Hrad Kunětická hora na Pardubicku unikl zkáze díky obětavosti vlastenců z Muzejního spolku. Zříceninu odkoupili a zastavili devastující těžbu kamene. Situace se vyhrotila 5. září 1884, kdy se část skály vlivem těžby sesunula a poškodila hrad, uvedl archivář Petr Mücke ve Východočeském sborníku . Farář Antonín Kopecký v 19. století napsal, že pád skály byl slyšet až do velké vzdálenosti a hrad dlouho zahalovaly kotouče prachu. Chvíli před neštěstím vyletěli s křikem ptáci ze skály, potom "v několika málo okamžicích skály trhati a s pekelným rachotem dolů řítiti se počaly," zaznamenal farář. Hrad chátral od třicetileté války, kdy ho zpustošili Švédové, a stala se z něj postupně zřícenina. V rovinaté písčité krajině byla hora z tvrdého kamene cenným zdrojem materiálu pro stavbu silnic, opevnění nebo zajištění břehu řek. Těžba kamene z Kunětické hory je zaznamenaná už za Pernštejnů, ale na intenzitě nabírala v 18. a 19. století. Z kunětického kamene si například Hradec Králové postavil vojenské opevnění. "Odvážené množství bylo tak veliké a intenzita přepravy na povozech tak četná, že se vyprávělo, že vozkové na zpáteční cestě ke Kunětické hoře často na voze spali a koně, znajíc cestu nazpaměť, táhli povozy sami bez kočírování," uvedl kastelán Miloš Jiroušek v knize Kunětická hora od středověku pod současnost. V roce 1820 navštívil hrad František I., místo ho nadchlo a nařídil opravu Kunětické hory. Kvůli rostoucímu státnímu dluhu byla její záchrana pozastavena. Lom před polovinou 19. století pohltil opevnění jižní strany hradu. Panovaly obavy, že pokud bude těžba pokračovat, do 50 let se hrad zřítí. V roce 1855 přešlo pardubické panství i s Kunětickou horou kvůli moření státního dluhu na rakouskou národní banku. Chátrání pokračovalo a v roce 1871 se zřítila klenba Rytířského sálu. Panství bylo později rozděleno a roku 1881 jej koupil baron Richard Drasche, který v těžbě pokračoval. Mediální obraz podnikatele je v dobovém tisku nepříznivý, řekl Luděk Šorm, který vlastní Drascheho lovecký zámeček nedaleko hradu a provozuje v něm perníkové muzeum. "On se věnoval hlavně lesnictví, zemědělství, obnovoval rybníky. Založil nadaci a podporoval umělce. Hlavním odběratelem kamene byl veřejný sektor. V lomu neprobíhala kontinuální těžba, pracovali v něm jeho lesní dělníci, když neměli práci v lese, věnovali se lomu," řekl Šorm, který je Drascheho zastáncem a o baronovi připravuje knihu . S novým majitelem začala masivní těžba kamene, která hradní stavbu naprosto ignorovala, uvedl naopak v knize Jiroušek. Protože pokračující těžba hrad dál ohrožovala, pardubický Muzejní spolek proti ní zahájil kampaň. Obeslal instituce, obce i politiky, aby podpořili zákaz těžby. Po několika letech místodržitelství v roce 1887 docílil zavření státního lomu. O rok později se spolku podařilo přesvědčit zemský výbor, aby zakázal využití kunětického kamene na veřejné stavby. Těžba však zcela neutichla, protože pokračovala v soukromém lomu barona Drascheho až do počátku 20. století. Zásadní obrat nastal v roce 1920, kdy Muzejní spolek hrad i s přilehlými pozemky od barona odkoupil za 86.000 korun. Správu hradu převzalo nově vzniklé Kunětické družstvo. Díky sbírkám, dobrovolné práci i podpoře státních úřadů se podařilo zahájit první rekonstrukce. "Usilovnou práci Muzejního spolku na opravách hradu a okolí přerušil komunistický režim v roce 1953, kdy došlo k zestátnění hradu. Stát o hrad prakticky nepečoval," napsal Jiroušek. V 70. letech se hrad dostal do havarijního stavu a v roce 1981 stát hrad uzavřel. Od roku 1993 má Kunětická hora svoji stálou správu, konají se v ní prohlídky a pokračují v něm i díky evropským dotacím postupné opravy. Zdroj: ČTK