Plavala jsem brzy ráno ve skoro liduprázdném zatopeném lomu. Přede mnou se rozprostírala klidná, temná hladina, dosud neporušená jedinou vlnkou, lemovaná bílými žulovými skalami zarostlými křovím a náletovými stromy.
Nad hladinu vyskakovaly malé rybky a nechávaly za sebou na vodě kola. Vlaštovky poletovaly v ladných křivkách po nebi nad mou hlavou a sojky skryté kdesi ve větvích po sobě pokřikovaly z plna hrdla. Lekníny zvolna otevíraly své květy a ukazovalo se, že budou růžové, žluté a bílé. Voda byla svěží a čirá, odrážela šikmé ranní sluneční paprsky.
Plavala jsem a slastně se oddávala pravidelnému rytmu těla a dechu. Vnímala jsem i nevnímala všechnu tu krásu, do níž jsem byla ponořená, jíž jsem byla součástí. Po tomhle jsem toužila, o tomhle jsem snila. Vzpomínka na loňské ranní plavání v tomto zatopeném lomu mi byla útěchou i posilou za temných dní během roku, kdy se mi zdálo, že všechno kolem mne je těžké, smutné a bolestné. Teď, teď se to děje, tuto chvíli si musím zapamatovat.
Potřebovala jsem si vtisknout do paměti každý jednotlivý detail těchto momentů. Toužila jsem si v paměti uchovat každý detail – barevné odstíny, chladivou vodu s jemnou vůní rybiny, třpyt slunce na hladině, pichlavý dotek kamínků do chodidel i klouzavé, nažloutlé balvany pod hladinou, které mě čekaly na druhé straně lomu. Pamatuji si to do všech nejmenších podrobností, nařizovala jsem v duchu sama sobě, protože se budeš mít kam vracet, až budeš unavená, až ti bude smutno, až si budeš připadat bez energie.
Pak bude stačit jen přimhouřit oči a přivolat si vzpomínku na šikmou bílou skálu a na temnou vodní hladinu. Budeš najednou zase zpátky v té kráse, ponořená v tom pocitu bezpečí. Schválně jsem nechtěla myslet na nic jiného než na to, co mne právě obklopovalo. Zastřeně jsem vnímala všemi smysly. Tyto vzpomínky budou mou útěchou, mou zásobárnou vnitřní síly na horší časy.
V té dnešní vzpomínce si pevně uchovám jasné vědomí nekonečné Boží přízně, která mě obklopuje ve všem, co vidím, čichám, cítím i slyším. Zdá se mi nějak snazší přijímat projevy Boží přízně při plavání v chladné vodě zatopeného lomu, se všemi těmi skalami, stromy, ptáky a rybami kolem. Tady rozumím Božím vyznáním lépe a zřetelněji než v hlučných prašných ulicích plných aut a spěchajících neosobně se tvářících postav.
Tento ranní svět patří ke mně a já do něj. Nějak vůbec nepochybuju, že tato nádhera přírody byla kdysi stvořena a je stále dosud udržována pro lidi a dnes ráno konkrétně pro mne. U aut, budov a chodníků si tím nejsem zdaleka tak jistá. Všechno to tady kolem mám ráda a je posilující si přivlastnit dojem, že to už před věky pro mne Bůh plánoval. Vždyť za vším, co mám ráda, stojí Bůh.
Proboha!
SportWin|
Zprávy - Aktuálně.cz|
HlídacíPes.org|
Trendy svět|