Ostrov protikladů: zubaté vápencové „tsingy “, rýžová moře a taneční pohřby, mezi nimi rozbité silnice i nová lanovka skoro bez cestujících. Cesta napříč vysočinou, savanou i městy ukazuje, jak se tu nádherná příroda, chudoba i vynalézavost lidí prolínají na každém kroku. A proč se sem i přes náročnou dopravu vyplatí jet? Kvůli životu, který tu pulsuje jinak – a hlavně naplno.
Na Madagaskaru najdete ostré vápencové skály, nekonečná rýžová políčka i taneční pohřební průvody. Ostrov, kde se jezdí na povozech tažených zebu a kde vedle děravých cest stojí lanová dráha, ukazuje fascinující kontrasty – od bohatství přírody po chudobu místních a jejich nezdolnou životní energii.
Zdroj: Marie Kolářová Silnice, které nevedou nikam Nádherná příroda, mizerné cesty – tak by se dal shrnout můj pocit po přečtení cestovatelských deníků před cestou. Země je považována za bezpečnou, a tak jsme plánovali půjčit si auto. Nakonec jsme zvolili pronájem s řidičem – cena se příliš nezvýšila a jistota byla k nezaplacení.
A skutečně, stav silnic je jednou z největších bolestí ostrova. I hlavní tahy jsou plné děr, mimo ně se z cesty stává čistý terén. „Okružní cesta“ znamená jet stovky kilometrů do parku a pak se vrátit stejnou trasou zpět. Alternativou jsou vnitrostátní lety, ty vás ale připraví o možnost poznat africký venkov.
Zdroj: Marie kolářová V období dešťů (polovina prosince – duben) jsou některé úseky zcela nesjízdné. Typickým příkladem je dvousetkilometrová trasa z Morondavy do Bekopaky, vedoucí k útvarům Tsingy de Bemaraha – špičatým vápencovým skalám, ostrým jako břitva, přístupným díky lávkám, žebříkům a ocelovým lanům.
Rýže, zebu a životní jistoty Pro místní je déšť požehnáním. Bez něj by nevyrostla rýže ani tráva pro zebu. V centrální vysočině, kde se rýži daří, pokrývá krajinu nespočet políček. Rýže je pro obyvatele základní jistotou – jedí ji ráno, v poledne i večer. Na trzích se objevuje i zelenina a brambory, ale v jižní části země, ležící ve srážkovém stínu, panují zcela jiné podmínky. Klimatické změny, cyklóny i opakovaná sucha v posledních letech způsobily nedostatek potravin a podvýživu, místy až na hranici hladomoru.
Zdroj: marie kolářová Zebu, skot s hrbem podobný velbloudovi, je symbolem bohatství. Z jeho zásob v hřbetě čerpá zvíře v době sucha. Spolehlivě zvládne i cesty zaplavené vodou. Kdo má zebu, není chudý – ve vesnici Ranohira ho vlastní jen deset procent lidí. „Chodící majetek“ ale láká i zloděje. Každý kus má doklady a značku, plemenné knihy se vedou pečlivě a hlídání se účastní i armáda. Přesto mizí a končí na jatkách v hlavním městě.
Smrt, která tančí Cestou potkáváme pohřební vůz tažený párem zebu. Tančící a zpívající doprovod nepůsobil smutečně – netušila jsem, že vezou zemřelého. Po upozornění jiného turisty se omlouvám řidiči. Usměje se: „Žádný problém.“
Na Madagaskaru prožívají smrt jinak než u nás. Pokud zemře někdo kolem šedesáti až sedmdesáti let, bere se to jako dar – člověk měl dost času naplnit svůj život. Smutkem je naopak smrt mladého. Průměrná délka života je kolem 64 let.
