Město Karlovy Vary je zasazeno do nádherné, i když na české poměry poněkud drsnější přírody. Vycházím ze svých zkušeností, neboť v posledních letech zde trávím každý rok několik dní. Není to však jen můj osobní názor. Na území města zasahují dokonce některá chráněná území, z nichž nejvýznamnější je CHKO Slavkovský les. V blízkosti města jsou také chráněná území Natura 2000, konkrétně ptačí oblast Doupovské hory, evropsky významná lokalita Olšová vrata a lokalita Kaňon Ohře. V lázeňských lesích byla v roce 2022 vyhlášena přírodní rezervace Karlův hvozd.
Výše jmenovaná chráněná území jsem sice zatím neprozkoumala, ale při poslední návštěvě jsme se věnovala pravidelně každý den procházkám v lázeňských lesích. Ty nejsou nijak daleko. Najdete je všudem kolem centra lázní na svazích strmých svazích kopců, které se zvedají od říčky Teplé. Na rozvoji lázeňských lesů v Karlových Varech měl velkou zásluhu lázeňský lékař David Becher, který jako první doporučoval procházky v lese jako významnou součást léčebné kůry. Svou roli tu sehrála také éra romantismu, jejíž součástí byla záliba v objevování krajiny a přírody. Traduje se, že před první světovou válkou patřily městu okolní lesy v okruhu zhruba dvou hodin chůze. V době největšího rozvoje lázeňských lesů dosáhla celková délka vycházkových cest 130 km. Cesty byly nejen pečlivě označené a udržované, ale byly postupně doplňovány upravenými místy k odpočinku či občerstvení. Na vhodných místech byla postavena řada romantických vyhlídkových altánů, v kopcích vysoko nad městěm vyrostlo dokonce pět rozhleden.
Dnes už mají lázeňské lesy své vrcholné období rozhodně za sebou. Původní struktura lesních cest však zůstala téměř nezměněna. I dnes jsou vycházkové trasy dobře označené klasickými turistickými značkami. Neprošla jsem je všechny, ale zatím se mi nikdy nepodařilo zabloudit. Horší je to ale s neudržovaným povrchem cest, který se mi zdál místy až nebezpečný. Mnohokrát jsem si vzpomněla na íčkařku Jarku H., která se pravděpodobně na podobné cestě zranila a bylo jí to osudné. V takových místech jsem vždy přibrzdila a přizpůsobila se aktuálnímu stavu cesty. A byla jsem ráda, že mám vhodné turistické boty. Místy také pokulhává stav doplňkového vybavení kolem cest. Zábradlí, která dříve lemovala strmější úseky, často chybí nebo jsou poškozená. I občerstvení během cesty může být problém, je nezbytné mít nějakou tekutinu sebou.
Lázeňské lesy nejsou v současné době rozhodně přelidněné. Jen občas potkáte dvojici, malou skupinku či nadšeného jednotlivce. Lidem se prostě do kopců stoupat nechce. Pohodlnější je projít se hezky po rovince po kolonádě nebo posedět v některé z předzahrádek. Navíc přitom lze stále zírat do mobilu, a to se na lesní cestě prostě nedá. Pokud však patříte mezi ty, kteří občas na nějaký ten výšlap vyrazí, pojďte si se mnou takovou procházku lázeňskými lesy užít.
Jedna z nejznámnějších, ale i nejnavštěvovanějších tras lázeňskými lesy vede na rozhlednu Diana, která stojí na Výšině přátelství. Trasa začíná vpravo od Grandhotelu Pupp. Pokud máte dobrou kondici, můžete jít nahoru po modré značce, ale je to dost prudké delší stoupání. Já jsem nahoru vyjela pozemní lanovou dráhou Diana, jejíž stanici také vpravo za Puppem. Lanovka jezdí v sezóně každé čtvrt hodiny, a bez ohledu na relativně vyšší cenu bývá dost obsazená. S její pomocí však překonáte 166 výškových metrů a navíc se ušetříte síly na další cestu. Kousek od horní stanice lanovky se nachází rozhledna. Můžete na ni vystoupat po schodech, ale k dispozici je i výtah. Z ochozu rozhledny se určitě pokocháte nádherným pohledem na město a jeho okolí. Za dobrého počasí jsou vidět i Krušné hory s Klínovcem na obzoru. Vstupné na lanovku se neplatí. Na Výšině přátelství se nachází restaurace s venkovním občerstvením. A také řada turistických ukazatelů, které nabízejí několik zajímavých, různě dlouhých a náročných turistických tras.
