Na jaře sbíral Habermann na závodech druhá místě, výhra mu dlouho unikala. Někdy ho zastavil defekt, často si ho ale soupeři zkrátka hlídali. „Byli ročníky, kdy jsem měl v Giant lize osm vítězství za rok, ale loni to bylo slabší, vyhrál jsem jen párkrát. Je tam větší konkurence a hlavně si mě hlídají, mám za zadním kolem dva tři lidi a kam uhnu, oni uhnou také,“ popisoval na jaře, jak se vyvíjí závody v okolí západočeské metropole. Na ty mimochodem jezdil z týmové základny v Rokycanech, nějakých čtyřicet kilometrů si dal na rozjetí a po závodě čtyřicet kilometrů zpátky.
V létě ale začal ve sportovním areálu Rapid vítězit a nakonec potvrdil, že liché roky mívá úspěšné. Vyhrál celou Giant ligu. „Nakonec se to povedlo, je to podruhé, a jsem za to moc rád,“ oddechl si po sezóně. V posledních dvou závodech přitom hájil náskok a nebyl stoprocentně zdravotně v pořádku, trápilo ho nachlazení. „Oni působili, že to vzdali, byli trochu odevzdaní, ale kdyby věděli, v jakém jsem stavu, tak mě mohli dostat víc pod tlak,“ řekl k dojmům ze svého největšího konkurence před závěrečným závodem. „Ale já se samozřejmě navenek tvářil, že jsem úplně v pohodě,“ dodal s úsměvem.
Z kopce jezdí rychle jako auta
Za první místo dostal mimo jiné nové horské kolo Giant. „Žádné horské kolo doma ještě nemám, už se na něj těším,“ řekl před vyhlašováním výsledků.
Trénuje ale pochopitelně hlavně na silničním kole. Dlouhé tréninky mají okolo 150 kilometrů a místa, kam jezdí, Habermann střídá. Má rád okolí Javořice nebo Žďárské vrchy, snaží se vybírat cesty bez provozu, ale to je stále komplikovanější. Řidiči aut jsou dle jeho zkušeností různí. „Jsou lidi, co 1,5 metru dodržují a jsou ti, co natruc ještě centimetry uberou a jedou fakt natěsno, ale možná v tom hraje roli i sparťanský dres,“ usmál se s odkazem na tradiční rivalitu dvou pražských S. Jeho kolegové z Prahy, kteří jezdí často kolem Edenu, prý trénují v jiném, neutrálním, oblečení.
Přestože Habermann jako profesionální cyklista dodržuje veškerá pravidla, už několikrát ho řidiči polili ostřikovači. „Už rozeznám letní a zimní směs,“ smál se v nadsázce. Na jinou konfrontaci ale řidiči aut odvahu nemají. „Jel jsem do České Kamenice, tak mě řidič ostříkl a pod kopcem měl červenou, tak se v autě rychle zamykal a schovával, já ale odbočoval, tak jsem jel dál,“ mávl rukou cyklista. „Jsou takoví, co jsou při předjíždění stateční, myslí si, jak je kolo nikdy nedojede, a pak se bojí,“ přidal zkušenost z praxe.
Vzhledem ke své výkonnosti ho ale potkává ještě další komplikace. „Setkal jsem se i s tím, že řidiči vidí kolo, považují ho za turistu a nedají přednost, protože nedokážou odhadnout rychlost. Já z kopce letím skoro stejně jako auto, oni si myslí, jak mají čas a já musím prudce brzdit. To se stává docela často,“ popsal. Pokud je to možné, jezdí tak radši na cyklostezkách. „Ale ty nejsou v takovém stavu, abych na nich najel sto dvacet, sto padesát kilometrů. Musí se s námi řidiči naučit žít,“ řekl Habermann.
Díky radaru ví, co se děje za ním
Podle jeho názoru by lidé vůbec neměli vyjíždět bez helmy, která se dá hezky designově sladit s oblečením i kolem. „Je to jediná věc, která cyklistu na kole chrání,“ připomněl. Doporučuje i oblečení v pestrých barvách, ideálně reflexní. On sám pak nedá dopustit na radar od garminu. Díky němu na displeji na řídítkách vidí, že se zezadu blíží auta, kolik jich je a jak rychle jedou, řidiči za ním naopak vidí blikání. Byl by také rád, kdyby byla uzákoněná jízda ve dvojici vedle sebe. „Když jede skupina třiceti lidí, je lepší předjíždět jich vlastně jen patnáct. Je to bezpečnější pro ně i pro řidiče a v cyklisticky vyspělých zemích je to normální,“ vypozoroval při cestách do zahraničí. Tam jezdí závodit, mimo jiné jel třeba loni gravelové Mistrovství světa v Belgii.
Co se týká cyklopruhů ve městech, Habermann kvituje, že se kolo dostává do popředí, ale podle něj by podobné opatření bylo potřeba spíše mimo obce. Tam auta jezdí dvakrát rychleji a nárazová vlna za kamiony bývá silnější. „Pro nás jako pro profíky není těžké ty situace zvládnout, z balíku máme lepší reakční dobu. Ale pro rekreační cyklisty, kteří nejezdí tak často, je to určitě bezpečnější,“ uznal, že toto opatření má smysl i v obcích. Stejně tak rád vidí v Jihlavě jezdit sdílená kola. „Lidi to donutí se trochu hýbat a ve finále to může být i rychlejší než jet autem. I v zahraničí je to hodně populární, auta tam v městech ani tolik nejezdí,“ uzavřel.