Příběh, jehož části domyslela, určoval hodinu ke psaní, která proto nebyla každý den stejná. Někdy už po probuzení, někdy až po snídani.
Pak už se ponořila do jiného světa, prsty na klávesnici klapaly osudy lidí, které jim sama určovala, prožívala je, jakoby byla s nimi v jiném, než ve skutečném světě.
Smála se, když psala o vtipných zážitcích svých umělých postav, krabatila čelo, když psala o starostech svých hrdinů, někdy i slzu uronila, nebo prožívala polibky zamilovaných, o kterých psala, zkrátka žila ty příběhy, které nosila v hlavě, a pak je "vyklopila" na papír.
Věděla o spisovatelích, kteří k napsání knihy přistupovali, jakoby šli denně do zaměstnání "od do", naordinovali si pravidelnou denní činnost, jejich pracovní náplní bylo psaní příběhů, kdy zapli mozek a psali denní dávku. Ne, takto to ona neuměla.
Její knížky měly úspěch, i když ne takový, jaký si představovala, ale psala srdcem, byl to její smysl života, náplň všedního dne ovdovělé důchodkyně.
Jednoho dne si však najednou uvědomila, že jí k myšlence, kterou chtěla zhmotnit na klávesnici, čím dál častěji chybí to správné slovo, docela obyčejné slovo, které jí najednou vypadlo z paměti a které by jasně určilo popis děje příběhu.
Slovo jí posléze naskočilo a ona mohla psát dál, ale to už myšlenka začala pokulhávat a ona se pracně dostávala do děje. Takové pauzy, kdy hledala chybějící slova, se prodlužovaly den ode dne různě, a braly jí chuť k dalšímu psaní.
Její denní rituály už nebyly denní, ale občasné, její příběhy už zůstávaly jen v hlavě, aby byly zapomenuty a ona začala přes den jen polehávat a pospávat. Společnost jí dělaly rádio nebo televize, byla to taková zvuková kulisa, která příběhy pomáhala zapudit dřív, než by jí vznikly v hlavě a měla nutnost je zapsat.
Vzpomínala na doby dávné, uvědomovala si, že zde mimo nové generace už zůstala úplně sama a její poslední knížka zůstala poslední, tak jako ona sama ze svojí rodiny.
Číst knížky ostatních autorů už nemohla, nemohla se soustředit ani na přečtení jedné stránky, natož pak i celé, byť útlé knížky, už nezvládala ani poslouchat jejich audioverzi.
Najednou neměla důvod dále žít, novému světu často nerozuměla, hodnoty, které byly skutečnými lidskými hodnotami, mnohdy neplatily a ona se v tom světě začala ztrácet...
xxx
Do knihovny přišla žena v nejlepších letech a požádala knihovnici, aby jí doporučila nějakou knížku podle svych oblíbených. Knihovnice jí doporučila jednu z knížek nedávno zemřelé sousedky z domu.
"To si počtete, je to milá, humorná knížka, která vám udělá hezké chvilky nejen při čtení. Budete mít dobrou náladu i nějakou dobu poté, tak jak to říkají i jiní čtenáři, tato knížka je její poslední a já ji mám nejraději."