Slovo incel se objevuje čím dál častěji, nejen v médiích, ale i ve skutečných životech – a nejde jen o termín, ale o vážný problém. Mladí muži, kteří se cítí odstrčení, zklamaní nebo nepochopení, nacházejí útočiště v nebezpečných myšlenkách a online komunitách plných frustrace a nenávisti. Co za tím stojí? A co na to naše víra?
Poslední dobou se na sociálních sítích a v médiích velmi často objevuje slovo incel. Velký boom byl zaznamenán také v souvislosti se seriálem Adolescent, který nedávno vydal Netflix a který řešil příběh chlapce, označovaného tímto pojmem, jenž spáchal hrozný čin na jedné dívce. Zmíněný seriál otevřel velkou diskuzi o tomto fenoménu. V zahraničí můžeme sledovat útoky mladých mužů, kteří jsou taktéž tímto pojmem označováni a v USA komunitu incelů již shledávají jako nebezpečnou. Kdo jsou incelové? Proč jsou jejich myšlenky nebezpečné? A jak se my jako křesťané můžeme na tuto problematiku dívat?
Jako první si vysvětleme, co znamená pojem incel . Jedná se o zkratku z anglického involuntary celibate , tedy „nedobrovolný celibát“. Označuje muže, kteří by si přáli mít partnerský či sexuální vztah, ale nedaří se jim ho navázat – často kvůli opakovanému odmítání ze strany žen. To v nich může postupně vyvolávat sexuální frustraci, pocity méněcennosti, ale i nenávist vůči ženám či úspěšnějším mužům. Věty, které pak můžeme v této souvislosti slyšet, mohou znít:
„Všechny ženy patří do kuchyně! “ „Všechny ženy jsou ště**y!“„Ženy chtějí jen bohaté a úspěšné muže. “ „Všechny ženy jsou povrchní a zajímají je jen vzhled a peníze.“„Ženy odmítají normální kluky jako já, protože chtějí jen alfa samce. “
Největší vliv na tuto kulturu mají sociální sítě. Mladí muži, kteří zažívají odmítnutí ze strany žen, se často uchylují k Instagramu nebo YouTube. Tam sledují buď tvůrce, kteří jim slibují zvýšení atraktivity u opačného pohlaví, nebo se dostávají k obsahu, který se vymezuje vůči ženám a úspěšným mužům a s nadsázkou řečeno „vymývá mozek“ těm, kdo se cítí být odstrčení. Snadno se tak mohou dostat do jakési králičí nory, kde se jejich názory stále více upevňují a nespokojenost prohlubuje.
V prvním případě, tedy u tvůrců, kteří slibují online kurzy, e-booky, meetingy, koučování apod., se mohou mladí muži dostávat do velké finanční pasti. V touze po změně, uznání nebo alespoň naději na zlepšení, investují nemalé částky do programů, které často slibují rychlá a jednoduchá řešení. Ve skutečnosti však bývají tyto produkty povrchní, neefektivní a někdy až manipulativní – staví spíše na emocích a frustraci než na skutečné podpoře nebo odbornosti.
Místo například hloubkové psychoterapie, která může přinést opravdovou změnu a je často garantovaná odborníky a etickými pravidly, se mladí muži svěřují do rukou neprofesionálů, kteří je mohou ještě více zranit. Frustrace mladých mužů se ve finále může ještě prohloubit, neboť ani po absolvování těchto „zaručených“ návodů často nepřichází kýžený výsledek.
Ve druhém případě, kdy influenceři podporují nenávist vůči ženám a úspěšnějším mužům, spočívá problém v tom, že namísto podpory k osobnímu růstu a budování zdravých vztahů se dostává mladým mužům spíše potvrzení jejich frustrací a pocitů méněcennosti. Ty pak začínají směřovat navenek – vůči ženám, společnosti nebo těm, kterým se podle jejich názoru vede lépe. Tento přístup jim ale dává pocit sounáležitosti, tedy že nejsou jediní, kteří bojují s odmítnutím. A zde právě mluvíme o „incelech“, tedy skupině sexuálně frustrovaných mužů, kteří se navzájem podporují a vytváří komunitu.