Pod rozhlednou Diana
Pohled z rozhledny Diana
Já jsem pokračovala od horní stanice lanovky po modré značce jakoby zpět. Mým dalším cílem byla mezistanice lanové dráhy s názvem Jelení skok. Následovalo relativně prudké klesání, občasné uklouznutí na štěrku, kochání se přírodou se stovkami rozkvetlých náprstníků i krátká zastavení na důmyslných lesních vyhlídkách.
Náprstník v lázeňských lesích
Konečně jsem našla prostřední stanici lanovky důmyslně ukrytou v lesním porostu a měla jsem možnost si ji v klidu prohlédnout. Lze na ní sice vystoupit i nastoupit, ale hlavně slouží k vyhýbání vozů jedoucích na kolejích proti sobě z dolní a horní stanice. Mechanismus lanovky je jednoduchý, bytelný a stále funkční. Funguje s osbčasnými přestávkami více než sto let. Smekám pomyslný klobouk.
Mezistanice Jelení skok
Další část cesty od mezistanice vedla po žluté značce a nebyla již tak strmá. Po nějaké době jsem se dostala na otevřené prostranství a v úžasu jsem se zastavila. Stála přede mnou jednoduchá zvonička ve tvaru krychle, vyrobená z dřevěných trámů. Samozřejmě i se zvonem. Jak se sem dostala a proč? To jsem se dozvěděla až později, po důkladném hledání na internetu. V lokálním časopise jsem se dočetla, že jde o zvoničku, která v době vánočních trhů zdobí centrum Varů. Byla vyrobena v místní tesařské firmě a nejsou v ní použité žádné šrouby jen čepy, aby byla snadno rozebíratelná. Po vánocích se zvonička vždy rozloží a na zbytek roku se pravidelně stěhuje do lázeňských lesů. Je to prostě taková stěhovavá zvonička!
Zvonička jako zjevení
Zvonička hezky zblízka
Moje cesta lázeňskými lesy dále pokračovala po žluté značce a byla protkána výstupy na menší či větší vyhlídky. Některé z nich byly částečně zarostlé bujným křovím, ale většina z nich byla dobře přístupná. Vyhlídka Petra Velikého je zasvěcena ruskému carovi Petru I. Z dnešní perspektivy se to může jevit poněkud nepatřičně. Ale kdysi byli místní obyvatelé z něho tak nadšeni, že mu nechali postavi pomník s oslavnými verši v latince i azbuce. Pár metrů od pomníku vznikl vyhlídkový ochoz s kovaným zábradlí osazený křížem.
Vyhlídkový ochoz u pomníku Petra Velikého
Následující zastávkou byl dřevěný vyhlídkový altán nazývaný Mayerův gloriet. V roce 1804 ho dal postavit karlovarský rodák a bohatý vídeňský obchodní Mayer na skále přímo nad lázeňským centrem města. Výhled na Vary byl perfektní, ale trochu mi ho zkazila viditelně nervozní dívka, která se neustále vykláněla z altánu. V jednu chvíli mi připadalo, že se snad chystá skočit dolů. Naštěstí to byla jen moje utkvělá domněnka. Kdyby se tak stalo, jistě by to bylo následující dne ve zprávách.
Pohled z vyhlídky nad Mayerovým glorietem, na protější stráni hotel Imperial
Mayerův gloriet
Výstup na vyhlídku Kristýna jsem vzdala v okamžiku, kdy jsem si začala představovat, jak bych se úzkou a strmou cestičkou mezi balvany obrostlými mechem dostávala zpět.
Dobře schovaná vyhlídka Kristýna
A poslední zastávkou bylo místo známé jako Jelení skok. Na vrcholu obnažené skály trůní kamzík, jeden ze symbolů Varů. Nechal ho sem umístit baron August von Lutzow, který tím chtěl zpochybnit legendu o objevení vřídla. Kdysi tu bývala i vyhlídka na město, ale dnes je zarostlá náletovými dřevinami. Následoval mírně náročný sestup po mnoha a mnoha schodech a místy i po velmi úzkých pěšinách, který nakonec vyústil v lázeňském centru nedaleko Jánského mostu.
