4 min

Skutečný Marvel Avengers Helicarrier: Lockheed CL-1201 navrhli Američané v době války ve Vietnamu

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Jaderným reaktorem poháněný vzdušný letadlový nosič s rozpětím křídel větším než výška newyorského mrakodrapu Chrysler Building, schopný zůstat ve vzduchu více než čtyřicet dní bez přistání. Projekt Lockheed CL-1201 nikdy neopustil fázi studie.

Skutečný Marvel Avengers Helicarrier: Lockheed CL-1201 navrhli Američané v době války ve Vietnamu

Zdroj: Securitytech

Létající letadlové lodě nebyly jen snem autorů Doctora Who a Marvel Avengers. Byl to skutečný koncept, který Spojené státy vytvořily na vrcholu studené války. V oněch opojných dobách Američané neustále vymýšleli radikální nápady, jak udržet krok se svými sovětskými rivaly, a jak být před nimi. A právě tehdy se do hry dostal koncept letounu CL-1201, který se na rýsovacích prknech společnosti Lockheed Martin objevil v roce 1969.

CL-1201: Proč vůbec něco takového vzniklo

Konec šedesátých let byl ve znamení intenzivního závodu ve zbrojení mezi USA a Sovětským svazem. Americké letectvo hledalo způsoby, jak projektovat vzdušnou sílu do oblastí, kde nebylo možné spoléhat na pozemní základny ani na klasické letadlové lodě námořnictva. Právě v tomto kontextu zadalo velení USAF společnosti Lockheed, tehdy již proslulé stroji jako U-2 nebo SR-71 Blackbird, studii o možnostech extrémně velkého vojenského transportního letounu, schopného nasadit vojenské síly v regionech zablokovaných Sověty.

Výsledkem byla interní zpráva Large Nuclear-Powered Aircraft in a Potential Mission Application (Lockheed Report No. 22802), datovaná 12. září 1969. Autory byli inženýři G. D. Brewer, Dalton Sherwood a P. J. Sibley. Studie byla později citována i v technickém memorandu NASA z roku 1971.

Jaderné srdce leviathana

Konvenční pohon byl od počátku vyloučen. Letadlo o hmotnosti tisíců tun by spotřebovávalo palivo v množství, které by znemožnilo jakoukoli smysluplnou operaci. Řešením byl jaderný reaktor.

Návrh počítal s reaktorem chlazeným heliem a palivem z oxidu uranu (tzv. pebble-bed design) o celkovém výkonu 1,83 gigawattu. Teplo z reaktoru by bylo přenášeno do čtyř masivních proudových motorů v zadní části křídla, kde by ohřívalo procházející vzduch a generovalo tah. Průměr každého z hlavních motorů odpovídal průměru trupu Boeingu 747.

Výsledkem by byla vytrvalost v letu dosahující 41 dní nepřetržitého provozu při cestovní rychlosti přibližně Mach 0,8 a výšce nad 16 000 stop (přibližně 5 000 metrů). Jediným důvodem k přistání by tak byly docházející zásoby potravin a vody pro posádku, nikoliv palivo.

Titán na obloze

CL-1201 byl navržen jako létající křídlo srpkovitého tvaru, podobně jako britský strategický bombardér Handley Page Victor, avšak bez ocasních ploch. Základní parametry stroje přesahovaly vše, co kdy bylo v sériové výrobě realizováno. Rozpětí křídel CL-1201 bylo 385 metrů (největší současné dopravní letadlo Airbus A380 má rozpětí 80 metrů), délka 172 metrů a maximální vzletová hmotnost neuvěřitelných 6 000 tun. Letadlo by pojalo posádku 400 až 845 lidí. Pokud jde o bojová letadla, která by CL-1201 nesl, mělo se jednat o legendární F-4 Phantom II, tvořící páteř tehdejšího amerického letectva. Vzdušná „letadlová loď“ CL-1201 by nesla 22 až 24 letounů. Některé z nich by byly uchyceny pod masivními křídly CL-1201, jiné by byly ve vnitřních hangárech.

CL-1201 měl být také mobilním velitelským centrem. I když to ani zdaleka nevypadalo jako „Helicarrier“ ve filmu Marvelu Avengers z roku 2012, mělo by to stejný dopad na strategické prostředí.

Dvě primární konfigurace stroje

CL-1201-1-1: Vzdušný letadlový nosič – tato varianta byla určena k přímé projekci vzdušné síly. Pod každým křídlem by bylo zavěšeno 11 stíhacích bombardérů, referenčním typem byl F-4 Phantom II, tehdejší standardní víceúčelový letoun americké armády, a další dva stroje by byly uloženy ve vnitřních hangárech. Celkem tedy 22 až 24 bojových letounů.