Velkým problémem je také předčasná sexualizace vztahů. Pokud se podíváme na mladé lidi z hlediska vývojové psychologie, tak například dle Ericsona je vývojový úkol navazování intimních vztahů přisuzován až věku kolem 20. roku života. Dnes se však, i vinou snadno dostupného sexuálního obsahu, tyto otázky přesouvají do mnohem nižšího věku. V tomto důsledku může nastat, že již například 14 nebo 15letí lidé mohou zažívat sexuální frustraci a inklinovat k těmto názorům, pokud na ně na sociálních sítích narazí.
Jakmile algoritmus – například na Instagramu – zaznamená náš zájem o určitý obsah, okamžitě nás uzavře do nekonečného kolotoče podobných příspěvků. To nás efektivně uvězní v tzv. informační bublině, z níž vede nelehká cesta ven.Pojďme se podívat na tuto problematiku i z hlediska křesťanství a víry. V první řadě chci zdůraznit, že pocity a frustrace mladých mužů, kteří jsou odmítáni ženami, jsou zcela pochopitelné. A je přirozené, že i církevní prostředí může tyto pocity zčásti podporovat. Pokud je člověk věřící a hledá věřícího partnera, je jeho výběr partnera a možnosti seznámení logicky ještě více omezen než u lidí, kteří v Boha nevěří. Nezavírejme tedy před tímto tématem oči. Ani věřící lidé nejsou imunní před emocionální bolestí.
Nicméně, pokud inklinujeme k tzv. incel obsahu, porovnejme ho s Božím slovem. Bible jasně vybízí k respektu a úctě k ženám, ne k jejich nenávisti.
„Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. “ Efeským 5,25
Incel komunita také často hledá viníka v úspěšných mužích, kteří zkrátka mají všeho dostatek. I zde nás Bible navádí k tomu, abychom nepodléhali závisti a neuchylovali se k nenávisti. Pokud závidíme, neubližujeme (i když si to tak trochu myslíme) tomu, kdo má vše, ale jenom sami sobě. Sami si způsobujeme bolest a sami se v tom podporujeme. Takový postoj nás může zbytečně zafixovat do radikálních názorů a nepřizpůsobivosti, což často vede k tomu, že si sami bráníme v budování opravdových vztahů.
„Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer.“ Přísloví 14,30
Autoři Bible nás také nabádají k tomu, abychom nedávali sex a sexuální vztahy na první místo v našem životě. Ano, je to něco, co Bůh stvořil pro lidi. Má to být krásné, možná tajemné, intimní, ale nikdy by to neměl být středobod našeho bytí. Ano, samota bolí. Ale není všem dnům konec! Není všem dnům konec! S upřímnou modlitbou, pomocí přátel a trochou snahy — kdy jsi naposledy dobrovolničil na křesťanské akci bez toho, že bys tam někoho hledal? — může přijít do života změna, třeba i nějaká nová známost. Buď otevřený možnostem a neuzavírej se do drsné názorové skupiny, která je ve finále pro mnohé více odrazující než přitažlivá.
Důležité je především vědomí vlastní hodnoty. Naše hodnota není jen ve vztazích, ale i v jiných oblastech. Jako věřící můžeme hledat naši hodnotu v Kristu. Lidé, kteří Krista neznají, mají tento úkol o něco komplikovanější, nicméně i je můžeme podporovat v tom, že jsou důležití. Můžeme jim pomoci uvědomit si své osobnostní kvality a to, že je normální v určitých životních fázích nemít žádný vztah nebo čekat na „tu pravou“. Společenství a církev může být místem, kde budeme nabízet podporu, pomoc, pochopení a povzbuzení těm, kteří cítí v oblasti vztahů velkou frustraci a začínají se názorově radikalizovat.
Proboha!
Borovan.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
HN.cz|
SportWin » bavme se sportem|
In-lifestyle.cz|
VímeVíc.cz|