Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Kdysi dávno, na samém okraji Miradie, kde už cesty přestávaly být cestami a měnily se v prach hvězd, žila malá holčička jménem Luna. Byla drobná jako ranní stín a její oči měly zvláštní barvu – ne modrou, ne zelenou, ale takovou, kterou mají vteřiny těsně před tím, než zmizí. A právě ty vteřiny Luna sbírala.

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Doba čtení 2 min

Článek byl publikován 19.01.2026 10:11

Nikdo nevěděl, jak to dělá. Možná to byla magie. Možná jen pozorné srdce. Když někdo ve městě zapomněl na to, co chtěl říct… Luna zvedla ze země malinkou, teplou, třpytící se vteřinu. Když si dvě děti rozesmály navzájem tváře a pak spěchaly pryč, nechávajíce radost napůl za sebou… Luna tu radostnou vteřinu zachytila do dlaně. A když se někdo rozplakal a pak slzy otřel, jako by se nic nestalo… smutná vteřina sklouzla na její botu a Luna ji zvedla taky, jemně, opatrně.

Nosila je v kapse. Cinkaly tam tiše jako malá skleněná semínka.

Lidé si mysleli, že je to jen zvláštní zvyk.
Ale Luna věděla, že je v tom víc.

Jednou večer, když město usnulo, se rozhodla všechny zapomenuté vteřiny vysypat na stůl. A tehdy se stalo něco nečekaného – začaly svítit. Každá jinak: radostné zářili zlatě, smutné modře, nevyřčené růžově, stydlivé našedle, statečné jantarově. A ve světle těch vteřin Luna uviděla, že každá z nich v sobě nese malinkatý kousek člověka, kterému kdysi patřila. Kousek nevyřčeného přání, kousek odvahy, kterou nestihli vyslovit, nebo lásky, které se báli.

Jak se tak prohrabávala těmi sezbíranými střípky, zavál k ní první podzimní vítr a tiše zašeptal:
„Čas, který lidé ztrácejí, neubývá. On se jen skrývá tam, kde mu někdo naslouchá.“

Luna najednou pochopila.
Jejím úkolem nebylo vteřiny jen sbírat… ale vracet je zpátky.

A tak se druhý den tiše rozběhla městem.

Položila modrou vteřinu na okno starého hodináře – a on se po letech poprvé usmál, protože si vzpomněl na svou dávnou lásku. Růžovou vteřinu položila na lavičku, kde sedával strážník – a on se odvážil oslovit dívku z obchodu s květinami. Zlatou vteřinu nechala spadnout do kouta školní třídy – a dvě děti se znovu začaly smát, i když se předtím pohádaly. A jantarovou vteřinu položila na prah jednoho domu – a maminka, která se bála začít nový den, najednou cítila sílu udělat první krok.

Všude, kam přišla, se dělo něco nevysvětlitelného a krásného.
A město začalo pomalu znovu dýchat.

K večeru už měla Lúna prázdnou kapsu. Ani jedna vteřina nezbyla.
Ale když se podívala na nebe, uviděla něco, co tam předtím nebylo:

Jednu úplně novou hvězdu.
Malou, jemnou, třpytící se v barvě přesně mezi modrou a zelenou. Barvě, kterou mají vteřiny těsně před tím, než zmizí.

A od té doby v Miradii platí, že vždycky, když se večer narodí nový, tichý hvězdný bod, znamená to jediné:

Někdo právě vrátil světu zapomenutou vteřinu.

Pohádky bez konce

Pohádka o Kláře a věži nevyslovených přání

Pohádka o Měsíčním kocourovi, který sbíral světlo

Pohádka o dětech a drakovi

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Pohádka o babiččině pruhované šále, která v každém proužku schovávala jinou pohádku

Pohádka o větru Severínovi, který se jednou rozhodl nefoukat

Vítr Severín byl unavený. Na jaře rozháněl mraky, v létě chladil pole, na podzim shazoval listí a v zimě...

Pohádka o králíčkovi Felixovi II., který našel v mrkvi ukrytou mapu ke kouzelné zahradě plné obří kořenové zeleniny

Králíček Felix II. dostal jméno po dědečkovi Felixovi I., o kterém se v rodině vyprávělo, že jednou snědl...

Pohádka o víle Evelíně, která uměla opravovat potrhané pavučiny

Víla Evelína měla v lese velmi zvláštní práci. Opravovala pavučiny. Každé ráno létala mezi stromy s cívkou...

Pohádka o starém kufru z půdy, který byl každé ráno o něco těžší

Na půdě domu u řeky stál starý kožený kufr. Nikdo nevěděl, komu kdysi patřil. První si jeho zvláštnosti...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o holčičce, která sbírala zapomenuté vteřiny

„Je to améba s jediným zájmem.“ Bývalí členové ANO o Babišovi a povolebním dění ve straně

Kam zmizel Venca ze Slunce, seno? Broněk Černý se hodně změnil, slavnou roli dostal omylem

Půl roku bez společné fotky a ani jedno veřejné vystoupení. Eva Burešová promluvila o vztahu s Přemkem Forejtem

Těchto 5 znamení chceš mít v posteli. Ostatní ať se snaží

Blíží se jí padesátka a nafotila odvážné snímky v prádle. Andrea Kalivodová ukázala, jak vypadá žena bez retuše i filtru