Sotva scedíte, máte na talíři jednu velkou hroudu a omáčka na ní odmítá zůstat. Kdo tenhle výjev zná, sáhne většinou po oleji a doufá, že příště bude klid. V Itálii by nad tím jen kroutili hlavou. Do hrnce s vodou tam olej nepatří a dobré těstoviny stojí na pár návycích, které nestojí vůbec nic. A ta jediná věc, kterou tamní kuchaři do vody skutečně přidávají, se válí v každé kuchyňské skříňce.
Olej ve vodě je zbytečný Přilít do vroucí vody trochu oleje zní logicky, jenže výsledek je úplně jiný, než většina lidí čeká. Tuk je lehčí než voda, takže se drží úplně nahoře a k těstovinám dole se skoro nedostane. Proti slepování tím pádem nezmůže vůbec nic.
Ještě větší škoda přijde po scezení. Zbytky oleje obalí povrch těstovin tenkou mastnou vrstvičkou a právě po ní pak omáčka sjede na dno talíře, místo aby se na jídle udržela. Kdo si bez kapky oleje pastu nepředstaví, může jí trochu zakápnout hotové jídlo až na talíři.
Přečtěte si také: Kdo má doma kompletní sadu příborů v původním pouzdře, dostane od sběratelů až 75 000 Kč
Skutečnou příčinou je škrob Viníkem je škrob. Uvolňuje se z povrchu těstovin hned, jakmile se potopí do horké vody, a pokud jsou kousky namačkané na sebe, propojí je dřív, než stačí změknout. Rozhodují proto dvě věci, dost místa a trocha pohybu.
Nejdřív to místo. Osvědčené vodítko počítá zhruba s litrem vody na sto gramů suché pasty a s prostornějším hrncem. Nasypete-li hodně těstovin do mála vody, chladné kousky var na okamžik srazí a hladina se přestane hýbat. Právě v té pauze mají spodní těstoviny sklon přisednout ke dnu a slepit se navzájem.
Druhá věc bývá ještě důležitější, a přesto ji spousta lidí přeskočí. Stačí pastu dvakrát promíchat, jednou hned na začátku a podruhé zhruba uprostřed doby varu. To první promíchání rozptýlí čerstvě uvolněný škrob a nedá kouskům šanci se slepit. Rodilí Italové mu přikládají větší váhu než litrům vody navíc.
Přečtěte si také: Kolik si ve Švýcarsku vydělá kuchař ve školní jídelně za jeden měsíc? Ta částka je vyšší, než byste čekali
Sůl je ta jedna surovina navíc Tady je odpověď na hádanku z nadpisu a je celkem obyčejná. Je to sůl. Italové ji do vody sypou vydatně, mnohem víc, než by člověk čekal, klidně tolik, že by taková voda chutnala skoro jako mořská. Na jeden litr vody připadá zhruba lžíce, u plného hrnce se tak dostanete ke třem, klidně čtyřem lžícím. Běžná špetka navíc chuť těstovin nijak nezmění, tady jde o výrazně štědřejší dávku.
Solí se až ve chvíli, kdy voda pořádně vře, a teprve pak jdou dovnitř těstoviny. Chuť se tak dostane přímo do těsta a jídlo nezávisí jen na tom, čím ho zalijete navrch. V tom se skrývá tajemství chuti, kterou obdivujeme u talíře v italské tratorii a doma se k ní těžko dostáváme.
Jedno je ale férové říct. Samo solení těstoviny neudrží oddělené, o to se postará jen dostatek vody a pravidelné míchání. Sůl plní hlavně roli koření a navíc zbaví těstoviny nepříjemně kluzkého povrchu.
Přečtěte si také: Nosila to v kapse zástěry každá hospodyně, dnes tu drobnost nikdo nemá. Sběratelé za ni dávají až 10 000 Kč
Vařte na skus a vynechte studený oplach V pořádné kuchyni byste rozvařené těstoviny hledali marně. Ideál se jmenuje al dente. Těstovina je uvařená, ale ve středu si nechává lehkou pevnost, takže při zakousnutí trochu vzdoruje a v jádru zůstává o odstín světlejší.
Čas z obalu berte jen orientačně. Nejjistější je vylovit jednu těstovinu krátce před koncem doporučené doby a ochutnat, protože každý tvar i výrobce se chová o kousek jinak a chvilka nepozornosti promění pevné sousto v měkkou kaši. Uvařené těstoviny navíc nikdy nedávejte pod studený kohoutek. Spolu s vodou z nich spláchnete škrobovou vrstvičku, na které omáčka drží, a odplave i část chuti.
Vodu z hrnce si nechte Než pastu slijete, odložte si stranou trochu té vody z varu, postačí pár naběraček. Ta mléčně zakalená voda v sobě drží spoustu škrobu a rozpuštěné soli, a právě proto je v kuchyni k nezaplacení.
Přečtěte si také: Zůstala vám po babičce dřevěná kredenc s prosklenými dvířky? Sběratelé za ni dávají i 15 000 Kč na ruku
Škrobnatá voda z varu omáčku zahustí a pomůže jí obalit každý kousek těstovin. Ilustrační foto. Zdroj: Antonius Ferret / Pexels. Když ji po lžících zamícháte do rozpálené omáčky, ta okamžitě zhoustne, zjemní a lépe obalí každý kousek. Smetana by omáčku spíš zatížila, tímhle způsobem zůstane lehká a přitom krémová. A poslední rada zní, neotálejte. Každá minuta navíc v cedníku těstoviny vysušuje a nechává je znovu srůst do hrud, proto je servírujte, jakmile jsou hotové.
Zdroje: https://www.apetitonline.cz/zajimavosti/jak-spravne-varit-testoviny-pomer-vody-a-soli, https://magazin.recepty.cz/clanky/nejcastejsi-chyby-pri-vareni-testovin-delate-je-taky-1163.html, https://www.ireceptar.cz/vareni-a-recepty/jak-uvarit-testoviny/, https://www.bydlimekvalitne.cz/jak-na-dokonale-testoviny-nesetrete-se-soli-zapomente-na-olej, http://naitalskefarme.cz/jak-spravne-uvarit-testoviny/, https://www.tiscali.cz/varte-testoviny-s-1-lzickou-tehle-suroviny-nelepi-se-a-chutnaji-pak-jako-z-italske-restaurace-684121