CENTRUM.CZ > Proboha! > 2. 9. 2025, 07:00

Školství spoléhá na peníze, ale zapomíná na dary a schopnosti

Sdílet

Začátek školního roku vždy otevírá staré otázky – jak vlastně vypadá naše školství, koho a k čemu vychovává. Když slyšíme o inkluzi, o miliardách tekoucích do systému a o ideálu…

Zdroj:

Začátek školního roku vždy otevírá staré otázky – jak vlastně vypadá naše školství, koho a k čemu vychovává. Když slyšíme o inkluzi, o miliardách tekoucích do systému a o ideálu společného vzdělávání všech dětí, ptám se: máme nastavené základy dobře? A učíme skutečně každého dělat to, co umí a k čemu je obdarovaný?

Prázdniny utekly, už zase začala škola. Včera se její lavice zaplnily a teď už to poběží den co den až do dalších prázdnin – i když nějaké drobné volno se v průběhu školního roku najde také.

Téma vzdělávání a školy potkáváme i ve veřejném mediálním prostoru. Mluví se zejména o finanční náročnosti školství, o jeho podcenění a nedostatku financí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má přitom podle příručky ministerstva financí přidělený ve státním rozpočtu na rok 2025 druhý největší balík peněz, hned po ministerstvu práce a sociálních věcí. Vkrádá se otázka, jestli máme dobře a promyšleně postavenou celou strukturu našeho školství, jestli je skutečně efektivní, jestli není něco zásadně špatně už v základech.

Druhým tématem rezonujícím ve veřejném mediálním prostoru je téma inkluzivního vzdělávání. Teoreticky jde o princip společného zapojení všech žáků či studentů do jednoho vzdělávacího procesu. V inkluzivní škole by se měli všichni žáci bez ohledu na jakákoli znevýhodnění vzdělávat společně. Učitelé pak používají rozmanité výukové metody, využívají pomoci asistentů pedagoga či osobní asistence hendikepovaným žákům, upravují a redukují učivo dle potřeby jednotlivých žáků atd. V inkluzivní škole je teoreticky zajištěno odpovídající vzdělání všem dětem bez segregace do speciálních tříd a škol.

Realita však za tímto ideálem zaostává a náklady na školství neustále rostou. Člověku se vybavuje staré české přísloví, shrnující tisíciletou zkušenost mnoha generací: Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.Dnes se člověk potkává s názorem, že inteligence a schopnost se učit je pouze výsledkem vnějších podmínek a individuální píle. Studie však ukazují, že ačkoliv trénink a usilovná práce přinášejí pokrok, hlavní roli hrají geny.

V souvislosti s myšlenkou inkluzivního vzdělávání mne zaujala zpráva jakoby z jiného světa. Ve společnosti Google si prý výrobní inženýr vydělá v přepočtu na českou korunu kolem sedmi milionů ročně. Dovedu si představit, že taková informace vyvolá u většiny občanů této země čirou závist. Vedle ní ale stála druhá. V době, kdy většina firem označuje mzdové náklady za obrovskou zátěž, Google tyto problémy neřeší. Jak je to možné?

Co nás učí směrnice o víčkách o soucitu a trpělivosti

Je to docela prosté. Tato společnost investuje především do schopných lidí. Do lidí, kteří mají potenciál vytvářet nové hodnoty.

Nepřipomíná to věčný cyklus, kdy bohatí získávají ještě více a chudí stále více ztrácí? Takto přímočaře to bývá v pohádkách – jak v těch starodávných, tak v těch politických z devatenáctého a z první poloviny dvacátého století. Realitu potkávám jinou. Potkávám řadu opravdu bohatých lidí a mnozí své bohatství s radostí sdílejí s potřebnými. Jde ovšem o jejich vlastní peníze – znají jejich hodnotu a dávají je pouze tam, kde to má nějaký smysl a perspektivu. A pak znám jiné, kteří by chtěli pomáhat všem, hodně o tom mluví a snaží se toho hodně prosadit, zaplatit to ale neumějí. Smělé cíle jsou financovány buď jednotlivci s dostatečnými prostředky nebo státem, který redistribuuje finanční zdroje plošně – bez ohledu na individuální preference. Z hlediska spravedlnosti je to sporné.

Co nám k tomu řekne Bible? „Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“Ne aby všichni dělali všechno, ani co by se jim samým líbilo. Ať každý dělá to, na co má, co se dokáže naučit a co je schopen dělat dobře. Někdo bude studovat, jiný pracovat rukama. Jen tak to zaměňovat nevede k dobrým koncům.