„Vkládáme přírodu přímo do polí. Ne na jejich okraj, ale tam, kde to má skutečný dopad na ekosystém i zemědělskou praxi,“ říká Pavel Saska, vedoucí výzkumného projektu z CARC – Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu. „Očekáváme, že díky tomu dojde k přirozenému omezení škůdců, lepšímu zadržování vody a oživení půdy. A co je důležité – aniž by to mělo negativní vliv na výnosy, právě naopak,“ uvádí.
Klasická opatření, jako jsou biopásy na okraji polí, mají podle jeho slov jen omezený dopad, zejména v rozsáhlých monokulturách. „Druhy, které potřebujeme chránit nebo podpořit, často nedokážou proniknout do nitra polí, kde by mohly pomáhat třeba s regulací škůdců nebo udržováním zdravé půdy,“ vysvětluje Saska.
Rozkvést a podpořit užitečný hmyz, ptáky, půdní mikroorganismy i ohrožené druhy plevelů má konkrétně prostor kolejových řádků. Tedy místa, kudy pravidelně projíždí zemědělská technika, a která jsou výnosově podprůměrná
Základem semenných směsí pro kvetoucí pásy jsou nektarodárné jednoleté druhy rostlin s různou dobou rozkvétání, aby se maximálně prodloužila doba kvetení, vysvětluje Martina Poláková ze Spolku pro inovaci a udržitelné zemědělství, který téma ozeleněných kolejových řádků dlouhodobě propaguje. U víceletých směsí se zvyšuje podíl jetelovin. Na přípravě směsí se podíleli poradci spolku společně s dodavatelem osiva firmou PROSEEDS.
Výběr konkrétních rostlinných druhů do směsí pro kvetoucí pásy musí zohlednit dobu, po kterou bude ozeleněný pás fungovat, podmínky stanoviště, i respektovat požadavky zemědělské plodiny, do které je zakládaný. Kvetoucí zóna by neměla způsobovat problémy při sklizni nebo by mělo být naopak možné její hmotu sklidit současně s hlavní plodinou.
„Například víceletá směs obsahuje 10 komponentů, a to komonici lékařskou, jetel plazivý, vojtěšku setou, jetel alexandrijský, jetel inkarnát, řeřichu, lničku, svazenku, mastňák habešský a pohanku,“ uvádí jeden z příkladů Martina Poláková.
Zdroj | Spolek pro inovaci a udržitelné zemědělství
Pestřenky a parazitoidi
Kvetoucí pásy by měly na pole přilákat přirozené nepřátele mšic, květilek a housenek. Konkrétně na nich mají najít své útočiště pestřenky a parazitoidi - druhy, které se vyvíjí v těle jiného organismu a na konci svého vývoje hostitele usmrtí. Mezi parazitoidy patří například různé druhy připomínající „vosičky“ nebo kuklice. Dospělé pestřenky a parazitoidi naopak využívají jako zdroj své energie nektar.
„Parazitoidi napadají prakticky všechny skupiny škůdců, ale nejlépe lze pozorovat míru parazitace u mšic,“ uvádí Saska. Žravými predátory mšic jsou i larvy pestřenek. Vědci budou sledovat také výskyt chorob na plodinách, u nich je ale možný efekt méně přímočarý.
Pozitivní efekty kvetoucích pásů se začnou projevovat postupně. „V případě druhů vázaných na nektar může být podpora jejich populací okamžitá, jakmile začnou pásy kvést. V případě druhů, které ozeleněné kolejové řádky využívají spíše jako úkryt, může být efekt dlouhodobější,“ vysvětluje Saska.
Vědci budou sledovat jak početnost a diverzitu opylovačů, střevlíků nebo pavouků v pásech, tak přítomnost přirozených nepřátel zemědělských škůdců mimo ozeleněný kolejový řádek přímo na plodinách a známky jejich aktivity (např. parazitace) na nich.
„Co je důležité, sledujeme dosah těchto předpokládaných efektů směrem do porostu plodin – zda-li se pozitivní efekt neomezuje pouze na kolejové řádky. I to by samozřejmě představovalo zřejmý přínos z pohledu podpory biodiverzity v krajině a ochraně přírody, ale ze strany zemědělců je důležité sledovat i bioregulační stranu mince,“ uvádí Saska.
Výzkum začal v letošním roce přímo na polích zemědělských podniků ZD Dolní Újezd, ZAS Mžany, Agra Řisuty, Statek Bureš a ZOD Zálší. Spolupracují na něm i experti z Technické fakulty ČZU v Praze.
Data vědci v tuto chvíli tedy teprve sbírají. „Lze ale říci, že ozeleněné kolejové řádky v tuto dobu překypují opylovači i dalšími skupinami vázanými na kvetoucí rostliny,“ popisuje Saska.
Zdroj | Spolek pro inovaci a udržitelné zemědělství
Ozeleněné kolejové řádky v praxi
Už nyní lze podle Martiny Polákové ozeleněné kolejové řádky uplatnit při plnění neprodukčních ploch včetně prémiové ekoplatby. „Podmínkou jsou pásy s minimální šířkou 2,5 m a maximem 6 m. Podle dostupné mechanizace je na zemědělci, jakou šířku pásu zvolí, nejčastěji to jsou 3 m,“ říká.
Opatření dává možnost i pro využití metod precizního zemědělství. „Postup je popsán v brožuře, která je volně ke stažení na stránkách www.siuz.cz, případně lze požádat o zaslání tištěné verze,“ uvádí Poláková.
Samotnému výsevu kolejových řádků předchází tvorba předpisové mapy, která navádí secí stroj a následně zajišťuje, že aplikační technika pro hnojiva a přípravky na ochranu rostlin vypíná automaticky dané sekce a na ozeleněný kolejový řádek díky tomu nic nedopadá. „Tato technologie pochází od samotných zemědělců ze SIUZ, kteří s ní mají již několikaleté zkušenosti a poskytují odborné poradenství pro zájemce ze strany zemědělců,“ dodává Poláková.
Kvetoucí pásy uprostřed polí je ale možné podle jejích slov samozřejmě založit a zajistit tak, aby na nich nebyla aplikovaná hnojiva ani další přípravky, i bez této pokročilé techniky.
Testováním vlivu ozeleněných kolejových řádků na biodiverzitu se zatím nezabýval žádný podobný projekt. „Dosud ani nebyla publikována ani žádná odborná literatura v zahraničí. Projekt má tedy potenciál přinést skutečně unikátní a prakticky využitelné výsledky mezinárodního významu,“ uzavírá Saska.
Čtyřletý projekt je financovaný z programu Prostředí pro život II Technologické agentury ČR.