Vysvědčení pod lupou: Psycholožka radí, jak školáky odměňovat, ale i povzbudit k dalšímu učení

Sdílet

Zdroj: Redakce

Jak se vhodně postavit k tématu vysvědčení dítěte, záleží na jeho věku. Pokud je na prvním stupni, mělo by to být jiné, než když bude mladistvý navštěvovat střední školu. Psycholožka Umay Wolf radí, jak školáka správně odměnit, jak reagovat, když to letos nevyšlo podle představ, a čím ho motivovat na příští rok.

Vysvědčení často vyvolává u dětí i rodičů silné emoce. Jak ale správně reagovat, aby se dítě namotivovalo, ale neodradilo? Zvládněte společně nejen radostné chvíle, ale i ty náročnější. A nezapomeňte, že podpora a porozumění jsou tou nejlepší cestou k dalším úspěchům.

Středoškoláků se na odměnu zeptejte

Na střední škole se dá předpokládat, že téměř dospělý nebo již plnoletý člověk sám ví, že když nebude mít známky, které mu umožní školu dokončit, bude muset nést následky. Měl by také vědět, že i díky prospěchu může mít výhodu při případném dalším vzdělávání. Zodpovědnost za známky je již více na jeho straně, na něm záleží, zda školu fláká nebo se soustavně a kvalitně připravuje. Tady již zákazy a nátlaky skutečně nefungují. Odměny a motivace jsou účinné tehdy, kdybyste pro ně měli takovou odměnu, která bude skutečně motivační. Co to je, zjistíte, když se mladistvých jednoduše zeptáte.

Dítě potřebuje vedení rodičů

Oproti tomu dítě v počátku školní docházky potřebuje vedení, podporu, aby se naučilo se učit, aby zvládalo požadavky vzdělávacího režimu. Zde hovoříme o tom, že se dítě potřebuje naučit novou dovednost – zvládat požadavky školy = učit se – psát úkoly, trénovat naučené a nové, být soustředěný či dokončovat věci. Tak, jak se dítě s dopomocí učilo například chodit, potřebuje i velkou podporu v této nové situaci. Takže často jsou známky na vysvědčení na prvním a druhém stupni ZŠ více o přístupu rodičů ke škole než o jejich dětech.

Speciální potřeby řešte co nejdříve

Pokud má dítě nějaké speciální potřeby, opět byste to jako rodiče měli řešit co nejdříve, jít do Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) nebo Speciálně pedagogického centra (SPC), kde se odborně určí, o jaké potíže a specifické potřeby se u dítěte eventuálně jedná, a najde se způsob, jak mu díky individuálnímu vzdělávacímu plánu umožnit mít úlevy anebo podporu (například v podobě asistentky pedagoga), aby dítě lépe nároky školy zvládlo. Pokud má dítko specifické poruchy učení, vyžaduje to i po rodičích větší míru angažovanosti a jeho podpory.

Přehnané ambice děti stresují

Některé děti, na které je vyvíjen příliš velký tlak ze strany ambiciózních rodičů, mohou vysvědčení vnímat jako strašáka. To pak v jejich očích představuje něco ohrožujícího a spojeného s trestem nebo ponížením, když nebude vypadat tak, jak by si ostatní přáli. To může v dětech vyvolat až silné úzkosti a obavy spojené s vysvědčením. Jestliže se takový tlak u dětí neřeší nebo se mu nepřipisuje dostatečná pozornost, může vést k tomu, že děti hledají únik z takto nesnesitelné situace v sebepoškozování nebo jiných nezdravých a nekonstruktivních způsobech, jak si ulevit.

Pozitivní motivace funguje lépe

Pokud vám tedy na zdravém mentálním a psychickém vývoji vašeho dítěte záleží, nedoporučuji, abyste na něj tlačili a negativně kritikou hodnotili jeho „výkony“. Lépe funguje pozitivní motivování, oceňování toho, co se daří, rozvíjení toho, co již funguje nebo dříve fungovalo. Každé dítě si ale zaslouží individuální laskavý a podporující přístup, protože každý je jedinečný.

Oceňování by mělo být slovní, doplněné vizí nějaké zdravé a pro dítě prospěšné odměny – například nějakého výletu za zábavou a dobrodružstvím. Společně kvalitně strávené chvíle jsou pro dítě tím nejlepším motivátorem. Oceňování by také mělo být průběžné, s tím, že si vizi – cíl a odměnu – vyjednáte třeba i několik měsíců dopředu. Dítě se tak na ni může těšit. Je dobré ji čas od času nadšeně připomínat, aby dítě neztrácelo vizi „z dohledu“.

Každý má jiný příběh. “Děti čekají, že po nás budou dědit. Máme chuť dát vše charitě,” píše paní Marie. Děti si myslí, že mají zajištěnou budoucnost

Průběžně se zajímejte

Rozhodně pro jakýkoliv věk dítěte platí, že byste se průběžně měli zajímat: co zrovna studuje a jak se učí, jak školu zvládá nebo nezvládá, zda nepotřebuje nějakou pomoc, podporu, vyzkoušení, spolupráci apod. Tímto přístupem lépe a zavčas vychytáte případné tendence k selhání nebo nepřipravenosti, než přerostou do nedostatečné známky nebo něčeho podobného.

Autorský text: Umay Wolf

Mgr. et Mgr. Umay Wolf

Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.