Narodila se v Alpách, ale život jí změnila cesta do Nepálu

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Petra Nocker-Schwarzenbacher se narodila do rodiny hoteliérů, ale jejich cesta nebyla vždycky dlážděná zlatem. Rodinná historie začala téměř před sto lety a otěže v rukou vždy v rodině držely ženy. I Petra nyní předává velení své dceři Alexandře Schwarzenbacher. Je úžasné, že i přesto, že jsou v rodině všechny silné ženy, dokážou spolu výborně vycházet.

Majitelky hotelu

Zdroj: josalzburg, kamkam

Jejich hotel stojí v regionu JO in Salzburg, který je asi padesát kilometrů od Salzburgu a najdete tu mnoho skvělých sportovních příležitostí nejen v zimních měsících.

Jak tohle vlastně celé začalo?
Petra: V roce 1934 moji prarodiče koupili tento dům. Babička pocházela z rodiny hoteliérů, dědeček byl syn farmáře. Přestože nebyl prvorozený a jeho dědictví bylo skromné, dostali dvě krávy a usadili se tady v této malebné krajině. Byli mladí, odvážní a nebáli se riskovat. Jak babička říkala: ‚Nepřemýšleli jsme, prostě jsme do toho šli.‘ Dům byl tehdy v hrozném stavu, ale vzdát se nebyla možnost. Dědeček se zapojil do místní komunity, přidal se k hasičům, kapele, curlingovému klubu, a začal budovat síť přátel a hostů. Tak se podnik pomalu rozjel.

Jak se v rodině dědí podnikání?
Petra: U nás to nikdy nebyl tlak. Znalosti předávám, ale nechávám na dětech, aby našly svou vlastní cestu. Každá generace musí přijít se svými nápady, jinak podnik neporoste. Babička byla nesmírně silná žena, a i když dědeček zemřel v roce 1958, ona podnik dál vedla. Byla vizionářkou, nebála se inovací. Byla to ona, kdo například zavedl první moderní rezervace u nás v oblasti, když ještě většina podniků fungovala přes dopisy a telefonáty.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Kdy může pes či kočka do letadla: U některých aerolinek to závisí na jejich váze, jiné dovolují jen asistenční psy

Alexandra: Měla jsem možnost odjet do Jižní Afriky nebo do Varšavy, ale nakonec jsem se rozhodla vrátit. Máma mi tehdy řekla: „Pokud nemáš jinou práci, pomůžeš tady." Tak jsem začala na recepci a postupně dostávala zodpovědnější úkoly. Líbilo se mi, že jsem mohla ovlivnit projekty a vidět za sebou výsledky. Byla to pro mě skvělá zkušenost, protože jsem se neučila jen teorii, ale skutečně se zapojila do fungování hotelu. Dnes už mám vlastní plány na rozvoj podniku, chceme přestavět bývalou stodolu, přesunout recepci a lépe využít prostor pro firemní klientelu.

Jak spolu vycházíte? Máte v rodině samé silné ženy.
Petra: Respektujeme se. Když má Alexandra nějaký nápad, dám jí prostor. Někdy člověk potřebuje udělat chybu, aby se poučil. To je součást učení se odpovědnosti. Když jsem se vracela do rodinného podniku, také mi nikdo neříkal, co přesně mám dělat. Ale věděla jsem, že chci zachovat podstatu toho, co vytvořili moji prarodiče, tradici rakouské pohostinnosti, rodinnou atmosféru.

Alexandra: Jsme dobrý tým. Milujeme se, občas se hádáme, ale nikdy nejdeme spát, aniž bychom si řekly promiň. Máma se naučila dát mi důvěru, což je důležité. Dala mi rozpočet a řekla: „Je to tvoje rozhodnutí. Udělej to.“ A to mě hodně naučilo.

75d482bb46d77-7.jpg.webp
Majitelky hotelu Brückenwirt, maminka Petra a dcera Alexandra, která přebírá žezlo
Foto: josalzburg, kamkam

A co volný čas? Jaké jsou možnosti sportovního vyžití?
Petra: Sport je pro nás důležitý. V zimě lyžujeme, v létě chodíme na túry. Tady máme ideální podmínky pro skialpinismus, cyklistiku, běh. Příroda kolem nás je nádherná a pohyb na čerstvém vzduchu pomáhá vyčistit hlavu. Sama chodím na túry třikrát až čtyřikrát týdně. Je to způsob, jak si uspořádat myšlenky.

Alexandra: Já osobně miluji lyžování, máma zase turistiku. Když se vydáš na túru, za dvě hodiny jsi zpět a cítíš se skvěle. Navíc je tu skvělá komunita lidí, kteří se věnují outdoorovým aktivitám, od běžkařů po horolezce. Můj sen je přilákat sem více mladých sportovců a vytvořit programy zaměřené na aktivní turistiku.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Lyžařský ráj s 275 kilometry sjezdovek a úžasnými výhledy na vrcholky Tyrolska

Věnujete se i charitativním projektům. Můžete nám o tom říct víc?
Petra: Ano, před deseti lety mě kamarádka, lékařka, vzala do Nepálu na humanitární misi. Nejdřív jsem se bála, ale změnilo mi to život. Teď máme nadaci a každý rok tam jezdíme pomáhat. Nestavíme jen školy a nemocnice, ale také dáváme lidem šanci na práci. Přivedli jsme několik mladých Nepálců sem do Rakouska, kde se učí nové dovednosti a zároveň posílají peníze domů. Nejvíc mě těší, že sami začali pomáhat dalším.

Alexandra: Jedním z našich kluků je skvělý běžec. Když k nám přišel, spal na zemi, protože na to byl zvyklý. Byl nesmírně skromný. Dnes je úspěšným trailovým běžcem a učí se pracovat v gastronomii. Díky tomu si uvědomujeme, že pomoc má smysl, když dává lidem možnost růstu.

Petra: To, co jsem si z této zkušenosti odnesla, je, že neodnášíš to, co jsi vybudoval, ale to, co jsi dal. Když vidím, že někdo, kdo začínal s ničím, teď mění svůj život a pomáhá druhým, vím, že to stálo za to.

Jaké jsou vaše vize do budoucna?
Alexandra: Chci posunout hotel dál, modernizovat ho, ale zároveň zachovat jeho duši. Chceme více spolupracovat s místní komunitou, podporovat udržitelný cestovní ruch a ukázat lidem krásu tohoto regionu. A samozřejmě pokračovat v charitativní práci, protože pomáhat druhým je to nejcennější, co můžeme udělat.

Petra: A já? Já se budu pomalu stahovat do pozadí. Ale vím, že hotel zůstane v dobrých rukou.

Zdroj: Autorský článek

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Narodila se v Alpách, ale život jí změnila cesta do Nepálu

„Nakonec se to stane.“ Experti popisují možný obrat v české politice

Od televizní ikony k těžkým životním ranám. Saskia Burešová ustála dluhy i ztrátu manžela

Záhada z Podolí. Kam zmizel devítiletý Honzík?

Tyhle polibky změnily dějiny filmu. Některé byly žhavější než celý zbytek příběhu

Nejsem líný, jsem freeze. Je polyvagální teorie krásnou myšlenkou, nebo jen přehnaně prodaným příběhem?