Barevné houbičky nejsou jen na parádu. Barva často prozradí, jak moc houbička „drhne“ a kam se hodí — a platí to i v profi úklidu. Přesto to spousta Čechů neví. Tady je srozumitelný přehled.
Barvy podle „síly“ (abrazivity) u drhnoucích houbiček
V profesionálním světě (a často i u spotřebitelských řad) se dá orientačně řídit těmito pravidly:
- Modrá = „non-scratch“, šetrná
Modré drhnoucí vrstvy (u Scotch-Brite i jako „Zero/Non-Scratch“) jsou určené pro citlivé povrchy: nepřilnavé pánve, sklokeramiku, sklo, smalt. Cílem je čistit bez viditelných škrábanců. Stále ale platí opatrnost a test na nenápadném místě. - Bílá = „light duty“, velmi jemná
Bílé pady jsou navržené pro choulostivé materiály (porcelán, sklo, keramika) a mají jen mírnou abrazivitu. Bývají certifikované jako „food safe“ pro potravinářství. - Zelená = „heavy duty“, hrubší práce
Klasické zelené pady (např. Scotch-Brite č. 86) jsou určené na připáleniny, rošty a hrubé nečistoty. Na teflon a křehké povrchy se nehodí. Používejte s citem a ideálně až po šetrnějších variantách. - Černá / hnědá = extra hrubé, spíš pro podlahy
Tyto barvy potkáte hlavně u podlahových padů a strojního čištění; jsou velmi agresivní a na nádobí se nepoužívají.
Rada do kuchyně: barva pěny (žlutá, růžová…) u běžných „houbiček se škrabadlem“ většinou neříká nic o síle. Rozhodující je barva a typ drsné vrstvy.
Hygiena: barvy jako rozlišení zón (HACCP)
Mimo kuchyňské nádobí se barvy používají i jako kódování hygienických zón, aby se náčiní nemíchalo mezi rizikovými a čistými prostory. Ve veřejném stravování i úklidových standardech se často drží tohoto schématu:
- Červená – toalety a vysoce rizikové zóny
- Zelená – kuchyně a příprava jídel
- Modrá – obecné a nízkorizikové plochy (kanceláře, chodby)
- Žlutá – sanitární/infeční oblasti, někdy i koupelny
Není to zákon, ale široce doporučovaná praxe pro prevenci křížové kontaminace — vyplatí se ji převzít i do domácnosti (např. mít jinou barvu houbičky pro dřez a jinou pro koupelnu).
Proč v tom máme zmatek
V obchodech vidíte vedle sebe barevné multipacky (rozlišení zón), barevně kódované „neškrabací“ houbičky (typ povrchu) a k tomu profesionální pady (jednoznačně odstupňovaná abrazivita). Laicky to splývá, a tak vzniká dojem, že „všechny barvy vždy něco znamenají“ — a přitom záleží na kontextu a značce. Česká média i prodejci to občas míchají dohromady a část lidí pak neví, co vlastně kupuje.
Jak si to jednoduše nastavit doma
- Do kuchyně pořiďte minimálně dvě „síly“: modrou (non-scratch) na citlivé věci a zelenou (heavy duty) na připáleniny. Bílý „light duty“ pad se hodí, pokud často myjete křišťál, jemný porcelán nebo citlivé povrchy.
- Zaveďte zónování barvami (třeba modrá kuchyň, červená koupelna), ať nic „necestuje“ mezi místnostmi. Nemusí to být stejná značka — hlavní je držet barevnou disciplínu.
- Čtěte štítky: některé značky mají vlastní kódy a jasně píšou „non-scratch“ / „heavy duty“. Když chybí, podívejte se na drhnoucí vrstvu — jemnější bývá světlejší (bílá, světle modrá), hrubší tmavší (zelená, černá).
- Test na skrytém místě: i „non-scratch“ může na některých površích zanechat stopu, pokud moc tlačíte.
- Měňte často: houbička je spotřebák; když zapáchá, drolí se nebo je zašlá, je čas na výměnu.
Časté mýty, se kterými se setkáte
- „Žlutá houbička je nejjemnější“ – žlutá bývá barva pěny, ne nutně drsné vrstvy. O jemnosti rozhoduje hlavně barva/typ drhnoucí plochy.
- „Modrá nikdy nepoškrábe“ – je navržená jako šetrná, ale při velkém tlaku, s pískem ve špíně nebo na choulostivém povrchu riziko existuje. Vždy raději vyzkoušejte.
- „Zelená je univerzál“ – je to heavy duty, super na připálené hrnce, ale na nepřilnavé pánve či sklokeramiku je to špatná volba.
Rychlý tahák na lednici
- Nádobí citlivé (teflon, sklo, smalt) → modrá / bílá
- Připáleniny, rošty, litina → zelená
- Podlahy, stroje, průmysl → černá/hnědá (ne na nádobí)
- Hygienická zónovost doma → vyberte si 4 barvy a držte je pro konkrétní místnosti