Jak se změnila domácnost od 70 let? Některé věci dnes působí jako z jiného světa

2 min

Sdílet

Na první pohled vypadaly všechny stejně. Skříně voněly dřevem, na stěnách visely výtvory z chemlonu a pod nohama šustil koberec, který pamatoval nejednu generaci.

Jak se změnila domácnost od 70 let? Některé věci dnes působí jako z jiného světa

Zdroj: AllaSerebrina / Depositphotos

Retro výstava

Byty v 70. letech měly své typické rezervy. Plechové kuchyňské linky, umakartonová bytová jádra, výrazně vzorované tapety v obýváku a sektorový nábytek z podniku UP Rousínov nebo Dřevotvar. Většina domácností tehdy vypadala podobně, protože výběr vybavení byl velmi omezený. I proto se mnoho návštěvníků výstavy v pražské Kotvě připomnělo věci, které sami doma měli. Retro muzeum Praha v obchodním domě Kotva nabízí autentický pohled na život v Československu. Na ploše 2500 m2 najdete přes 12 000 předmětů, od čalouněného gauče, umakartonové koupelny až od elektroniky značky Tesla nebo hračky jako céčka či stavebnice značky Merkur.

Video k článku ZDE

Součástí expozice je také typická ložnice, dětský pokojíček s palandou a vitrínou na hračky či kuchyně se sporákem Mora a sifonovou lahví. Výstava vznikla díky několikaletému sběru předmětů, veřejné sbírce i spolupráci se spolky. Expozice je rozdělena do 15 tematických celků a představuje kromě bydlení i další oblasti života, kosmetiku, chatařinu, reklamu či školské prostředí.

Elektrifikace

Doba po elektrifikaci v roce 1960 přinesla do Československých domácností vlnu modernizace. Přesto však lidé na nové spotřebiče často stáli fronty, někdy i přes noc, protože zboží bylo nedostatkové. Mnozí tak museli improvizovat, třeba když doma došla plynová bomba ke sporáku a nová nebyla k sehnání. V té době si lidé museli holt poradit sami.

Bydlení

Důvod, proč socialističtí plánovači hledali alternativu ke klasickému zdivu, je nasnadě: v 60. a 70. letech se stavělo ve velkém. Po nástupu Gustava Husáka začala rozsáhlá výstavba panelových sídlišť po celém Československu. Bylo třeba rychle dodat byty, které měly zlepšit životní podmínky obyvatel, ale také uklidnit společnost po srpnové okupaci v roce 1968. Jen během 70. let vzniklo 1,2 milionu bytů, převážně v panelácích. Stavělo se ale rychle a levně, na úkor kvality s nedostatkem kvalitního materiálu.

Proto se hledaly levné a snadno použitelné alternativy, mezi nimi i umakart. Umakartová jádra se stala standardem téměř každého panelového bytu. Přestože bylo použití tohoto materiálu z praktického hlediska problematické, snadno podléhal plísním, téměř neizoloval zvuk, prosadil se díky rychlé výrobě a jednoduché montáži. Prefabrikace byla v té době sice trendem i na Západě, ale tam se k výstavbě s umakartem přistupovalo výrazně opatrněji.