Pokud se věnujete hudbě, představte si, že vám ji někdo zakáže třeba kvůli problematickému textu. Zní to absurdně, ale přesně tohle zažívaly desítky českých kapel během komunismu. Některé skončily v undergroundu, jiné se rozpadly a další bojovaly roky jen za to, aby mohly vystupovat.
Undergroundová scéna: Když se hudba schovala před světem
Sedmdesátky a osmdesátky byly pro českou hudbu pořádně kruté. Komunisté měli jasno v tom, jaká kultura se jim líbí. Rock, punk nebo experimentální hudba do jejich představ prostě nezapadly. Tak vznikla skrytá scéna, kde se muzikanti i fanoušci scházeli na tajných koncertech.
The Plastic People of the Universe se stali ikonou té doby. Kapela kolem Milana Hlavsy hrála od konce šedesátých, ale už v roce 1970 dostala stopku. Oficiálně kvůli nepřijatelnému vzhledu a dekadentnímu projevu. Ve skutečnosti režimu vadilo, že si kapela dělala, co chtěla, a nebrala ohled na to, co je politicky správné.
Pražský výběr Michala Kocába dopadl podobně. Jejich anglické texty a rockový sound se úřadům nelíbily už od půlky sedmdesátých. Kocáb musel odejít do Německa, kde pokračoval v muzice. Domů se dostal až po revoluci.
Tyto kapely hrály na chalupách, v bytech nebo na soukromých akcích. O koncertech se dozvěděli jen zasvěcení. Bylo to nebezpečné – mohli vás vyhodit ze školy, přijít o práci nebo skončit ve vězení.
Kdo všechno nesměl na pódium?
Seznam zakázaných byl nekonečný. DG 307 Jaroslava Hutky kombinovala folk s texty, které říkaly pravdu o tehdejší společnosti. Hutka musel emigrovat do Holandska, odkud pašoval alba zpátky domů.
Umělá hmota patřila k průkopníkům české new wave. Jejich neobvyklý styl a experimentování byly režimu solí v očích. Podobně Support Lesbiens nebo Garáž mohli hrát jen v undergroundu.
Psí vojáci Filipa Topola byli ještě radikálnější. Jejich drsný punk a provokativní texty byly pro normalizační Československo jako červený hadr na býka. Topol si kvůli muzice odseděl několik měsíců ve vězení.
Co je zajímavé – zákaz se netýkal jen rocku. I klidní folkový písničkáři jako Jaroslav Hutka nebo Svatopluk Karásek se dostali na černou listinu. Jejich texty byly prostě moc přímé a kritické.
Život v podzemí
Underground nebyl jen hudba – byl to způsob života. Lidé si vytvořili vlastní svět s jinými hodnotami než měl režim. Koncerty probíhaly doma u někoho – na chalupách, v panelákových bytech, někdy v kostelech nebo prázdných budovách.
Organizátoři museli být opatrní jako šelmy. Informace o koncertech se šířily jen mezi ověřenými lidmi. Estébáci měli všude svoje udavače a pravidelně pořádali razie. Spousta koncertů skončila tak, že přijela policie a všem kontrolovala doklady.
Nahrávání bylo ilegální a probíhalo na prastarých zařízeních. Kazety se kopírovaly ručně a putovaly od člověka k člověku. Kvalita byla příšerná, ale na obsahu záleželo. Tyto domácí nahrávky byly pro celou generaci poklad.
Underground měl svoje básníky, malíře i filozofy. Byla to kompletní alternativní kultura, která odmítala dělat kompromisy s režimem. Spousta lidí z téhle scény pak hrála důležitou roli při pádu komunismu.
Legendy hrají pořád
Po sametové revoluci se všechno změnilo. Hodně kapel se dalo zase dohromady a některé hrají dodnes.
The Plastic People of the Universe se po osmadevadesátém vrátili. Hlavsa sice zemřel v roce 2001, ale kapela pokračuje s novými členy. Ovlivnili úplně celou českou kulturu – inspirovali nejen hudebníky, ale i básníky a malíře.
Pražský výběr po revoluci přímo explodoval a patří dodnes mezi nejoblíbenější české kapely. Michal Kocáb se stal dokonce politikem a ministrem, ale k muzice se pořád vrací. Kapela občas zahraje reunion koncerty a lidi to vždycky nadchne.
DG 307 obnovil činnost po Hutkově návratu z emigrace. Jaroslav Hutka je pořád aktivní písničkář a pravidelně koncertuje. Jeho texty už nejsou tak politické, ale poetická síla zůstala.
Umělá hmota se rozpadla už v osmdesátých, ale jejich vliv na českou new wave byl obrovský. Někteří bývalí členové pokračují v jiných projektech.
Underground sedmdesátých a osmdesátých nebyl jen o muzice. Byl to odpor proti totalitě a důkaz, že svobodu myšlení nejde úplně zabít. Tyto kapely ukázaly, že i v nejtěžších dobách může vznikat opravdová kultura. A jejich odkaz inspiruje mladé muzikanty pořád.
Zdroje: iDnes, cesky.radio.cz