ROZHOVOR. Současný český daňový systém prý brzdí ekonomický růst, posiluje chudobu nízkopříjmových domácností, je plný nejrůznějších daňových výjimek a nevybírá dost peněz na to, aby stát poskytoval služby, jaké slibuje. Tvrdí to Daniel Prokop, sociolog a ředitel společnosti PAQ Research, která nedlouho před volbami představila vizi komplexní daňové reformy pro Česko.
„Česko potřebuje rozsáhlou reformu daňového systému. Neříkáme to jen my. Shoduje se na tom většina odborníků a odbornic. Ve spolupráci s Centrem veřejných financí a IDEA při CERGE-EI jsme připravili nejdetailnější daňovou reformu, která v Česku vznikla. Má přes 200 stran, pracovalo na ní 20 expertů a expertek, konzultovali a připomínkovali přední kapacity,“ říká Daniel Prokop.
Jeho představa reformy už vyvolala zajímavou společenskou debatu i kritiku – například, že jde o příliš levicová řešení. Tu Prokop odráží mimo jiné tím, že dobře ví, že okolo podoby daní nikdy nemůže panovat jednota – a proto si každý na webu www.chytrejsidane.cz může každý „naklikat“ vlastní daňový mix a vyhodnotit jeho dopady.
Jak se mají Češi před volbami?
Poslední rok a půl je vidět zlepšování. Blížíme se stavu kolem roku 2019. Sledujeme třeba to, jaké dokážou domácnosti generovat úspory nebo kolik procent rozpočtu dávají na bydlení. Nejhorší stav byl na začátku roku 2023, u části lidí to ještě nedosáhlo stavu roku 2021, ale u střední třídy a u seniorů, kterým to kompenzovaly valorizace, už ano. Další skupiny to ještě dohánějí. Hodně záleží na tom, jak bydlíte – jestli máte hypotéku, jste v nájmu, nebo máte své bydlení již splacené.
Bydlení je i zásadní téma voleb. Jaká je situace tam?
Pořizovací ceny bydlení v Praze dlouhodobě rostou od roku 2015 a to výrazně rychleji, než mzdy. Vlastnické bydlení v Praze si dnes může dovolit jen nějakých horních dvacet procent, zatímco celorepublikově je to asi šedesát procent lidí. Na tom se taky ukazuje nesmyslnost některé podpory poptávky – když dáváte daňové odpočty na hypotéky, dáváte ji jen horním dvaceti procentům. Měli bychom mnohem více investovat do nabídky bydlení, ne do cukrování poptávky. Vede to k tomu, co vidíme i v našem okolí – bydlení v Praze si může dovolit málo lidí a tak se přesouvají třeba do Pardubic. Jenže když se bohatší města jako Praha a Brno stanou nedostupná pro nižší střední třídu, má to i dopad na produktivitu práce. I bohatší města totiž potřebují začínající, mně kvalifikované lidi, ale ti si zároveň nemohou dovolit tu bydle. Má to negativní účinky na trh práce a na její mobilitu.
Třeba z Pardubic do Prahy je to 45 minut vlakem do centra...
Samozřejmě, že příměstská doprava je taky řešení. Lidé jistě budou bydlet v Pardubicích a dalších městech a řešením je zlepšovat tuto hromadnou dopravu, spíše než autodopravu.
Rozhovor je textovou verzí podcastu MakroMixér, který připravují Robert Břešťan, šéfredaktor HlídacíPes.org a Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.
Jaké emoce podle vašich průzkumů ve společnosti převažují? Naštvanost, pocit drahoty, obrázky spálené země, to, že peníze nejdou „na naše lidi“…?
Tyhle pocity určitě rezonují. Ale pozoruji i to, že lidi, kteří zdůrazňují, že se tady ve skutečnosti máme dobře, neuznávají, že se tu životní úroveň hodně liší a nepřiznávají si, že tu jsou i problémy. Hodně se podceňuje, jak je pro lidi důležitý pocit jistoty. Jak ve smyslu směřování, tak třeba právě budoucího bydlení; zejména mezi mladými lidmi. Rezonuje i to, že lidi by chtěli, aby společnost byla více zásluhová. V tom smyslu, že když hodně pracujete a snažíte se, tak se dostanete nahoru a jednou si i vyděláte na ten svůj byt. To propojuje ekonomiku a spravedlnost. Mezi staršími lidmi je to pak udržitelnost služeb a udržitelnost zdravotnictví. Což je velký problém a když ho nebudeme řešit, tak se za deset let budeme dost divit. Nemám ale pocit, že by se to nějak propisovalo do volebních programů.
Když Ronald Reagan v roce 1986 snížil zdanění nízkopříjmové práce, mělo to pozitivní dopad na trh práce, na zdraví, na samoživitelky, na vzdělávání. Je tam spoustu prozkoumaných pozitivních efektů.
