„Poslední dobou mám pocit, že vedle mě žije někdo cizí. Jako bychom už nebyli partneři, ale jen spolubydlící,“ svěřila se mi Alice s těžkým povzdechem. Jsou manželé už sedm let, mají dvě malé děti – tříletou holčičku a pět měsíců starého chlapečka. Společně vybudovali krásný moderní dům, manžel má stabilní, dobře placenou práci, a tak se Alice může věnovat rodině naplno. Přesto se mezi ně vplížilo něco, co pomalu, nenápadně, ale neúprosně buduje neviditelnou zeď.
Večery teď vypadají tak, že po uložení dětí Alice zůstává sama v tichu ložnice s knihou v ruce, zatímco její manžel je buď na fotbale s kamarády, nebo ztracený u videí na YouTube v obýváku. Mezi nimi už není ta blízkost, která kdysi jejich vztah spojovala. Alice se cítí opuštěná – nejen ve vztahu, ale i v domácnosti a v životě. Sama.
O samotě obvykle mluvíme v souvislosti se single lidmi nebo seniory, kteří postrádají blízkost někoho, kdo by s nimi chtěl sdílet čas. Existuje však ještě jiný, často přehlížený druh samoty, který není o nic méně bolestivý. Je to samota uprostřed vztahu, samota v manželství. Jste fyzicky spolu, a přesto vaše emoce křičí, že vedle vás nikdo není.
V manželství se často mluví o vnitřním odcizení. Může přicházet nenápadně, plížit se jako stín a jednoho dne se tíha tohoto odcizení začne stávat nesnesitelnou. To, nad čím jsme dříve mávli rukou, je najednou velmi zraňující. K uvědomění si této samoty může docházet především tehdy, když nastane nějaký zlom v partnerském životě, jako je narození dítěte, změna práce, stěhování nebo třeba ztráta někoho blízkého.
Je pochopitelné, že vztah po letech nebude stejný jako v okamžiku, kdy si zamilovaný pár řekl své „ano“ před oltářem. Každodenní realita, starosti o domácnost, děti, finance a pracovní povinnosti přinášejí nové výzvy. Proměňují se nejen témata, o kterých spolu manželé mluví, ale i samotný způsob komunikace. To je přirozené. Zamilovanost ustupuje a nastupuje fáze skutečného soužití, která vyžaduje zralost, trpělivost a vědomou péči o vztah.
Nicméně pokud v tento moment začnou partneři ztrácet upřímnost, schopnost pojmenovávat své emoce a potřeby, může se stát, že se začne pomalu vkrádat stín emoční samoty.
Jaké jsou tedy signály emoční samoty ve vztahu? Pojďme se podívat na několik znaků, které nám mohou pomoci rozpoznat, že možná nastal čas pro změnu a pozornost věnovat tomu, co se mezi vámi děje.
Častý pocit nepochopení Máte často pocit, že vás partner nechápe, že mu vaše slova a pocity „proplouvají“ kolem, aniž by je skutečně vnímal. Cítíte se neslyšeni a osamoceni i přesto, že jste spolu.
Málo sdílení
Fyzická odtažitost
Upřednostňování vlastních zájmů
Nerespektování naplánovaných událostí
Zkusme kouzlo nadhledu Výše uvedené znaky jsou pouze některé z mnoha, které lze ve vztahu pozorovat. Je však důležité si uvědomit, že někdy jsme to právě my, kdo může situaci trochu přehánět. Pod vlivem náročných životních okolností býváme citlivější, podezíravější, a proto můžeme vidět věci jinak, než jaké skutečně jsou.
Proto je dobré zkusit si dopřát takzvané „kouzlo nadhledu“ a podívat se na situaci z jiné perspektivy – jako kdybychom byli třetí osobou. Co by mi na to řekl někdo jiný? Viděl by situaci podobně, nebo by ji možná vnímal úplně jinak?
Tento odstup nám může pomoci lépe porozumět tomu, co se mezi námi a naším partnerem skutečně děje, a zabránit tomu, aby naše emoce a obavy ovlivňovaly náš pohled příliš negativně.
Co teď, pokud jsem se v tom poznal/a? Stejně, jako se samota pomalu vplížila do vztahu, bude třeba i nějakého času, aby se zlomila a odešla pryč. Už v samotném úvodu Bible říká Bůh, že člověk by neměl být sám, a proto stvořil k Adamovi i Evu. Stejně jako jejich vztah hned v úvodu prošel velkou krizí, i tak prochází snad všechny manželství svými výzvami a boji.
První krok je vždy uvědomění. To, že se děje něco, co mi nevyhovuje, a místo plakání na gauči se rozhodnu s tím něco udělat. Láska není jen pocit, ale rozhodnutí a práce, kterou Bůh požaduje, aby vztah mohl překonat náročné chvíle. A vždy musíme začít u sebe, ne u druhého. Protože já jsem v daný moment ten, kdo může něco ovlivnit.
Jeden z prvních kroků může být opravdu maličkost, například úsměv navíc, pohlazení, polibek, obejmutí nebo třeba připravená káva. Každý drobný projev zájmu může otevřít dveře k velké změně.
Když toužíme po zlepšení vztahu, často sklouzneme k obviňování. Příklad? „Vůbec se mi nevěnuješ!“ Taková věta ale spíše zavře dveře, než aby otevřela srdce. Zkuste místo toho pojmenovat, co sami cítíte. Hned to zní jinak, když řeknete: „Poslední dobou se cítím hodně sama a chybí mi náš společný čas. Myslíš, že bychom si mohli domluvit nějaké rande, jen my dva?“ V takové větě vyjadřujete vlastní emoci a rovnou nabízíte konkrétní krok, který může situaci posunout.
Pokud oba sdílíte víru, opřete se o ni. I kdyby nevyšlo společné rande, můžete si najít chvíli na modlitbu nebo čtení z Bible. V hlasité modlitbě lze Bohu svěřit vše, co vás tíží, a zároveň se tím otevíráte i svému partnerovi.
A nezapomeňte, že nikdy není pozdě požádat o pomoc třetí stranu. Pastor, psycholog nebo rodinný poradce může nabídnout neutrální pohled, vyslechnout vás oba, zprostředkovat dialog a povzbudit vás. Poradce by neměl být až poslední možností; často naopak platí, že když ho zapojíme včas, dokážeme předejít větším problémům.
Proboha!
MotoGuru|
Zprávy - Aktuálně.cz|
Žena.cz|
Trendy svět|
adbz.cz|
In-lifestyle.cz|
SportWin|
Průmysl|
Žena-in.cz|