CENTRUM.CZ > AutoŽivě.cz > 16. 8. 2025, 20:23

Test křižovatky, který je pro řidiče složitý tak, že ho zvládne pouze 20 %: Ostatní bourají, platí pokutu a sbírají trestné body

Sdílet

Jednoduchá křižovatka, bez semaforu a dopravních značek, přesto je zde jasný konflikt. A problém, kdo pojede jako první.

Zdroj: Zdroj fotografie: Ondřej Komárek pro AutoŽivě.cz

Někdy stačí úplně obyčejná a jednoduchá křižovatka a neřešitelný problém je na světě. Zdánlivě neřešitelný pro ty řidiče, kteří neznají pravidla. A snadno je rozhodí jedna „neviditelná“ proměnná, absence dopravního značení. Na první pohled nic zvláštního, křižovatka tvaru T. Tedy typické „téčko“ a tři auta, každé s jasným záměrem. Žluté míří přímo, modré odbočuje vlevo a zelené také odbočuje vlevo.

Bez semaforů a značek je to jasné, platí přednost z pravé strany

Žádné značky, žádné světelné signály, žádná policejní přítomnost, která by udělala pořádek. Platí základní rámec, tedy přednost zprava. Jenže právě tohle je prostředí, kde padají jistoty, podle dostupných údajů totiž až 80 % českých řidičů takovou situaci nevyřeší správně. To je číslo, které překvapí, ale dává smysl, protože v reálném provozu se s podobným „neznačeným“ téčkem potkáte spíše výjimečně.

Většina křižovatek ve tvaru T i X má přednost definovanou značkami. Jak jsem přišel na těch 80 %? Jednoduše, v redakci AutoŽivě jsme udělali rychlý průzkum a zjistili jsme, že osm lidí z deseti nemá ani potuchy, jak situaci vyřešit. Jak tedy křižovatku projet? Jakmile není na místě dopravní značení, je to čistá škola zákona č. 361/2000 Sb., konkrétně dvou paragrafů, § 22 a § 21. První jmenovaný říká v kostce to, že když přednost v jízdě nevyplývá z jiného ustanovení, dává se přednost vozidlům přijíždějícím zprava.

Co ale dělat, když mají všichni povinnost dát přednost?

Druhý paragraf doplňuje obrázek pro specifickou činnost, kterou v dané scéně provádějí dvě ze tří aut, odbočení vlevo. Řidič odbočující vlevo je povinen dát přednost protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům. Z logiky pravidla pravé ruky vyplývá, že modré auto má při příjezdu zelené po pravé straně, a tudíž mu musí dát přednost. Současně ovšem zelené auto, které chce doleva, má před sebou do protisměru směřující žluté vozidlo, jemuž při odbočení vlevo musí dát přednost. A žluté?

Tomu stojí po pravé straně modré, takže se na něj také vztahuje povinnost dát přednost zprava. Zní to jako uzavřený kruh. A také to uzavřený kruh je. Jenže právě tady nastupuje nuance, kterou si autoškoly rády půjčují jako učebnicový chyták. Manévr zeleného, které si najede do křižovatky na úroveň modrého. Tak, aby bylo zřejmé, že z pravé strany modrého už fakticky nikdo nepřijíždí, protože stojí „před“ ním v prostoru křižovatky. Tím odpadá bezprostřední povinnost modrého dávat přednost zprava.

Jedno auto se rozjede, pak zastaví a dá přednost jinému

Modré může jako první bezpečně provést odbočení vlevo. Jakmile modré zmizí z osy konfliktu, zůstává hra mezi žlutým a zeleným. Zelené odbočuje vlevo a proti němu jede žluté rovně, takže zelené musí žluté pustit. Žluté tedy projede jako druhé a nakonec odbočí i zelené. Teoreticky čisté, logicky konzistentní, plně v mantinelech zákonných pravidel, která se navzájem doplňují a nepopírají. V praxi je samozřejmě svět nečistý a plný okrajových podmínek. Na silnici by si totiž asi řidiči dali najevo, kdo pojede, a ten by také jel.