z lidového folkloru než obraz skutečných vztahů mezi národy.

Mohlo by vás zajímat: Vesuv může vybuchnout ještě v tomto století. Následky by byly katastrofální

Banát je místem, kde české srdce bije dodnes

Kdo někdy Banát navštívil, většinou odjíždí s pocitem, že objevil kus starých Čech ukrytý mezi rumunskými horami. Místní lidé stále pečují o české školy, kostely, folklor i tradiční kuchyni. Každé léto sem přijíždějí stovky turistů z České republiky, aby poznali kraj, kde se čas zpomalil.

Místní Češi přitom nikdy neusilovali o to, aby se uzavřeli okolnímu světu. Naopak. Po generace žili vedle Rumunů, Srbů i dalších národností a vytvořili prostředí, kde se různé kultury přirozeně prolínaly. Návštěvníci často vyprávějí o mimořádné pohostinnosti, otevřenosti a ochotě místních podělit se o svůj příběh.

Přezdívky pominou. To, co zůstává, je obdiv

Češi se umí zasmát tomu, když jim Chorvaté říkají paštikáři. Mnohem zajímavější ale je, že právě v rumunském Banátu si naši krajané za dvě století vybudovali pověst pracovitých a houževnatých lidí, kteří dokázali proměnit nehostinnou krajinu v domov.

Možná právě proto dnes dávná přezdívka působí spíš jako historická kuriozita než jako urážka. Skutečný příběh banátských Čechů totiž není o posměchu. Je o odvaze opustit rodnou zem, začít znovu v cizím kraji a navzdory všem překážkám si uchovat českou řeč, tradice i identitu po více než dvě stě let. To je odkaz, který si zaslouží mnohem větší pozornost než jakákoli dávná přezdívka.

Zdroje článku: mzv.gov.cz, techsvet.cz, banat.cz, nespechej.cz

Autor článku: Lída Kropáčková

Reklama

Další články z NESPECHEJ.cz

Nejjedovatější ryba Jadranu číhá schovaná v písku. Když na ni šlápnete, zhroutíte se bolestí

Toto je nejotravnější znamení zvěrokruhu. Na nervy vám polezou už po pěti minutách

Každé znamení zvěrokruhu má své silné stránky, ale pojďme si přiznat – někdy dokážou být opravdu k...

Tenhle nenápadný vláček chtělo každé druhé dítě v Československu. Dnes za něj sběratelé vyplácí 7 000 Kč minimálně

Možná jste ho jako děti obdivovali u svých dědečků, nebo vám léta leží v zaprášené krabici na půdě pod...

Japonci klimatizace nepotřebuji. Chladí jinak a mnohem lépe

Zatímco Evropa řeší klimatizace, Japonsko vsadilo na radikálně jinou cestu. Nový chladicí box dokáže...

Vypadá obyčejný a bezcenný, ale sběratelé za tento pokojíček pro panenky z dob Československa vyplácejí 40 000 Kč

Možná jste ji jako děti také obdivovali na staré chalupě nebo u babičky v ložnici. Nenápadná dřevěná...

Tento článek byl publikován ze zdrojů NESPECHEJ.cz

Nespechej.cz je pozvánka zpomalit – a znovu si všimnout věcí, které běžně přehlížíme. Web nabízí inspiraci k jednoduššímu, vědomějšímu životu, který není o výkonech, ale o rovnováze. Témata se točí kolem zdraví, duševní pohody, rodiny, vztahů i smysluplného využití času. Namísto radikálních změn...

Kam se hrabou paštiky v Chorvatsku. Rumuni dali Čechům přezdívku ještě stokrát horší

Ultras Slavie namalovali nechtěného expolicistu ze svého klubu. Tvrdík reagoval

Neuvěřitelná cena 5,90. Farmáři zuří, obchody prudce zlevnily jejich produkt. Schillerová reagovala

„Hlavně ať jsme za deb*ly.“ Landa po požáru v jeho domě tvrdě zúčtoval s médii

Tři jména za celou historii. Pogačar je jediný závod od klubu, do kterého se půl století nikdo nedostal

81 lidí zahynulo nad Tyrhénským mořem. Dodnes není jasné, kdo nebo co zničilo let Itavia 870