Jsme tady v nádherném meditačním prostoru a právě jsme absolvovaly krátké naladění. Jak často se takhle ladíte sama na sebe?
V poslední době bohužel velmi zřídka. Takže celý tenhle pobyt je pro mě doslova balzámem na duši, i na tělo. Mám dvě malé děti, ta mladší má teď sedm měsíců, takže to bylo náročné období. Odpočinek pro mě prakticky neexistoval, a právě proto si tady to zklidnění tolik užívám.
Vnímáte velký rozdíl mezi tím mít jedno dítě a mít dvě?
Já vždycky říkám, že největší šok je přechod z nuly na jedno dítě. Tam se vám úplně změní život. Ale jakmile už jedno dítě máte, rodina se přirozeně přepne do toho „dětského režimu“, takže to druhé už není takový zlom. I když samozřejmě, rozdíl to je, zvlášť po praktické stránce.
Máte mezi dětmi ideální věkový odstup, ne? Vaše starší dcera vám už asi trochu pomůže?
Jsou jí čtyři a půl, takže zatím na ni úplně spoleh není. Občas pomůže, je už větší parťačka, ale pořád je to malé dítě. A člověk má někdy tendenci zapomenout, že jí jsou teprve čtyři, začne na ni klást moc velké nároky, jednat s ní jako s dospělou, a pak si samozřejmě uvědomí, že to nejde.
A vy sama máte sourozence?
Ano, mám o tři a půl roku mladšího bráchu. Když jsme byli malí, tak byl takový můj „ocásek“, pořád mě všude následoval. Hrozně mi to tehdy vadilo, hlavně v pubertě, když jsem chtěla být se svými kamarády a vymýšlet blbosti. Měla jsem vždycky strach, že doma něco prozradí, tak jsem ho radši do všeho zatáhla.
Jak vaše starší dcera přijala mladší sestřičku?
Byla nadšená. Chvíli sice říkala, že chce ségru, pak že radši bráchu… Ale nakonec byla moc šťastná, že má sestřičku. Teď tvrdí, že by chtěla ještě bráchu, nejradši by měla všechno. Samozřejmě se objevila i trocha žárlivosti, to je normální. Ale jinak ji úplně miluje, někdy až moc. Musím ji občas od Káji odhánět, protože by ji nejradši umačkala láskou.
Minulý víkend byl Den otců, slavili jste nějak?
Letos jsme ho moc neřešili. Měli jsme opravdu nabitý víkend, manžel měl velké vystoupení v Edenu pro třicet tisíc lidí a zároveň slavil narozeniny. Takže bylo víc událostí najednou a Den otců tak trochu zapadl. Ale jinak já mám osobně raději Den matek.
Jste spolu už dlouho, kolik je to let?
Jsme spolu sedmnáct let, z toho deset jako manželé.
A jaký je ten váš recept na dlouhodobé, fungující manželství?
Nemám žádný univerzální recept, ale myslím si, že nám pomáhá určitý odstup, v tom pozitivním slova smyslu. Vždycky jsme hodně cestovali, každý jsme měli své projekty, a tak jsme se často loučili a zase se na sebe těšili. To odloučení může vztahu prospět, člověk si víc váží společného času. Každý přinese do vztahu něco svého, sdílíte zážitky… Podle mě to takhle dobře funguje.
A co váš manžel, bere si někdy obě děti a dopřeje vám čas jen pro sebe?
Zatím se nestalo, že by si vzal obě holky a odjel s nimi úplně sám, ale určitě by s tím neměl problém. Je velmi akční a hlavně skvělý táta, dokáže mě s nimi plnohodnotně zastoupit. Opravdu.
Máte doma dvě princezny. Móda a oblékání jsou u vás asi důležité téma…
Hlavně u té starší! To je momentálně velké téma. Má přesně to období, kdy miluje všechno, co se třpytí, bliká, hraje barvami. Když ji nechám, ať se oblékne sama, vypadá to jako karneval, od hlavy až k patě. Někdy se musím hodně ovládat, protože to vizuálně prostě nedávám. Občas to vzdám a řeknu si: „Oblékni si, co chceš, já to přežiju.“ Ale jinak se ji snažím jemně směrovat a učit ji nějakému základnímu stylu. I když… čtyřletá holčička je prostě čtyřletá holčička.
