Bruncvík a jeho lev. Legenda spojovaná s Karlovým mostem inspirovala český státní znak

2 min

Sdílet

Socha u Karlova mostu přitahuje stále zraky turistů i našinců. Je to ale skutečně Bruncvík? A kde se vlastně tato postava z legend vzala?

Socha Bruncvíka na Karlově mostě

Zdroj: FOTO:Sarah Stierch, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons

Bájný český kníže Bruncvík s neodmyslitelným lvem po boku, jehož sochu lze snadno spatřit jen několik metrů od Karlova mostu. Jeho příběh o výpravě, zázračném meči a lvím společníkovi je jednou z nejznámějších českých pověstí, která čtenáře fascinuje už sedm století. Právě jeho mýtus dal našim zemím symbol lva. Jenže kde končí historie a začíná legenda?

Jirásek, Bruncvík a Žibřid

Nejznámější verze pověsti pochází, jako v mnoha dalších případech, od Aloise Jiráska. Podle ní byl Bruncvík synem českého knížete Žibřida, který dostal do českého znaku orlici. Jenže mladý kníže toužil po trochu důstojnějším znaku, králi zvířat.

Vypravil se proto do světa, jeho cesty trvaly celých sedm let. Během nich zachránil v boji proti devítihlavé sani lva, který se od té doby stal jeho věrným společníkem. Od krále Olibria získal dle Muzea Karlova mostu zázračný meč, který stínal hlavy nepřátelům na pouhé požádání. „Hlava jedna, dvacet, třicet, statisíc hlav dolů”, zněla jedna ze základních formulí.

Návrat a prsten

Když se vrátil domů, čekal ho ještě jeden úkol, protože jeho choť Neoménie zrovna slavila svatbu s jiným ženichem. Bruncvík přišel na hrad v rouchu kajícníka a číšníkovi hodil do poháru svůj prsten se vzkazem, že je zpátky. To si ale přečetl ženich a vydal se ho hledat, takže muselo zase dojít na meč.

Pak našla Neoménie prsten a vydala se po jeho stopě také. Po shledání nechal Bruncvík namalovat na korouhve a erby všech měst a hradů bílého lva v červeném poli. Věrné zvíře zemřelo steskem na hrobě svého pána jen několik dní po pohřbu. Podle pověstí čeká Bruncvík se svatým Václavem v Blaníku a meč je uvnitř Karlova mostu a čeká, až bude vykopnut kopytem.

Historické kořeny

Reálnou předlohou Bruncvíka byl německý říšský kníže Jindřich Lev z Brunšviku neboli Heinrich de Löwe žijící v letech 1129-1195. Ve své době byl nejmocnějším vládcem Svaté říše římské. Jak je patrné, město jeho původu dalo jméno české verzi. Roku 1166 si nechal Jindřich vyrobit bronzovou sochu lva o váze 880 kilo a výšce 178 a délce 279. Stojí v Brunšviku, respektive Braunschweigu dodnes.

Vliv na českou verzi měl i francouzský příběh o rytíři Yvainovi, který zpracoval básník Chrérien de Troyes kolem roku 1180. Vznikla tak artušovská romance “Yvain, rytíř lva”. Alois Jirásek se ve své pověsti měl inspirovat rukopisem z 15. století, zachovaným v pražské univerzitní knihovně v Klementinu.

Socha u mostu a Přemysl

Tu spojuje s Bruncvíkem populární zajetá populární představa, historicky jde však o Rolandův sloup. Roland pocházející od německého Rollen symbolizuje srolované pergameny se starodávnými městskými právy. Když Karel IV. zakládal Nové město pražské, vyjednali si obyvatelé Starého potvrzení všech svých privilegií.

Lev přišel od českého znaku z důvodů zcela praktických. Poprvé ho nejspíš použil král Přemysl Otakar II. během tažení do Uher. Bruncvík je tak nejspíš i metaforou pro konkrétního panovníka. V roce 1247 přijal Přemysl Otakar II. dvouocasého lva z titulu markraběte moravského, když vládl společně s otcem Václavem I.