Soutěska Schöllenen ve švýcarském kantonu Uri ukrývá jedno opravdu nečekané geografické tajemství. Pokud vyrazíte úchvatným kaňonem u Andermattu směrem k vyhlášeným alpským průsmykům, narazíte na malý pozemek, který oficiálně spadá pod Ruskou federaci. Nevelká vyhlídková plocha u legendárního Ďáblova mostu tvoří zajímavou kuriozitu a turisté si tu velmi rádi dělají přestávku.
Stovky metrů jako dar Švýcaři věnovali tuto horskou parcelu o rozloze zhruba 500 metrů čtverečních Rusům na konci 19. století. Gesto představovalo formu poděkování za vojenskou pomoc během těžkých bojů proti Napoleonovi. V září 1799 zde totiž vojska generála Alexandra Vasiljeviče Suvorova v nesmírně složitých podmínkách dokázala odrazit postupující francouzskou armádu. K bezplatnému převodu půdy došlo až o sto let později a dodnes ji prostřednictvím bernského velvyslanectví vlastní přímo Moskva.
Na skalním výběžku nad řekou Reuss se od té doby tyčí mohutný pamětní kříž vytesaný do tvrdé žuly. Monument vznikl za velmi přísné podmínky tehdejších švýcarských úřadů. Ty totiž trvaly na tom, aby bylo místo věnováno výhradně památce padlých vojáků z této krvavé bitvy. Před několika lety si neobvyklou lokalitu uprostřed hor osobně prohlédl i tehdejší ruský prezident Dmitrij Medveděv, když tudy projížděl během své státní návštěvy.
Tři mosty a rozzuřený čert Příjezd k ruskému památníku vyžaduje překonání divoké řeky po legendárním Ďáblově mostě. Průvodci z okolních vesnic dodnes rádi vyprávějí starou pověst o jeho dávném vzniku. Zoufalí vesničané se tehdy prý domluvili se samotným vládcem pekel, že mu za stavbu mostu odevzdají první duši, která přes novou stavbu přejde. Lidé ho ale nakonec chytře přelstili a na druhou stranu poslali kozla. Rozzuřený čert se chtěl obyvatelům pomstít obřím balvanem, jenže zbožná žena na kámen nakreslila kříž a ďábel svůj cíl zničehonic minul. Tento mohutný balvan opravdu dodnes leží u silnice poblíž vesnice Göschenen.
Historická realita vypadala samozřejmě jinak. O první propojení se už kolem roku 1200 postarali šikovní řemeslníci a postupně zde vyrostlo několik různých architektonických konstrukcí. Dnešní turisté mají před očima stavby hned dvě. Běžná nemotorová doprava využívá druhý kamenný most z roku 1830 a hned vedle denně profrčí tisíce aut po obřím betonovém oblouku ze 70. let. Do skalní stěny vysoko nad řekou namaloval jeden z místních umělců rudou postavu ďábla.
Památník, FOTO: Хрюша , CC BY-SA 3.0 , via Wikimedia Commons Odvážný stavitel a tunel Až do počátku osmnáctého století představoval příjezd k mostu opravdový problém. Cesta vedla převážně po úzkých dřevěných lávkách doslova zavěšených na řetězech nad hlubokou a nebezpečnou propastí. Teprve v roce 1707 najali místní obyvatelé zkušeného italského mistra pevnostních staveb Pietra Morettiniho, který za pouhých jedenáct měsíců dokázal prorazit skálou více než šedesátimetrový průjezd. Jednalo se tehdy o vůbec první alpský silniční tunel a obchodníci s ním konečně získali podstatně pohodlnější průchod k jihu.
Dnes tímto koutem švýcarských Alp projíždí vlak Glacier Express a údolí křižuje mnoho horských silnic. Cestovatelé mohou během své zastávky obdivovat nejen staré pevnostní opevnění a divokou řeku, ale navíc zcela bez víza vkročit na formální území Ruské federace. Silný vítr a neustálé šumění padajících vodopádů jen dotváří neobvyklou atmosféru tohoto zvláštního alpského místa.
Zdroj informací: autorské zpracování redakce Vyletarium.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (cs.wikipedia , novinky , mapy ).