3 min

Aleš Rozehnal: Prizmatem práva – Macinka svými SMS spáchal trestný čin

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Zveřejněné textové zprávy adresované prezidentovi republiky vyvolaly bouřlivou politickou i mediální debatu. Pokud se však na jejich obsah podíváme čistě prizmatem práva, ukazuje se, že nejde o marginální exces politického stylu, ale o jednání, které se velmi vážně dotýká hranic trestního práva. Text zpráv je vystavěn konzistentně a promyšleně. Opakovaně pracuje se stejným schématem.

profimedia-1059745605

Zdroj: Petr Macinka. Foto: TASR / Profimedia

Text zpráv je vystavěn konzistentně a promyšleně. Opakovaně pracuje se stejným schématem. Existuje konkrétní rozhodnutí prezidenta, existuje požadavek, aby jednal jinak, a existuje naznačení závažných následků, pokud tak neučiní.

Nejde přitom o obecná politická varování nebo veřejnou kritiku. Jde o soukromou, adresnou komunikaci, směřovanou ke konkrétní osobě, s cílem ovlivnit výkon její ústavní pravomoci.
Vztah mezi požadavkem a hrozbou
Formulace typu „stojím před nevratným rozhodnutím, jak dál s panem prezidentem“, „buď bude možné vše, nebo nebude možné nic“ či „důsledky ho velice překvapí“ nelze chápat jako neutrální popis situace.

Mimořádně problematická je pasáž, v níž autor zpráv konstatuje, že chápe, že se prezident „nenechá vydírat“. Taková formulace totiž svědčí o tom, že si autor je vědom povahy svého jednání a připouští, že jeho postup může být vnímán právě jako vydírání.

Jsou to výroky, které vytvářejí tlak a pracují s hrozbou negativního vývoje, přičemž tento vývoj je výslovně spojován s tím, zda prezident přistoupí na požadované jednání a jmenuje Filipa Turka ministrem. Právě tento vztah mezi požadavkem a hrozbou je klíčový.

Petr Macinka tvrdí, že šlo o politické vyjednávání. Platí, že v politice je přípustná tvrdá rétorika, ostré spory i veřejná ultimáta. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že zde nejde o veřejnou debatu ani o politický střet vedený před voliči. Nejde ani o kritiku prezidentových kroků.

Jde o soukromý nátlak, který má přimět prezidenta, aby konal určitým způsobem, a to pod implicitní hrozbou politických, reputačních a mezinárodních důsledků.

Český trestní zákoník definuje trestný čin vydírání nejen jako jednání spáchané násilím nebo hrozbou fyzické újmy, ale i pohrůžkou jiné těžké újmy. Těžkou újmou může být i zásadní poškození pověsti, ohrožení výkonu funkce či vážný zásah do profesního nebo institucionálního postavení.

Mimořádně problematická je pasáž, v níž autor zpráv konstatuje, že chápe, že se prezident „nenechá vydírat“. Taková formulace totiž svědčí o tom, že si autor je vědom povahy svého jednání a připouští, že jeho postup může být vnímán právě jako vydírání. Pro posouzení úmyslu je to okolnost, kterou nelze ignorovat.

Jakmile se tlak na ústavního činitele přestane odehrávat v rovině veřejné debaty a začne mít podobu osobních hrozeb a ultimát, přestává jít o politiku a začíná jít o problém trestněprávní.

Hranice politiky
Nelze opomenout ani skutečnost, že adresátem tohoto tlaku není běžný politický aktér, ale prezident republiky jako ústavní orgán. Pokusy ovlivňovat výkon jeho pravomocí prostřednictvím osobních výhrůžek či ultimát nejsou jen otázkou politické kultury.

Dotýkají se základních principů fungování ústavního systému a dělby moci. Prezident není partnerem v politickém handlu, na kterého lze vyvíjet soukromý nátlak s hrozbou „důsledků“, pokud nevyhoví.

Orgány činné v trestním řízení proto nemohou obsah těchto zpráv jednoduše odložit jako nešťastnou komunikaci. Jsou zde přítomny všechny klíčové prvky, které trestní právo pro naplnění skutkové podstaty vydírání vyžaduje, a to cílený nátlak, podmíněnost jednání, hrozba závažné újmy a úmysl ovlivnit konkrétní rozhodnutí.

Jde o jednání, které může naplnit znaky trestného činu útisku, a velmi vážně se přibližuje i skutkové podstatě vydírání.

Celá kauza je otázkou hranic, za něž už politika nesmí vstupovat. Jakmile se totiž tlak na ústavního činitele přestane odehrávat v rovině veřejné debaty a začne mít podobu osobních hrozeb a ultimát, přestává jít o politiku a začíná jít o problém trestněprávní.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Aleš Rozehnal: Kdo že to skutečně ovládá Deník N

Jak jsem cestou ze školy musel chodit kolem popravených odbojářů

Josef Vavřín se narodil 19. dubna 1927 v Dolní Bečvě. Dětství prožil v osadě Kamenná vysoko nad obcí. V...

Největším rizikem je naše představa, že se dějiny nemohou opakovat, říká Petr Nutil

ROZHOVOR. Petr Nutil ve své knize Čas vrahů: Anatomie zla a naděje 20. století nesepisuje jen další katalog...

Konec Sarkozyho vězeňského života: soud, gilotinový dvůr a první večeře na svobodě

Do jednání, které mělo rozhodnout o mém propuštění na svobodu, zbývaly dva dny. Sobotní dopoledne jsme se...

Aleš Rozehnal: Mělo by České království přímého následníka, jak uvedl prezident?

KOMENTÁŘ. Prezident Petr Pavel na setkání s představiteli Českého královského institutu dostal otázku, zda...

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Aleš Rozehnal: Prizmatem práva – Macinka svými SMS spáchal trestný čin

Tři zranění po střelbě v Dánsku. Policie prověřuje vyřizování účtů mezi gangy

„Hlavně ať jsme za deb*ly.“ Landa po požáru v jeho domě tvrdě zúčtoval s médii

Co ženy skutečně prožívají při orgasmu? Odpovědi překvapily i vědce

Týden podle hvězd: Štíři prohlédnou nekalou hru, Vodnářům náhoda ukáže nový směr

81 lidí zahynulo nad Tyrhénským mořem. Dodnes není jasné, kdo nebo co zničilo let Itavia 870