Platí trend, že předvolební průzkumy se stále častěji mýlí, protože lidé neradi říkají výzkumníkům, koho opravdu chtějí volit, nebo už se za volbu extremistů a komunistů nestydí?
Ten stud už roli nehraje. Myslím, že se lidi už nestydí říkat, že budou volit SPD. Roli spíše hraje nejistota účasti, kterou výzkumníci musí odhadovat. Plus se průzkumy mýlí, když je tam velká změna preferencí, když máte část politického spektra hodně fragmentovanou. Třeba část reprezentovaná Motoristy, SPD, Stačilo a částečně ANO je kvůli vzájemným přelivům hodně nejistá. Ale v minulých volbách byla nejistá ta část mezi PirSTAN a Spolu. Mýlí se tedy spíš v míře přelivů, než v zisku těch bloků. I když tentokrát jde spíše právě o celkový zisk bloků jednotlivých stran.
V kampani se politici hodně obracejí na voliče v seniorském věku, ale v roce 2021 byli jednou z klíčových demografických skupin pro vítězství koalic Spolu a PirSTAN mladí voliči ve věku 18–34 let. Volily je tehdy dvě třetiny voličů ve věku 18–34 let. Co očekáváte tentokrát?
Zajímavé je, že čistě strukturou bude hodně prvovoličů, ale z dat, které vidím od agentur, se ukazuje, že mladí lidé zatím nejsou tak mobilizovaní jako minule, kdy byla jejich účast skutečně hodně vysoká. A tím, jak zvýšili celkovou volební účast, propadla Přísaha a KSČM – a to rozhodlo volby. Nešlo tedy jen o to, koho volili, ale o to, že k volbám vůbec šli a zvýšili práh, kolik hlasů je potřeba na těch pět procent. Teď bych tipoval, že to tak horké nebude. Ale chtěl bych se mýlit, protože účast mladých lidí je vždycky dobrá.
Lidi nevědí, jak daně fungují
Vydali jste velmi zevrubnou analýzu českého daňového systému doplněnou řadou konkrétních doporučení. Jak dlouho jste na tom – spolu s kolegy z Centra veřejných financí a IDEA - CERGE – pracovali?
Asi dva roky, protože musíte vlastně dohromady napsat deset různých reforem a musíte sladit dohromady dopady. Museli jsme spojit data ČSÚ a finanční správy… Jen tak lze ukázat, jak by mohla vypadat změna daní, protože jsou mezi nimi vzájemné vztahy.
Kdo tu studii platil?
S výjimkou jedné studie jsou příjmy donorské, například od Aliance pro moderní stát, od jednotlivců, kterým záleží na prosperitě země právě i změnou daňového mixu a abychom více mysleli i na nízkopříjmové skupiny. Celá tato činnost byla ale naprosto nezávislá, byť by bez těch donorů nevznikla. Podle mne to je přitom věc, kterou by měl dělat stát.
[caption id="attachment_141405" align="alignright" width="402"]
Daniel Prokop, sociolog a ředitel agentury PAQ Research.
Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia[/caption]
Myslíte, že s tím politici, tedy ti, kteří pak mají možnost něco změnit, budou skutečně pracovat? Máte už teď jistě ohlasy…
Každá politická strana souhlasí s něčím. V současných programech některých stran vidíme některé naše dřívější návrhy směřující třeba ke snížení zdanění nízkopříjmové práce. Jinde je zase zrychlení odpisů u firem, aby se posílily investice, zrychlil se růst. Většinou jde ovšem o části reformy, které rozpočet spíš snižují aniž aby zvyšovaly příjmy. Některé strany jsou odvážnější a řeší i to, kde daně vybrat – ochotu vidím třeba ve spotřebních daních. Problém je, že lidi, veřejnost, většinou vůbec nevědí, jak daně fungují, nemají potuchy o struktuře výdajů. Skoro 40 % lidí si třeba myslí, že na úředníky jde víc peněz než na důchody. V prostředí takové neznalosti je zapotřebí edukovat a proto se snažíme, aby to byla věc veřejná a vše bylo transparentní.
Ta vaše reforma je velmi široká. Když to shrneme, primárně vám jde o to, aby se méně danili nízkopříjmoví zaměstnanci, naopak návrh je více zdanit vysokopříjmové OSVČ, vadí vám nízké zdanění neřestí a nízké zdanění majetku… Podívejme se na to nízké zdanění majetku, nemovitostí. Ony jsou i studie, které ukazují, že takto zdanit majetek může naopak přinést problémy…
Náš návrh je zaměřit tu daň více na pozemky, méně na investice. Protože daň zaměřená na hodnotu konkrétní nemovitosti může mít samozřejmě demotivační efekt na renovace a investice. Takže i v majetkových daních jsou možné odlišnosti. Kde je to naopak pro mne zcela jasné, jsou daňové dopady na nízkopříjmovou práci. Ostatně, když Ronald Reagan v roce 1986 snížil zdanění nízkopříjmové práce, mělo to pozitivní dopad na trh práce, na zdraví, na samoživitelky, na vzdělávání. Je tam spoustu prozkoumaných pozitivních efektů. Lidi pořád moc nevědí, kolik platí oni a jejich zaměstnavatel v rámci zdanění práce. Proto taky ukazujeme, že většině se nakonec ty majetkové daně vyplatí, pokud jsou kompenzované právě změnou zdanění práce. Byl by to velký prorůstový impuls.
