Textilní průmysl v toskánském městě Prato ovládli před zhruba třemi desetiletími Číňané. Továrny pak zaměstnávaly dělníky, nad jejichž nedůstojnými pracovními podmínkami přivíraly oči jak úřady, tak odběratelé zboží včetně prodejců luxusních značek. Situace se začala měnit až během posledního roku. Od té doby čínskou průmyslovou čtvrtí v Pratu otřásají stávky a protesty převážně pákistánských dělníků.
Vykořisťování dělníků v průmyslové čtvrti Prata, kde dnes sídlí kolem 3500 čínských továren působících v textilním průmyslu, bylo již řadu let veřejným tajemstvím.
Tamní média psala opakovaně o tom, že místní dělníci, většinou imigranti z Číny, jižní Asie a západní Afriky, pracují i dvanáct hodin denně sedm dní v týdnu téměř bez pauzy, ve velmi špatných hygienických i bezpečnostních podmínkách a často nemají ani smlouvy.[souvisejici]
Jeden z největších skandálů dokládajících alarmující situaci se odehrál již v prosinci 2013. Tehdy bylo ve skladu firmy Teresa Moda zaživa upáleno sedm čínských dělníků, kteří šili oblečení a trička v nelidských podmínkách po dobu 14 až 16 hodin denně a v továrně i žili – ve výklencích ze sádrokartonu.
Italští majitelé dotyčné nemovitosti byli původně odsouzeni na šest a půl roku odnětí svobody, později byl trest zmírněn na čtyři roky, informoval web 24 ORE. V roce 2019 byli ale Kasačním soudem zproštěni obvinění.
Stejné praktiky i v luxusním průmyslu
Abiti Puliti je italská pobočka organizace Clean Clothes Campaign (CCC), mezinárodní sítě zaměřené na zlepšení pracovních podmínek v oděvním a sportovním průmyslu, která se zasazuje o ochranu práv pracovníků v módním průmyslu v Itálii i v zahraničí.
[caption id="attachment_140234" align="aligncenter" width="520"]
Prato. Foto: Lucie Sýkorová / HlídacíPes.org[/caption]
Již v roce 2014 zdůraznila zpráva této organizace praxi rozšířenou v továrnách v Toskánsku i jinde, kdy pracovníci na částečný úvazek s učňovskými smlouvami ve skutečnosti pracovali na plný úvazek, aniž by za to dostávali odpovídající odměnu.
Spoluautorka zprávy Deborah Lucchettiová se také podílela na studii CCC z roku 2023 o odvětví rychlé módy v Evropě.
„Během našeho výzkumu jsme zjistili, že v luxusním průmyslu se používají stejné praktiky, které jsou běžné v odvětví rychlé módy… Dodavatelé jsou nuceni porušovat zákony a kolektivní smlouvy a najímat subdodavatele, protože nedostávají dostatek peněz na pokrytí všech nákladů – počínaje náklady na práci a bezpečnost. A to se děje navzdory přemrštěným prodejním cenám luxusních produktů.“
Televize Al Jazeera a švýcarský web Public Eye v minulém roce zmapovali příběh výroby luxusních kabelek značky Montblanc. Ty si nechávala v Pratu vyrábět firma Pelletteria Richemont, jejíž mateřskou společností je Compagnie Financière Richemont, finanční holding se sídlem v Ženevě působící v odvětví módy a luxusního zboží a vlastník značky Montblanc.
Dva 27letí Pákistánci Muhammad Arslan a Hassan Ali popsali médiím podmínky, za nichž pracovali pro společnost Z Production, skutečného výrobce a dodavatele kabelek Montblanc. Dělníci zde byli údajně oficiálně zaměstnáni jako „učni na částečný úvazek“ na dobu tří let. Pracovní doba měla být pondělí až pátek od 8 do 14 hodin, tedy 30 hodin týdně.
Realita byla ale jiná, popsal pro Public Eye Arslan: „Museli jsme pracovat do osmi večer, dvanáct hodin denně, s pouhou půlhodinovou přestávkou. A k tomu šest dní v týdnu. Nemohli jsme si brát ani dovolenou.“
Za hodiny navíc dostával několik set eur v hotovosti, ale část mu byla odečtena, takže nakonec mu zbylo celkem 900 až 1000 eur měsíčně, tj. kolem tří eur na hodinu.„Život se skládal jen z práce. Když trávíte tolik hodin v továrně, nemáte ani čas jít nakupovat nebo si vyprat oblečení.“
Dělníci žalují firmu Richemont
Třináct dělníků z firmy Z Production oslovilo nakonec s prosbou o pomoc odborovou organizaci Sudd Cobas, která působí v Pratu od roku 2018 a v současné době má asi 800 členů.
