Kdo by si myslel, že výroba pravého marseilleského mýdla začala dávno před mýdlem s jelenem, spletl by se. Nejstarší továrna La Savonnerie Le Fer à Cheval , která se jako jedna ze čtyř fabrik dochovala do dneška, spustila svoji výrobu v roce 1856, kdy se smícháním sody, mořské vody ze Středozemního moře, hydroxidu sodného a oleje (palmový nebo olivový) vytvořil základ pro neparfémované mýdlo, které vzniká dlouhým vařením a lisováním do kostek.
Český podnikatel německého původu George Schicht začal proslulou kostku nažloutlé barvy vyrábět už v roce 1848 v rodinném podniku. Když v roce 1907 zemřel, zaměstnával podnik už přes dva tisíce lidí.
Cesta od řeznického špalu k jedné z největších továren v Čechách Co vedlo sedláka, řezníka a uzenáře k tomu, aby vyrobil první kostku mýdla, není známo. Možná měl původně v plánu vyrobit úplně něco jiného. Tento podnikavý Němec si o mydlářskou živnost požádal v roce 1848.
Nakupuj levně suroviny, prodávej levně dobré zboží!
Tak přesně tak znělo heslo podnikavce, který začínal s výrobou prvních kostek mýdla ve sklepě svého domu v Rynolticích u Liberce. Do výroby zapojil celou rodinu a jeho podnikání začalo vzkvétat.
Syn Johann měl smělé plány a uspěl V roce 1878 převzal otěže rodinné živnosti Johann Schicht, nejšikovnější ze čtyř synů. Ten si vedl tak dobře, že se rodina musela kvůli výrobě přestěhovat. Johannovi trvalo několik let, než je k tomu přemluvil. Až v roce 1883 se konečně všichni usadili ve Střekově, v prvním patře jedné z prvních továrních budov.
Podnikavý Johann přidal na mýdlo jelena a získal ochrannou známku na Schichtovo jádrové mýdlo s jelenem. Proč to byl právě jelen, lze jen hádat. Možná proto, že jde o impozantní a silné zvíře, kterých bylo v okolních lesích plno. Mýdlo s jelenem se časem stalo synonymem pro celou skupinu mýdel, používaných i k praní prádla.
Reklama Schichtovo mýdlo v časopise Nové pařížské mody, 1932 | Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons S prosperujícím byznysem se nakonec podnikatelská rodina odstěhovala do Ústí nad Labem, kde byla levná lodní doprava.
Johann Schicht patřil mezi podnikatelskou elitu Schichtovy tukové závody se rozrůstaly a byly srovnatelné s Baťou a se Škodou. Další provozy se zaměřily na palmové jádro, výrobu vodního skla, kartonážku, glycerinku, strojírnu a kovárnu. Johann Schicht zřídil vlečku do areálu, postavil říční vodárnu a vlastní elektrárnu. Později přikoupil několik uhelných dolů.
Podobně jako Baťa, i on se staral o své zaměstnance, kteří měli podnikového lékaře, sociální pojištění, závodní jídelnu, školku, kadeřnictví, později také bazén, byty a rekreační objekty. O tisíce objednávek se starali čeští i němečtí úředníci a všichni museli ovládat oba jazyky. V nejúspěšnějších letech se z původně rodinné mýdlárny staly největší tukové závody v Evropě s největším komínem.
Hospodářská krize a války narušily podnikání, ale smrtelnou ránu dostala prosperující firma po válce, kdy se jí ujal v rámci vyvlastnění „lid“. Majitelé odešli z Čech a podnik se stal součástí koncernu Tukový průmysl.
Oživení se mýdlo s jelenem dočkalo až v roce 2016 , kdy se společnost Spolpharma rozhodla výrobu přesunout do Olomouce a navázat na staré tradice. Z mýdlostroje z roku 1956, který byl přivezen z Anglie, dnes padají dvěstěgramové kostky mýdla které jsou opatřeny siluetou jelena, stejně jako za dob Schichta.
Zdroje článku: schicht.cz , decinsky.denik.cz , stoplusjednicka.cz , nespechej.cz