<p class="has-drop-cap is-cnvs-dropcap-bordered has-black-color has-text-color has-link-color has-medium-font-size wp-elements-9a1911a9b25c48bc555ce7148c64be39"><strong>Místa proměny přinášejí příběhy prostorů, které ožily, a lidí, kteří jim vdechli nový smysl. Série spojuje osudy míst a lidí a odhaluje, jak se navzájem formují a jak mohou obohatit ostatní. Místa proměny tvoří tři dvojrozhovory – první čtvrtky v měsíci přineseme </strong><a href="https://bezfiltrupodcast.cz/podcast/kdyz-nase-maminky-videly-faru-plakaly/" target="_blank" rel="noopener noreferrer"><strong>příběh místa</strong></a><strong> a druhý čtvrtek pak bude patřit příběhům lidí, kteří místo oživili.</strong></p> <div></div> <div></div> <p>Do Holostřev na Plzeňsku přišli lidé z komunity Noe na konci 90. let. Komunita Noe byla a je tvořena pospolitostí přátel, kteří spolu jezdili na vandry a kteří v podobnou dobu prošli konverzí a hledali místo, kde by mohli jako komunita společně prožívat nejen duchovní cestu. Nejdříve jezdili na faru v Domaslavi, ta jim však časem začala být malá.</p> <p>„Tehdy jsme přišli ještě za biskupem Radkovským, který znal naši činnost z Domaslavi, a ten nám nabídl asi deset opuštěných objektů, vesměs v pohraničí. A my je začali postupně objíždět,“ říká k tomu Elva Frouz, který dnes na faře v Holostřevech žije se svou ženou Markétou. Fara v Holostřevech byla z těch objektů jednoznačně nejzchátralejší, ale přesto kamarády z komunity Noe oslovila.</p> <p>„Skončili jsme turné po farách a domluvili jsme se, že každý po chvíli tiché modlitby hodí do klobouku lístek s místem, kde si myslí, že bychom měli být. A na všech lístcích bez výjimky byly Holostřevy – všem předpokladům navzdory,“ vzpomíná Elva Frouz, jak se spolu s komunitou rozhodovali, kde se usadí.</p> <p>V objektu bývalé fary byl za minulého režimu sklad hnojiva, pak byl objekt po mnoho let opuštěný a komunita Noe jej převzala v dezolátním stavu. „Byl to holodům v Holostřevech,“ usmívá se nad přirovnáním Elva Frouz, který spolu s přáteli začal dům s přilehlou zahradou opravovat. Souběžně s opravami už ale běžel na faře život.</p> <p>„Nebylo to tak, že bychom nejdříve opravovali a pak teprve něco organizovali. Například v době, kdy fara byla ještě ruina, tu třeba byl keramický víkend. Kamarád pecař postavil na zahradě keramickou pec, spalo se, kde šlo, a večer pod širým nebem byl keramický ples. Byly to chvíle, kdy jsem si říkal, že jsme opravdu blázni, ale bylo to moc krásné,“ vzpomíná Elva Frouz.</p> <figure class="wp-block-embed is-type-wp-embed is-provider-proboha wp-block-embed-proboha"><div class="wp-block-embed__wrapper"> <blockquote class="wp-embedded-content"><a href="https://proboha.cz/magazin/podcast/bez-filtru-podcast/bez-filtru/2025/08/odstehuj-se-a-zvykni-si-letni-sachovani-s-farari-zblizka/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Odstěhuj se a zvykni si? Letní šachování s faráři zblízka</a></blockquote> </div></figure> <p>Upravenost a uspořádanost fary postupem času zvítězila nad chaosem a nepořádkem, ve kterém byl objekt při převzetí. Do hledáčku komunity Noe se dostal také přilehlý kostel, bývalá škola a v posledních letech i stodola. Všechny tyto objekty lidé z komunity Noe postupně opravují a zvelebují, pořádají zde kulturní a vzdělávací programy, ale také kontemplativní cvičení.</p> <p>„Já to ale od počátku prožívám tak, že všechna tato setkání jsou vlastně kontemplativní, a to v tom smyslu, že je zde důraz na laskavou pozornost a plný prožitek. Během Velké letní schóle je třikrát denně půlhodinové ztišení v kostele a na Holostocku, což je multižánrový festival, je také bohoslužba. Na tyto typy setkání jezdí povětšinou lidé, co se nehlásí k žádné církvi, ale zároveň se duchovního aspektu těchto setkání naprostá většina účastní,“ vysvětluje Elva Frouz.</p> <p>„Takže já tam vidím kontinuum, nevnímám to tak, že teď je tu festival, teď to vzdělávání a pak tedy ty kontemplativní exercicie. Je to navzájem příbuzné v nějaké skryté rovině toho, co snad můžeme nazvat kontemplativní přístup k realitě – a ne jenom, že je to nějaký typ modlitby, ale je to důraz na to, že jsme teď a tady a že je s námi živá láska,“ popisuje Elva Frouz, jak o akcích konaných na faře a v jejím bezprostředním okolí přemýšlí.</p> <p>Jakou proměnou tedy prošla fara a okolní objekty? Jak se na nápad jít bydlet do vybydleného, rozpadlého domu v Sudetech dívala rodina Elvy a Markéty? A jak komunitu přijali místní? To se dozvíte v druhé části rozhovoru.</p> <p>Pokud by vás zároveň zajímala cesta Elvy Frouze od konvertity k trvalému jáhenství, to, jak na svoji službu Elva nahlíží, nebo jak přišel ke svému neobvyklému jménu, pusťte si druhý díl série <em>Místa proměny</em>, který vyjde ve čtvrtek 12. 9.</p> <hr class="wp-block-separator has-alpha-channel-opacity" /> <p><br />Připravila: <strong>Tereza Pospíšilová </strong></p>