CENTRUM.CZ > Byznisdenik.cz > dnes, 07:08

Udělali jste špatné rozhodnutí? Někdy u něj zůstáváme proto, že jsme do něj už něco investovali

Byznisdenik.cz

Sdílet

Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy zpětně zjistil, že zvolená cesta nebyla úplně nejlepší.

Klam utopených nákladů se často týká každého z nás.

Zdroj: ByznysDeník

Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy zpětně zjistil, že zvolená cesta nebyla úplně nejlepší.

Jenže místo toho, abychom udělali stopku a změnili směr, často vynakládáme ještě víc času a energie na to, abychom v rozhodnutí pokračovali. Psychologové tomu říkají klam utopených nákladů.

Předškolní dítě dojídající jídlo. Zdroj: shutterstock.com

Co přesně znamená „utopené náklady“

Představte si, že jste si koupili lístek na koncert. V den akce ale přijdete domů unavení, venku lije a nejradši byste zůstali pod dekou. Jenže si řeknete: „Už jsem zaplatil, musím jít.“ To je klasický příklad. Peníze už vám nikdo nevrátí, ať půjdete, nebo zůstanete doma. Přesto většina lidí zvolí variantu, která jim reálně radost nepřinese – jen proto, že už něco investovali.

Příklady z praxe

Vztahy: Lidé zůstávají ve vztazích, které nefungují, protože do nich vložili roky svého života.
Práce: Někdo se drží pozice, která ho ničí, protože se „tolik nadřel, aby se sem dostal“.
Studium: Student pokračuje v oboru, který ho nebaví, jen proto, že už má za sebou dva roky.
Byznys: Podnikatel lije další a další peníze do projektu, který je evidentně ztrátový, protože „už investoval tolik“.
Každodenní drobnosti: Dokoukáváme film, který nás nebaví, dojídáme jídlo, i když jsme sytí, nebo hrajeme dál hru, která nás vlastně frustruje.

Frustrovaný pár ve vztahu. Zdroj: shutterstock.com

Proč je tak těžké se otočit

Za vším stojí náš mozek. Neradi si přiznáváme chybu – cítíme se pak neschopní. Také máme přirozenou tendenci hledat vzory a doufat, že „ještě se to obrátí k lepšímu“. Do hry vstupuje i strach z reakce okolí: nechceme vypadat jako ti, kdo se vzdávají. Výzkumy ukazují, že lidé zůstávají u špatných rozhodnutí déle, než by bylo rozumné, právě kvůli obavě, že přiznají neúspěch.

Studie publikované v psychologických časopisech opakovaně ukazují, že se klam utopených nákladů objevuje napříč kulturami i věkem. Není to tedy „slabost jednotlivce“, ale hluboce zakořeněný vzorec uvažování. Například experimenty s fiktivními investicemi ukázaly, že většina lidí by raději „dorovnala ztrátu dalším vkladem“, než aby projekt stopla – i když věděli, že šance na úspěch je mizivá.

Jak se bránit

Oddělit minulost od budoucnosti. Co jste už investovali, je pryč. Ptejte se jen: „Co mi to ještě může přinést?“
Položit si otázku: začal bych dnes znovu? Pokud odpověď zní ne, je to silný signál k odchodu.
Změnit úhel pohledu. Pustit se neznamená prohru. Znamená to dát si šanci najít něco lepšího.
Stanovit si hranici. U projektů nebo aktivit si můžete dopředu určit limit – peněžní, časový nebo emoční. Jakmile ho překročíte, odcházíte.
Mluvit s někým nezaujatým. Často pomůže pohled člověka, který není vázán na vaši investici a vidí věci střízlivěji.

Proč je těžké pustit vztah nebo práci

U blízkých vztahů a kariéry je to ještě komplikovanější. V sázce nejsou jen peníze, ale i emoce, sny a identita. Když odejdete z práce, kterou děláte deset let, ztrácíte nejen příjem, ale i část sebeobrazu – „já jako právník“, „já jako manažerka“. Stejně tak u partnerství máme pocit, že když odejdeme, roky společného života byly „zbytečné“. Jenže to není pravda – přinesly zkušenosti, které vás formovaly, i když už cesta dál nevede společně.

Pokračování ve špatném rozhodnutí může být mnohem nákladnější než jeho ukončení. Ztrácíme čas, který bychom mohli věnovat něčemu smysluplnějšímu. Ztrácíme energii a často i zdraví. Naopak schopnost včas změnit směr je známkou odolnosti a pružnosti – vlastností, které jsou v dnešní době ceněné víc než „zaťatost za každou cenu“.

Klam utopených nákladů je past, do které se chytá skoro každý. Děláme to proto, že neradi přiznáváme chybu a nechceme přijít o to, co jsme už investovali. Jenže právě to nás drží v situacích, které nám neslouží. Osvobozující je uvědomit si, že minulost už nezměníme, ale budoucnost máme ve svých rukou. Jakmile dokážeme pustit to, co nefunguje, otevírá se prostor pro nové možnosti – a ty můžou být mnohem lepší, než byste čekali.