Socha kamzíka na jelením skoku
Dlouhou vycházku lázeňskými lesy doplním ještě dvěma kratšími procházkami mimo centrum lázní. Jednou z nich byl výstup nad bazén hotelu Thermal. Vycházkově vypadající chodník odbočoval z ulice I.P. Pavlova nedaleko od hotelu Thermal. Po dvou ostrých zatáčkách byl strmější a strmější, postupně na něm přibývaly díry a bylo jasné, že není příliš používaný. Ale na terasu nad hotelem jsem se nakonec dostala a odměnou mi byl jak pohled na termální bazén z výšky, tak i krásné výhledy na okolní kopcovitou krajinu. Náladu mi jen mírně pokazila skutečnost, že jsem na stejnou terasu mohla vyjet výtahem z hotelu Thermal.
Termální bazén nad hotelem Thermal
Většina návštěvníků je v teplé části bazénu
Výhled od bazénu je dechberoucí
Budovu Císařských lázní jsem při každé návštěvě Varů obdivovala pouze z venku, až letos jsem se rozhodla, že se konečně musím vydat na její prohlídku. Najdete na jižní straně lázeňské části města, nedaleko již zmiňovaného Grandhotelu Pupp.
Císařské lázně
Nová lázeňská budova byla dokončena v roce 1895 podle projektu slavných vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera na pozemcích bývalého měšťanského pivovaru. Císařské lázně se brzy staly reprezentativním lázeňským s nejmodernějším provozem v tehdejší rakousko-uherské monarchii. Poprvé zde byl použit unikátní systém dopravy van s rašelinou. Vany se plnily v tzv. Rašelinovém pavilonu, do lázeňské budovy se dostávaly podzemní chodbou. Odtud putovaly pomocí důmyslného systému na jednotlivé pavlače ve vnitřním atriu budovy lázní a posléze až do jednotlivých koupelen. Budova byla plná skrytých pater, obslužných prostor a technického zázemí, které bylo pečlivě ukryté před zraky běžného návštěvníka. Klienti lázní tak nebyli rušeni personálem a byli ušetřeni i zápachu rašeliny.
Interiéry lázeňské budovy v sobě skrývaly všechny tehdejší moderní vymoženosti a neobvyklý komfort. Součástí budovy byl i tzv. Zanderův sál s mechanickým cvičebním nářadím.Původní vybavení jsem sice viděla jen na dobových obrázcích a fotografiích, ale nedala se přehlédnout podoba se současnými fitness centry.
Vstupní prostor Císařských lázní
Objekt Císařských lázní, od roku 1918 nazývaných Lázně I, byl využíván k balneologickým účelům až do konce 80. let 20. století. Následně bylo v Zanderově sále provozováno kasino. Od roku 1994 byla nakonec budova uzavřena a chátrala.
Hlavní komunikační chodba Císařských lázní. Na jejím konci z obou stran byl oddělený vstup ke koupelnám pro ženy a muže.
V roce 2023 byla budova Císařských lázní znovu otevřena po tříleté nákladné rekonstrukci. Dnes tu již nejsou lázně v původním slova smyslu, ale řada lázeňských prvků zde zůstala zachována. Návštěvníci se mohou dozvědět řadu zajímavých informací z historie lázní. A samozřejmě si udělat i přesnou představu o tom, jak tehdejší lázně fungovaly.
Ukázka z multifunkčního prostoru, který je umístěn v původním atriu lázní. Konají se zde koncerty, divadelní představení i řada dalších akcí.
A to je všechno z mého letošního letního užívání si v Karlových Varech. Pokud byste se chtěli dozvědět víc o mém vnímání Karlových Varů, přikládám odkazy na mé dřívější články:
https://www.i60.cz/clanek/detail/34723/karlovy-vary-to-nejsou-jen-kolonady-a-prameny
https://www.i60.cz/clanek/detail/34665/proc-seniori-jezdi-do-lazni-aneb-podruhe-v-karlovych-varech
https://www.i60.cz/clanek/detail/32626/karlovy-vary-po-schodech-nahoru-a-dolu
Zdroje informací:
wikipedie
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/cisarske-lazne-v-karlovych-varech
i60.cz
Zprávy - Aktuálně.cz|
In-lifestyle.cz|
Ekolist.cz|
Život cestovatele|
VímeVíc.cz|