„Loni v září, v ten samý den, kdy akcionáři vybírali své dividendy – vydělali za jediný den tolik, co by smluvní pracovník značky Montblanc vydělal za 727 let práce – spali pracovníci společnosti Z Production ve stanech před kancelářemi společnosti ve Scandicci… Richemont odmítl žádosti pracovníků o dialog a podal žalobu na odbory SUDD Cobas pro pomluvu,“ informovala organizace CCC a připomněla, že skupina Richemont zaznamenala v roce 2024 nárůst tržeb o čtyři procenta a za období od 1. dubna 2024 do 31. března 2025 dosáhla na 21,4 miliardy eur.
Arslan, Ali a další byli nakonec propuštěni. S pomocí odborů podali letos rovněž žalobu na firmu Richemont. Chtějí prokázat, že vztah mezi společností Z Production a společností Pelletteria Richemont nepředstavoval skutečnou subdodávku, a požadují, aby bylo zrušeno jejich propuštění a byli opětovně zařazeni do dodavatelského řetězce společnosti jakožto regulérní zaměstnanci. Soudní proces začal před měsícem, konkrétně 1. července.
[caption id="attachment_140235" align="alignleft" width="255"]
Prato. Foto: Lucie Sýkorová / HlídacíPes.org[/caption]
„Každý den, po celá léta, dělníci Z Production pracovali 12 hodin denně bok po boku se zaměstnancem společnosti Pelletteria Richemont, který byl denně přítomen v továrně, aby dohlížel na výrobu a řídil ji. Teprve když se dělníci rozhodli organizovat se v odborech a po sérii stávek dosáhli dohody se Z Production o legalizaci svých smluv a zkrácení pracovní doby na osm hodin denně po dobu pěti dnů, se věci změnily. O necelý měsíc později společnost Richemont smlouvu dodavateli vypověděla, čímž fakticky provedla protiodborovou politiku a připravila cestu k propuštění pracovníků, k němuž došlo v říjnu 2024,“ cituje CCC organizátorku protestů Francescu Ciuffi ze SUDD Cobas.
Společnost Richemont sdělila později Public Eye, že tvrzení, že odborová dohoda způsobila ukončení smlouvy, jsou „nepřesná“.
Pokud by šest Pákistánců u soudu uspělo, mohlo by rozhodnutí znamenat zlom pro tisíce vykořisťovaných pracovníků v dodavatelských řetězcích Made in Italy, uvádí organizace CCC.
„Bylo by to poprvé, co by módní značka byla přímo odpovědná za pracovní podmínky ve svém dodavatelském řetězci – což by potenciálně odhalilo systém ovládaný velkými luxusními značkami, které nevyrábějí vlastní produkty, ale místo toho zadávají výrobu do dílen, kde je vykořisťování součástí strategie, jak dosáhnout nejnižší možné ceny.“
„Čínští pracovníci jsou poslušnější“
Společnost Richemont musela podle švýcarských novinářů už v roce 2020 vědět, jaké podmínky panují v jejím dodavatelském řetězci. V té době bylo zahájeno soudní řízení proti manželskému páru, který řídil továrnu s názvem Pelletteria Serena, jejíž sortiment zahrnoval kožené tašky značky Richemont Chloé.
Tento případ vyvolal v Itálii rozruch, když vyšlo najevo, že v továrně byli dělníci biti. Novináři z Public Eye viděli soudní spisy.
„Verdikt popisoval závažná porušení pracovního práva a podmínky, které do značné míry připomínaly příběhy popisované pracovníky společnosti Z Production: pracovní doba až 78 hodin týdně, průměrná hodinová mzda tři eura za hodinu, denní doba odpočinku „omezená na krátké přestávky v délce několika minut na jídlo.“
Díky investigaci televize Al Jazeera vyšlo loni v listopadu najevo, že výroba kabelek Montblanc byla pouze lokálně přemístěna – byla přesunuta pouhých pět kilometrů od původní továrny do skladu plného nových „moderních otroků“.
Reportéři z Al Jazeera navíc v reportáži odhalili praktiky čínských firem v Pratu. V červnu 2024 se vydávali za investory a navštívili čínskou továrnu na kožené zboží Pelletteria A&S, asi pět kilometrů od závodu Z Production.
Šéfka společnosti falešným podnikatelům otevřeně vysvětlila svůj systém, který jí umožňoval provozovat výrobu s nízkými náklady. Svým pracovníkům vydávala smlouvy na čtyři hodiny práce denně, zatímco ve skutečnosti pracovali 11–12 hodin. Dohodla se s nimi na sazbě a platila jim soukromě, aby ušetřila na pojistném.
Dále prozradila, že propustila pracovníky z Bangladéše, protože si stěžovali na pracovní podmínky. Nadále chtěla najímat už pouze čínské pracovníky, kteří jsou poslušnější a nikdy se takto nechovají. Když byla následně reportéry konfrontována, žena podle Al Jazeery odpověděla, že její továrna je nyní zavřená, a veškerá obvinění popřela.
