„Mojí babičce bude brzy osmdesát a vždycky mi přišla jako hrozně moderní stařenka. Na internetu surfuje jako dnešní puberťáci, má dotykový telefon a dokonce se před rokem začala učit anglicky,“ říká Dana. „Jsem si s ní mnohem blíž než třeba s mámou. Byly jsme zvyklé si říkat vše a že chci tetování věděla už dlouho. Nikdy mi to nerozmlouvala, jen měnila téma. Brala jsem to tak, že to není její šálek kávy, ale nic, za co by mě měla lynčovat.“

Foto: Nida Kurt / pexels.com
Dana si vybrala jednoduchý motiv vlčího máku v rozkvětu. Jedná se o decentní tetování na spodku předloktí. Obrázek je částečně abstraktní, ale velmi jemný a nijak přehnaně velký. Sama říká, že je jako náramek, jen o devadesát stupňů otočený.
„Vlčí mák je pro mě hodně osobním symbolem, který mám s babičkou spojený,“ vysvětluje Dana, která se nemohla dočkat, až se o své vysněné tetování podělí.
Jak bude babička reagovat, by ji ale ani ve snu nenapadlo. Když se jí květinou pochlubila, babička se přestala usmívat, rychle začala sklízet nedělní oběd ze stolu a Daně řekla, že je unavená a ona by už měla jít.
„Napadlo mě, že to možná potřebuje zpracovat, přece jen je starší ročník, a tak jsem poslechla. Mile jsem se s ní rozloučila a odešla. Že tu něco nehraje, mi došlo, když mi přestala posílat videa na Facebooku ani mi neodpovídala na hovory a SMS. Když už jsem se dovolala, babička mi řekla, že nemá čas a zase zavěsila. Začala jsem tedy vyzvídat od zbytku rodiny. Prý má problém s mým tetováním. Podle ní je nevkusné, hrozné a připadá si, jako kdybych vylezla z kriminálu!“ vypráví Dana.
Vůbec nechápe, kde se to v babičce vzalo. Hlavně její motiv se k těm vězeňským ani trochu neblíží.
„Zkusila jsem tomu dát čas, ale ani trochu nepomohl. Babička se nechala slyšet, že se se mnou bude zase bavit až přijdu k rozumu a dám tu hrůzu pryč. Fakt nevím, co mám dělat! Babičku ve svém životě chci, ale nepřijde mi v pořádku, aby mnou manipulovala a rozhodovala o mém těle. Přemýšlím, že bych si tetování zakrývala makeupem, když bych za ní jela, ale nepřijde mi to ani férové, ani bezpečné… kdykoli se to může smýt a oheň bude na střeše,“ zoufá si Dana.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Danino zklamání je pochopitelné. Zdá se, že ztratila vztah, který pro ni byl důležitý. Netrápí ji, ani tak reakce na tetování samotné, jako spíš to, že právě babička, člověk, se kterým si rozumí lépe než s matkou, najednou přestala komunikovat.
Na začátek je třeba říct jednu věc: tetování na předloktí ve třiceti letech je legitimní životní volba či rozhodnutí dospělého člověka. Dana neudělala nic špatného tím, že si splnila dlouholetý sen. Zároveň je ale možné, že pro babičku tetování symbolizuje něco úplně jiného než pro Danu. Starší generace ho často spojují s představami, které dnes už nejsou běžné. To neznamená, že má pravdu, ale může to vysvětlovat intenzitu její reakce. Aby se ledy pohnuly, mohla by Dana zkusit následující. Ozvat se babičce, tentokrát bez jakéhokoli obhajování. Říct například: "Babi, mrzí mě, že tě moje tetování tolik zranilo. Je pro mě důležité, abychom spolu mluvily. Nechci se hádat o tom, jestli je tetování správně nebo špatně. Chybíš mi." Tím Dana neustupuje ze své volby, ale dává najevo, že je jejich vztah pro ni důležitý. Asi nic moc nepomůže, pokud se ji bude snažit přesvědčit o své volbě. Lidé málokdy změní názor proto, že jim vysvětlíme, proč se mýlí. Někdy potřebují čas, aby si zvykli. Dana se může pokusit udělat krok směrem k babičce, ale nemůže sama opravit vztah, pokud druhá strana odmítá komunikovat. Pomáhá, dát tomu celému čas. Někdy prvotní šok odezní. Zvlášť, když spolu dříve měly blízký vztah. Závěrem: pokud Danu babička skutečně "odřízla" pouze kvůli vzhledu jejího předloktí, vypovídá to něco i ní samotné a o jejích limitech, představách a předsudcích.
Pavla Köhling je psycholožka a mentální koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.
Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým.
Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články