Jaká je nejoblíbenější barva v jejím šatníku?
Jednoznačně růžová, tu miluje. Ale má moc ráda i červenou a samozřejmě vše, co je spojené s jejími oblíbenými postavičkami z televize. Nejraději má Disney, takže to všechno musí ladit dohromady, barvy, třpytky, motivy. S módou je to u ní občas opravdu divoké. A je neuvěřitelně neoblomná, nevím, jestli to má po mně, nebo po Ondřejovi, ale když se pro něco rozhodne, nepohne s ní nic.
Takže tvrdohlavá?
Tvrdohlavá a urputná. Má výdrž. Když si něco vezme do hlavy, tak si za tím prostě stojí. V tomhle spolu někdy zápasíme.
A vy sama? Prošla jste si někdy nějakým šíleným módním obdobím?
Určitě. Těch šílených období jsem měla v životě spoustu. To by spíš měla říct moje mamka, ta mi občas připomene, když ztrácím nervy s dcerou, tak říká: „Přesně taková jsi byla ty!“ Takže jablko evidentně nespadlo daleko od stromu.
Vzpomínáte si na nějaký konkrétní módní výstřelek?
Kolem dvanácti let jsme všichni byli „skejťáci“. Nosily se volné kalhoty, obrovské mikiny, čím větší, tím lepší. Tím jsem si prošla. A o pár let později přišlo období černých dlouhých kabátů, trochu jsme kopírovali styl „depešáků“.
A co váš manžel Ondřej, obléká se sám, nebo mu pomáháte?
On to má trochu složitější, protože je hodně vysoký, takže se těžko shání oblečení, které mu sedne. Bývá z toho někdy frustrovaný. Nejčastěji nosí merch Oktagonu, protože mu ho šijí na míru, většinou velikost 2XL. Ten mají mimochodem fakt pěkný, ale přála bych si, aby nosil i něco jiného. Občas mu tedy něco koupím, ale s těmi velikostmi je to těžší.
A co dárky pro vás, trefí se vám do vkusu?
Do oblečení by si netroufl, já miluji nákupy na Zalandu. Maximálně mi koupí kabelku, a to ještě po konzultaci. Buď se poradí s některou z mých kamarádek, nebo s naším stylistou Mirem Romanivem. Ten nám hodně pomáhá se stylem a Zalando je také jeho oblíbeným zdrojem inspirace. Když má Ondřej pochybnosti, tak zavolá Mirovi a ten mu poradí, která kabelka by se mi hodila.
Léto je v plném proudu. Máte nějaké plány?
Léto obvykle trávíme v Česku nebo někde po Evropě. Protože Ondřej natáčí Survivor, byli jsme už čtyřikrát v Dominikáně, na tři měsíce v roce. Takže moře už pro nás není taková vzácnost. Loni jsme byli hlavně na chalupě nebo v Rakousku v horách, tam to milujeme.
Takže jste s ním byla s dětmi během natáčení?
Letos skoro celou dobu. Byli jsme tam asi dva a půl měsíce společně, jen poslední týden tam Ondřej zůstal sám na dotočení. Když už máme dvě děti, řekla jsem si, že doma sama nezůstanu. Tak jsme se prostě rozhodli, že pojedeme s ním. Dřív, když jsme měli jen první dceru, jsem s ním bývala kratší dobu. Ale natáčení Survivoru je extrémně náročné, každý den je plný, intenzivní, psychicky i fyzicky vyčerpávající. A když se pak má ještě po natáčení věnovat rodině, je to těžké. Takže po nějaké době si vždy rád dopřeje chvíli klidu. Letos jsme ale zůstali skoro po celou dobu společně.
Zdroj: Autorský článek
Související články
Žena-in.cz
Světženy|
eXtra.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
HN.cz|
SportWin » bavme se sportem|