Teorii o poslušných Číňanech potvrdil HlídacíPes.org bývalý radní města Prato Marco Wong. „Pákistánci či Bangladéšané často nesdílí přístup čínských pracovníků, kteří přicházeli do Prata s vědomím, že budou několik let jen tvrdě pracovat a proti dlouhé pracovní době proto neprotestují. Někteří přímo nesouhlasí s radikálními stávkami organizovanými odbory Sudd Cobas a stávkovat vůbec nechtějí.“
O Číňanech nevíme, Pákistánci nejsou oblíbení
Protesty a stávky v Pratu pod vedením odborů Sudd Cobas nicméně pokračují i v létě. Stále se jich účastní především dělníci z Pákistánu a Bangladéše. A organizátoři hlásí již první úspěchy.
„Čtyřdenní stávky a demonstrace před malými čínskými společnostmi již vedly k podpisu 16 dohod o regularizaci pracovníků bez smluv nebo s falešnými smlouvami na částečný úvazek a o návratu k 8hodinovému pracovnímu dni pět dní v týdnu. K jedenácti dohodám podepsaným do sobotního večera bylo dnes ráno přidáno dalších pět (Confezione Lico, G&G, Pronto Moda RJ, Luna Moda a Devita),“ informoval 1. června deník Il Tirreno.
Prato je druhé největší město Toskánska, leží necelých dvacet kilometrů severně od Florencie. Žije zde necelých 200 tisíc obyvatel. Největší zahraniční komunitou jsou od 90. let lidé z Čínské lidové republiky, kterých je oficiálně kolem 30 tisíc, neoficiálně až o 20 tisíc více. Pákistánců žije v Pratu oficiálně kolem tří tisíc, více je Albánců (cca 4500) či Rumunů (3500).
[caption id="attachment_140236" align="alignright" width="251"]
Prato. Foto: Lucie Sýkorová / HlídacíPes.org[/caption]
V roce 2023 sdělila italská policie listu The Diplomat, že odhaduje, že v Pratu je přibližně 50 tisíc nelegálních pracovníků. Většina z nich pracuje v některé z více než 3500 továren na výrobu oblečení, které dnes vlastní Číňané. Nakupují u nich jak italské značky jako Gucci či Dolce a Gabana, tak menší i větší prodejci z celé Evropy.
Výzkumnice a profesorka urbanistiky Corinna Del Bianco zveřejnila v roce 2023 studii, kterou vypracovala pro město jako konzultaci v rámci přípravy Územního plánu obce.
„Město nyní hostí čínskou čtvrť a Malý Pákistán v oblasti kolem centra, zatímco obyvatelé italského původu žijí převážně v okrajových čtvrtích. Číňané, kteří přicházejí do Prata, pocházejí z oblasti Wen-čou v provincii Če-ťiang, oblasti historicky charakterizované silným obchodním charakterem, špatným zemědělstvím a domácí produkcí koženého zboží. Po ekonomické reformě zavedené čínskou vládou v roce 1978 zažil region explozi domácích podniků a začátek fenoménu emigrace za účelem hledání ekonomického úspěchu… Značné imigrační vlny (podnikatelů, pracovníků a jejich rodin) z Číny od 90. let 20. století měly v rámci dynamiky okresu smíšený dopad, přinesly sociální napětí a oslabily místní sociální soudržnost,“ vysvětluje studie.
Popisuje také rozdíl v tom, jak se projevují na veřejnosti Číňané a jak Pákistánci. „Setkání čínské komunity se obvykle konají v soukromých prostorách, s výjimkou některých specifických událostí, jako je čínský Nový rok. Pákistánci se místo toho spokojí s dočasným, často přeplněným útočištěm, sdílejí prostory s ostatními Pákistánci a využívají veřejné prostory města pro komunitní setkání a nenáboženské oslavy.“
Jak zjistil na místě HlídacíPes.org, rozdílné zvyky obou komunit se propisují v tom, jak tyto dvě menšiny vnímají původní místní obyvatelé. Z výpovědí šesti Italů pracujících v lokálních gastronomických podnicích vyplynulo, že přítomnost čínské komunity jim v každodenním životě nepřekáží, protože je spíše uzavřená a místní s ní většinou ani nepřijdou do styku.
Naopak Pákistánci údajně lidem vadí, protože jsou všudypřítomní ve veřejném prostoru a často jsou hluční. Někteří zmínili, že se mluví o velkých daňových únicích a mafii v čínských firmách. To se místním lidem nelíbí.
Majitel jedné z cukráren nakonec trochu zdrženlivě přiznal, že doba, kdy v Pratu nebyli ani Pákistánci ani Číňané, byla podle něj mnohem lepší. Pozitivní názor na přítomnost cizinců ve městě nezazněl vůbec.