4 min

Můj partner si o sobě myslí, že je přinejmenším polobůh

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Vždycky jsem chodila ráda do společnosti. Nejlépe s jednou, nebo dvěma kamarádkami jsme si vyrazily za zábavou do nějaké místní vinárny. O pánskou společnost jsme také nouzi neměly, prostě večery doprovázela uvolněná a veselá zábava.

Můj partner si o sobě myslí, že je přinejmenším polobůh

Zdroj: ArtOfPhotos / Shutterstock

Marcel

Mně se moc líbil Marcel. V naší nejoblíbenější vinárničce U Zlaté růže se objevoval pravidelně, byl neskutečně zábavný, veselý a vtipný. Už když jsem se blížila k vinárně se mi svíralo u srdíčka, jak jsem byla natěšena a doufala, že tam On opět bude, že si opět přisedne a prohodí nějakou tu lichotku a pozve mě na parket.

Můj princ, nebo přímo král

Byl starší, dobře vydělával, v mých očích byl bůh. Sice byl ženatý, ale když přišla řeč na jeho manželku, tak mávl rukou: „Žijeme si každý po svém. Ona si dělá, co chce a já také.“ Bože. Byla jsem tak mladá, nezkušená a zamilovaná. Šťastná, že si ze všech holek U Zlaté růže vybral mě. Můj princ. Můj král. Nikdo mi ho nedokázal rozmluvit. Šla jsem za svým snem, za ideálem.

Je můj! Nebo jsem spíš já jeho

Jeho manželka se záhy sbalila a odstěhovala i s dětmi k jejich společnému kamarádovi. Marcel, můj pohádkový princ. Byl Můj. Marcel měl na mě nároky. Snažila jsem se. Vždy se pěkně obléknout, dobře vypadat, nedělat mu ostudu. Vařit, prát, uklízet. Zanedlouho jsem otěhotněla a byla svatba. Do dvou let k dceři přibyl synek. O dobrou práci Marcel přišel, žádná jiná se mu nezamlouvala. Peníze postupně ubývaly, moje kamarádky také. Byly volné. Prosily mne, ať jdu také ven, zavzpomínat na staré časy. Zkusila jsem to. „Ty nemáš nic na práci? Kdys myla naposledy okna, prala záclony? Koukej se starat o domácnost! Nikde se flákat nebudeš!“ Toť slova mého krále. Já z mateřské táhnu vše, jeho podpora je na jeho útratu.

Polobůh

V bytě neudělá nic, neudělá vlastně vůbec nic. Rok kape kohoutek. “Prosím tě, tady v kuchyni pořád kape voda. Nemohl bys to nějak opravit?“ Vyvalil na mě ty své krásně čokoládové oči. Byly to oči ďábla. „Ty myslíš, že si to zasloužíš? Ty si nezasloužíš nic! Vůbec nic!!“ Tak a bylo to. Je přesvědčený, že je polobůh. Já jen nicka. Neskutečné nic, co si nezaslouží zhola nic. Natož opravenou vodovodní baterii.

Zhubnout a nedělat ostudu

„Podívej se na sebe, jak jsi ztloustla!“ Povídal mi loni na podzim. Koukala jsem na sebe do zrcadla. Opravdu. Boky se zaoblily a přibylo bříško. Moje krásné míry jsou v háji. Navíc tři kila. Nesměla jsem mu dělat ostudu, jak mi stále říká. Začala jsem běhat. Pokud byl tedy doma, aby pohlídal děti. Nejsem žádný sportovní typ, ale měl pravdu. Přibrala jsem. V bytě musí být sterilně uklizeno, nikde žádná hračka. Můj král, můj polobůh se povaluje na gauči, děti ho nesmí rušit. Odpoledne se oblékne a bez pozdravu odejde. Kam jde? Do toho mi prý nic není. Někdy přijde večer, jindy až ráno. Prý se opět objevuje U Zlaté růže a vypráví o volném manželství.

Stará a tlustá

Před měsícem mi nabídla kamarádka hlídání. Že si mám taky s manželem vyrazit. Vzal mě do nového podniku. Nikdy jsem tam nebyla. Ačkoliv jsme nebyli sami dva, ale šel s námi i jeho kamarád, bylo mi fajn a byla jsem šťastná. Opět po boku svého krále. Dala jsem si vínko. Krásně hráli a na parketu se už tančilo. Holky tak od šestnácti do dvacítky. K tanci mne nevyzval, ale osmělila jsem se a navrhla tanec já. Šli jsme. V půlce první písničky mě popadl za ruku, zaplatil útratu a táhl mě ven. „Já tam mám ale to víno.“ „Podívej se na sebe, jaká jsi! Stará a tlustá! Domu se jde!“ Odtáhl mne domů a zaklapl za sebou dveře. Byl pryč. Bavit se s mladými a štíhlými. Co na tom, že je o dvacet let starší než já, o centimetr menši než já, s prořídlými vlasy. Je to polobůh. Už ho nejsem hodna.

Pro něj prostě nikdy dost dobrá nebudu, ale je on pro mě?

Láska ze mne postupně vyprchává, ale nestěžuju si. Mám, co jsem chtěla. Mladá a blbá, nyní nevím co dál. Mých 25 let a 63 kg. Jsem stará? Jsem tlustá? Jsem hlavně nešťastná. Proč? Kam se poděl můj Král? Ten můj zábavný a vtipný idol? Jak dál? Klapky z očí pomalu padají. Je chyba opravdu ve mně? Tak se snažím.

Článek se zakládá na příběhu zaslaného naší redakci. Jelikož chráníme soukromí našich čtenářů, byla jména v článku změněna. V případě, že se s námi chcete podělit o váš životní příběh nebo zkušenost, neváhejte a pošlete nám ho na e-mail: pribehy@fajntip.cz. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Můj partner si o sobě myslí, že je přinejmenším polobůh

Tak levně v Česku dlouho nebylo. Ceny některých potravin dosáhly historického dna

Pojišťovna Allianz chce opravitelné světlomety. I malá nehoda stojí statisíce, tvrdí

Kdo z vás to má? Přes 100 tisíc bere jen šest procent zaměstnanců. Zjistěte, jakou máte šanci vy

Piloti se soustředili na bouři a přehlédli jeden přepínač. Zemřela většina cestujících i nešťastný řidič automobilu

Maniok může uvolňovat kyanid a syrové fazole obsahují toxin. Jak lidé zjistili, že je lze bezpečně jíst?