Tuhle frázi slýchají jak mladí od starších, tak starší od mladších. V jakých oblastech nás generační konflikt zasahuje nejvíce? Jak se s ním vypořádat v politice? A jak si s ním poradit v církvi? Odpovědi na tyto otázky hledáme v prvním seriálu Týdne bez filtru
Pro mnohé je stáří definováno věkem. Většinou se člověk stává „starým“ zhruba po dovršení 65 let (alespoň s touto hranicí pracují různé statistiky). Dá se to ale takto jednoduše ohraničit? Podle sociální gerontoložky Lucie Vidovičové není definice seniora jako člověka 65+ zcela přesná.
„Vždycky záleží na kontextu. Někdo čtyřicetiletý, kdo pracuje v IT sektoru, může být obětí věkové diskriminace. Naopak můžete potkat sedmdesátiletého člověka, kterého byste jako starého vůbec neoznačili,“ vysvětluje Vidovičová.
Jako problém vnímá fakt, že lidé nad 65 let nejsou homogenní skupinou.
Ve společnosti je podle Vidovičové stále zakořeněná představa, že starý člověk je někdo odkázaný na péči, nemocný a neaktivní. To však pro velkou část lidí nad 65 let neplatí.
„Chodím cvičit dvakrát až třikrát týdně, chodím i plavat. Teď na to mám čas, když nemusím do práce,“ říká s úsměvem účastnice akce, kterou za účelem aktivizace seniorů pořádala v Praze organizace Právě teď.
Podle její spoluzakladatelky Hany Čepové se organizace původně věnovala především trénování paměti, dnes už ale vzdělává například i v oblasti digitalizace. Učí seniory pracovat s umělou inteligencí a komunikovat se státem elektronicky. Pořádá i pohybové aktivity.
„Senioři si čím dál více uvědomují, že potřebují být aktivní, aby si udrželi kondici. Myslím, že se situace zlepšuje, ale nemůžete nutit nikoho, kdo nechce,“ říká Čepová s tím, že aktivních seniorů přibývá.
I Čepová, podobně jako Vidovičová, vnímá, že představy o seniorech často neodpovídají realitě.
„Stále si je spojujeme s dechovkou. Ale dnešní senioři vyrůstali na Beatles nebo Elvisovi. Je to drobný posun, ale musíme měnit své mentální nastavení a hledat způsoby, jak generace propojovat,“ upozorňuje. S tím souhlasí i výše citovaná účastnice akce:
„Společnost na staré lidi pohlíží zkresleně. Vidíme to například v reklamách,“ dodává.
V seriálu se věnujeme také tématu stáří v politice. Situace podle politologa Michala Pinka odpovídá stárnutí populace, přesto je podle něj mladých lidí v politice stále málo.
„Když se podíváme na komunální úroveň, najít starostu pod třicet let je velmi náročné. Naopak obce, kde sedmdesátiletí starostové a starostky působí třeba 25 let, nejsou výjimkou,“ uvádí.
Doporučuje mimo jiné zvážit kvóty nejen na zastoupení žen a mužů, ale i mladých lidí: „Pokud by se na kandidátkách objevilo méně lidí důchodového věku a více do třiceti let, mohlo by to politice prospět,“ dodává.
V dalších dílech seriálu zkoumáme, zda mladí lidé do politiky vůbec chtějí vstupovat a jakým způsobem by spolu měly jednotlivé generace komunikovat o střetu svých zájmů. Věnujeme se také situaci v církvi: funguje v ní předávání moci, funkcí a zkušeností? Existují mechanismy sestupu? A reflektuje česká katolická církev hlas mladých?
Uslyšíte v dalších dílech seriálu To (by) za nás nebylo.
Autorka: Jitka Uhnavá
Proboha!
Zprávy - Aktuálně.cz|
MotoGuru|
Náš REGION|
Techzpravy.cz|
FAJNTIP.cz|
KINOTIP2.cz|
Poudree.cz|