Nosič by se nikdy nepřiblížil nepřátelskému území. Kroužil by ve výšce přibližně 9 000 metrů, ve vzdálenosti zhruba 1 000 kilometrů od cíle, a vysílal by stíhací letouny na operace hluboko za frontou. Součástí výzbroje bylo také deset raket dlouhého dosahu s možností jaderných hlavic.

Tato varianta disponovala navíc 182 motory pro vertikální vzlet a přistání (VTOL), rozmístěnými po celém křídle. Už jen to byl technologický požadavek, který výrazně překračoval možnosti tehdejší doby.

CL-1201-1-3: Logistická podpora (LSA) – druhá varianta plnila roli strategického transportéru. Mohla přepravovat tisíce vojáků s kompletní výstrojí na obrovské vzdálenosti bez mezipřistání. Šlo o letecký ekvivalent velkého výsadkového plavidla s tím rozdílem, že operoval výhradně ve vzduchu a nebyl vázán na žádnou přístavní infrastrukturu.

CL-1201 nikdy neopustil fázi studie

Technické překážky byly zásadní. Jaderný pohon v letadle byl sice teoreticky prozkoumáván, americké letectvo experimentovalo s programem NB-36H a projektem ANP (Aircraft Nuclear Propulsion) již od padesátých let, avšak v praxi narážel na téměř nepřekonatelné problémy. Stínění reaktoru, hmotnost ochranných prvků, bezpečnost při havárii. Konstrukční materiály nutné pro drak takových rozměrů v roce 1969 jednoduše neexistovaly.

Finanční náklady byly astronomické. Vývoj jediného prototypu by si vyžádal miliardy dolarů v tehdejších cenách, a to v době, kdy byl americký obranný rozpočet těžce zatížen válkou ve Vietnamu.

Změna strategické situace projekt pohřbila definitivně. Rychlý rozvoj satelitního průzkumu a mezikontinentálních balistických raket nabízel mnohé ze schopností, které CL-1201 sliboval, za zlomek nákladů a bez rizik spojených s létajícím jaderným reaktorem. Pentagon přestal mít zájem a financování se nedočkal. Kolem roku 1970 studie tiše skončila. Ministerstvo obrany zřejmě ani neuchovalo záznamy o jejím závěrečném hodnocení.

Zdroj: The National Interest, NASA
Autor/Licence fotografie: CL-1201, Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (Gemini), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)

Reklama

Další články z Securitytech

Bitevní lodě Trump: Ambiciózní plán jaderných monster ohrožuje letadlové lodě i program AUKUS

Amerika čelí nové výzvě: dochází jí rakety pro protivzdušnou obranu, protivníci sledují slabé místo

Spojené státy čelí nepříjemnému problému, který může ovlivnit jejich strategické plánování v dalších...

Nová zbraň českého průmyslu: CSG a AviaNera pohání budoucnost vojenských dronů

Skupina CSG zahájila ve Středočeském kraji budování nového technologického centra společnosti AviaNera...

Ruská jaderná ponorka K-563 Uljanovsk: 9 let stavby proti 6 letům u americké třídy Virginia

Ponorka K-563 Uljanovsk třídy Jasen-M byla spuštěna na vodu devět let po založení kýlu. Srovnání s...

Osobní kamera AXIS W111 zajistí spolehlivou ochranu zaměstnanců

Společnost Axis Communications představuje novou osobní kameru AXIS W111 určenou zaměstnancům, kteří jsou...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Securitytech

Web se zaměřuje na témata spojená s bezpečností, moderní technikou a obrannými technologiemi. Čtenáři zde najdou články o vojenské výzbroji, bezpečnostních systémech, kyberbezpečnosti i technologických inovacích, které ovlivňují současný svět.Obsah propojuje technické informace s vysvětlením...

Skutečný Marvel Avengers Helicarrier: Lockheed CL-1201 navrhli Američané v době války ve Vietnamu

„Proč se se mnou nikdo nebaví?“ Česká tenistka popsala realitu na okruhu WTA

Marcela Březinová k nepoznání: Neuvěřitelná proměna a přiznání o šedinách

Kristýna Leichtová po utajeném porodu zveřejnila intimní snímky. Její gesto otevřelo silné zpovědi matek

Loď stará 2400 let, která se nikdy nerozpadla: jak nebývalý objev z Černého moře mění dějiny

Film Dědictví: Donutil v něm původně neměl vůbec hrát, Gott za něj dostal pouhých 13 korun a padesát haléřů