V létě 1941 se zdánlivě nevinný obchod s válečnými oděvními lístky proměnil v tragédii, která stála život pět mužů. Mezi popravenými byl i Břetislav Vystyd, třiačtyřicetiletý obchodník se smíšeným zbožím z Dublovic u Příbrami, a Leo Steiner, osmadvacetiletý pražský hudebník a člen oblíbeného trampského souboru Zlatá hvězda.
Břetislav Vystyd žil poklidný život se svou manželkou Bedřiškou a dvěma malými dcerami. Provozoval obchod se smíšeným zbožím v Dublovicích, když se v roce 1941 dostal do kontaktu s oděvními body – válečnými poukázkami na nákup nového oblečení či látek, které byly během okupace přísně regulovány.
Tyto poukazy získal částečně koupí, částečně jako splátku dluhu od svého souseda Karla Heřmánka. Ten je zase dostal od svého bratra Václava Heřmánka, úředníka okresního úřadu v Sedlčanech, který je odcizil přímo z budovy úřadu.
Vystyd tyto hodnotné poukazy dále přeprodal Rudolfu Lustigovi z Prahy. Pro Lustiga, který byl Žid, byly tyto lístky jinak nedostupné – protižidovská nařízení mu zakazovala jejich používání. Lustig je pak dále nabídl dalším Židům: Otto Guthovi, Leo Steinerovi a Petru Hermannovi. Všem se to stalo osudným.
Hudebník mezi obchodníky
Leo Steiner se narodil 17. března 1912 v Milíčově nedaleko Jihlavy. Po smrti otce v první světové válce se s matkou a sestrou Gretou přestěhoval do Prahy, kde se vyučil obchodníkem.
Jeho skutečnou vášní však byla hudba. Společně s přáteli založil čtyřčlenný pěvecký soubor Zlatá hvězda, který se ve 30. letech proslavil interpretací oblíbených trampských písní.
Během okupace se oženil s Hannou (Janou) Utitzovou a zapojil se do ilegální činnosti skupiny, která pomáhala získávat potravinové a oděvní lístky pro Židy částečně vyloučené z přídělového systému. Právě v rámci této činnosti se dostal k osudovým oděvním bodům od Rudolfa Lustiga.
Na celou věc nacistické úřady přišly v létě 1941, zřejmě na základě udání Steinerovy bývalé přítelkyně. Ta sama Židovka nebyla a chtěla se mu pomstít za to, že ji opustil poté, co otěhotněla jeho žena Hanna.
Gestapo postupně pozatýkalo všechny účastníky řetězového obchodu. Někteří z židovských odběratelů, kteří po okupaci přišli o práci a přivydělávali si jako dělníci v pomocných profesích, poukazy s rozumným ziskem zpeněžili. Steiner je pravděpodobně použil pro svou ilegální činnost.
V listopadu 1941 odsoudil Zvláštní soud (Sondergericht) v Praze za černý obchod s velkým množstvím oděvních bodů všech pět hlavních aktérů – Břetislava Vystyda, Otto Gutha, Petra Hermanna, Rudolfa Lustiga a Leo Steinera – k trestu smrti.
Otto Guth zemřel ve vězení ještě před výkonem rozsudku. Ostatní čtyři byli popraveni na konci února 1942 v Drážďanech. Leo Steiner 24. února 1942 jen měsíc po narození své dcery Jiřiny.
Bratři Heřmánkovi nejprve dostali tresty káznice, protože soud přihlédl k tomu, že Václav z krádeže neměl žádný zisk a Karel byl motivován složitými životními okolnostmi.
Karel Heřmánek však zůstal ve vazbě a v novém řízení na konci září 1942 vynesl stejný soud i nad ním trest smrti. Rozsudek byl vykonán 18. prosince 1942.
Poslední slova domů
Leo Steiner strávil své poslední hodiny psaním dojemného dopisu na rozloučenou své rodině. V něm se loučí se svou manželkou Hannou, novorozenou dcerou Jiřinkou, sestrou Gretou a švagrem Jiřím:
„Moje milovaná Haničko, Jiřinko, Gretinko a Jirko! Dnes v 6 hodin večer jsem dostal Tvůj dopis z 9. tohoto měsíce a v ½ 7 jsem byl předveden a bylo mi sděleno, že v ½ 7 ráno budu popraven... Opouštím tento svět docela klidný, s úsměvem na rtech, se vzpomínkou na Tebe a na Jiřinku a s vašimi obrázky v kapse.“
Pro svou novorozenou dceru napsal básničku: „Moje Jiřinko, můj andílku, buď zdravá a buclatá, ne hubená jako já! Moji milí vidět mě si přáli, udělal jsem chybu – jsem jen člověk, a tak mě zavřeli. Za tuhle chybu tělo mé musí na věky odpočívat v zemi, vy ale žijete, vy se nesmíte světa bát.“
Steinerova žena Hanna a dcera Jiřina však byly v srpnu 1942 deportovány do Terezína a v květnu 1944 transportem do Osvětimi, kde byly zavražděny. Tělesné ostatky Leo Steinera byly převezeny do Prahy a pohřbeny jsou na Novém židovském hřbitově na Olšanech.
Manželka Břetislava Vystyda, Bedřiška, se ocitla v těžké situaci nejen proto, že přišla o manžela a živitele rodiny, ale také proto, že Dublovice byly zahrnuty do výcvikového prostoru Waffen-SS.
S dcerami se proto musela přestěhovat do Kosovy Hory, kde žily v provizorních podmínkách. Původní majetek našly po návratu v roce 1945 zničený a sotva obnovený obchod převzalo po znárodnění družstvo Jednota.
Příběh Břetislava Vystyda a Leo Steinera je založen na historických dokumentech a výzkumu ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů). Všechna uvedená fakta odpovídají historické realitě. Článek vychází z textu autorek, historiček Birgit Sack a Pavly Plaché a z údajů na webu popravenizavalky.cz