Zdroj: marie kolářová Malgaši se nevzdali ani tradičních obřadů. Famadihana, tzv. „obracení kostí“, spočívá v tom, že se po pěti až sedmi letech vyjmou ostatky z hrobky a celá vesnice slaví setkání zesnulého s předky a jejich požehnání živým. Jde o výraz úcty a silných rodinných pout. Přihlásili se k ní i misionáři obláti, kteří v zemi působí od roku 1980, a u semináře ve Fianarantsoa vybudovali rodinnou hrobku. Ukázali tak, že víra a kultura se mohou organicky propojovat.
Cesty, vlaky a kola Vlakem se na Madagaskaru moc nesvezete. Koleje jsou zarostlé trávou, místy zmizely pod nánosem hlíny, děti si na nich hrají. V provozu je jen pár krátkých úseků. Přesto je na mapách stále vidíte i s nádražími – vlaky už tu ale nejezdí. Dlouhodobé zanedbání infrastruktury je jedním z největších brzd rozvoje země.
Zdroj: marie kolářová Naopak lanovka v hlavním městě byla letos otevřena, ačkoliv veřejná doprava je v tragickém stavu. Jezdí ráno a odpoledne, kabinky většinou prázdné. „Proč neopravit raději silnice?“ kroutí hlavou náš řidič. Odpověď má jediné slovo: korupce.
Dopravu obstarávají kola, cyklobusy – kola s malou kabinkou vzadu – i tuk-tuky. Auta jsou v překvapivě dobrém stavu, což kontrastuje s Mauritánií, kde připomínají vrakoviště. Menší náklady nosí lidé na hlavách – obrovské pytle, bedny, krabice.
Zdroj: marie kolářová Lemuři a turisté Turismus je pro místní šancí. Jeden mladík nám s nadšením vypráví, jak si zdokonaluje angličtinu, aby se stal průvodcem. Ve školách je třídní kapacita 60–70 žáků a platy učitelů jsou velmi nízké. Francouzština mu velké možnosti nedává, ale průvodcovství v parcích ano. Doprovod průvodce je v národních parcích povinný – chrání přírodu a zároveň dává práci místním.
Zdroj: marie kolářová Lemuři jsou symbolem Madagaskaru. Endemický druh, zhruba 101 druhů, z nichž nejznámější je lemur kata s pruhovaným ocasem. V parku Anja se pro jejich ochranu sází nové stromy. Někteří jsou aktivní ve dne, jiní v noci. Nejmenší jsou velcí jako myš, sifaky zase okouzlují bílou srstí a tmavým obličejem. Zatímco lemur kata je drzý a zvyklý na lidi, jiní jsou plaší a průvodci dbají na to, aby si zvířata udržela odstup. Přísně je zakázáno je krmit nebo s nimi navazovat kontakt. Přesto se najdou jedinci, kteří se rychle přizpůsobí – sama jsem zažila, jak mi lemur chtěl ukrást banán.
Ostrov plný možností i hrozeb Madagaskar zatím netrpí nadměrným turismem – špatná infrastruktura jej drží stranou masového zájmu. Pro místní je však každý návštěvník vítaným zdrojem obživy. Umějí využít vše. Plastové lahve se prodávají na trzích, prázdná lahev od vody se hodí třeba na med. Elektřina je vzácná, na vaření se používá dřevo a uhlí. „A proto máme hodně dětí,“ směje se průvodce. „Když se nesvítí, chodí se spát brzy.“
Zdroj: marie kolářová Madagaskar má obrovský potenciál, ale zároveň čelí hrozbám – chudobě, suchu, cyklónům, korupci. Antropoložka Alison Richard, která zde působila desítky let, zdůrazňuje význam spolupráce místních i mezinárodních organizací, aby se podařilo skloubit rozvoj lidí i ochranu přírody.
A právě příroda – národní parky, deštné pralesy, skalní útvary Tsingy, lemuři i chameleoni – je důvodem, pro který stojí za to se na tento jedinečný ostrov vydat.
Proboha!
Zprávy - Aktuálně.cz|
Techzpravy.cz|
KINOTIP2.cz|
SportDeník|