Navrhujete i poměrně radikální změny u OSVČ. Jsou ale části ekonomiky, které generují zajímavé příjmy, které jsou na práci OSVČ postavené. Aby se zase nevylila pověstná vanička i s dítětem…
Jistě to pomáhá části ekonomiky, třeba start-upům, ale zároveň je těch lidí asi sto tisíc. A kdyby se zavřela tahle mezera, tak je to nějakých 22 miliard, což se dotkne jen úzké skupiny vysokopříjmových kancelářských OSVČ. Naopak manuálním živnostníkům by změna pomohla. Jsou i jiné cesty jak start-upy podpořit, třeba přes zaměstnanecké akcie, které jsme taky podporovali. Plus jsou i další díry, které produkují obrovské úniky a těží z nich jen malé části společnosti.
Politické strany nechtějí mít konflikt nad skutečnými tématy a místo toho nám tedy nabízejí teze o tom, jak nás údajně zatěžují ukrajinští uprchlíci a proč dáváme peníze na Ukrajinu…
Nerovnost mezi zdaněním práce a majetku
Jaká je vaše oblíbená daňový výjimka v českém daňovém systému?
Jsme třeba jediná země v Evropě, kde můžete pronajímat nemovitost a kombinacemi daňových odpisů, hypoték a nákladů vytvořit zápornou daň a odečíst si ji z daňového základu – jen když jste OSVČ, nebo když máte kapitálové příjmy. Není to nelegální, ale z hlediska státu je to zvláštní a je to vybočení z neutrality a férovosti systému. Je na tom vidět, že lidé, kteří to využívají, se vyznají v daňovém systému, ale je to minorita. Zásadní věc, která se musí řešit, jsou výjimky v kapitálových daních – hodnotou neomezené časové testy. Vím, že jsou argumenty pro to, aby se nedanily prodeje firem či podíly v nich po pěti letech. Ale umožňuje to daňové úniky a daňové optimalizace, když prodáváte firmu vlastní firmě přes holdingy a tím si vytahujete zisk té druhé firmy, aniž byste to zdanil, protože z toho uděláte kapitálový příjem. Tahle díra, která má mnoho zastánců, produkuje obrovské úniky pro malou část společnosti.
A co byste navrhoval?
Nahradit to nějakým osvobozením kapitálových příjmů, nebo jejich nižší sazbu, aby střední třída víc investovala, ideálně do Česka nebo do evropských firem, ale omezit to extrémní zvýhodnění, které vede ke kumulaci kapitálového majetku a k únikům. Investujete, máte nezdaněný zisk, ten investujete, zase nezdaníte a kumulujete profit z té výjimky. Myslím, že se dá udělat schéma, které motivuje k tomu vybudovat rodinnou firmu nebo start-up, prodat a nezdanit to, ale nemotivuje ke kumulování zisku z téhle výjimky. Tohle je ale kontroverzní téma a musí se dobře promyslet – a proto to také v této naší reformě není.
Co je ale špatně na kumulaci majetku? Když se někomu daří, ať si kumuluje majetek.
Kumulace majetku není špatně, měl by na to mít ale šanci i člověk, který kumuluje majetek prací. Když jeden majetek daníte 40 % a druhý nulou, tak to fér není.
Pokud jsem mohl vidět z debat nad vaším návrhem daňové reformy, tak hodně diskutérů na sociálních sítích popuzuje možný návrat dědické daně. Proč o ní vůbec uvažovat?
Jak jsem říkal, vydali jsme k tomu web, kde si každý může navolit parametry podle sebe. Zrovna dědická daň je to, kde i já říkám, že její znovuzavedení není jediná cesta. Podle mne je mnohem lepší uzavřít ty výjimky v kapitálových příjmech a pak neřešit daň z dědictví. Přestože většina zemí v Evropě ji má. A pokud ji opustilo, tak i proto, že nemají ty výjimky v kapitálových daních. Příkladem je Rakousko, Švédsko, Austrálie, Norsko… Pointa je – pojďme se zamyslet, jak to udělat, abychom nemuseli tak moc danit práci, aby nebyla tak extrémní nerovnost mezi daněním práce a majetku – a to ostatní je volitelné. Kapitálové příjmy jsou extrémně koncentrované mezi horních pět procent a naopak vysokým zdaněním práce brzdíme ekonomiku, brzdíme pracovní trh a budujeme společnost, která má pocit, že je situace neférová.
Pozorujeme v politice i ve společnosti zjevnou příchylnost k populismu, odmítání liberální demokracie… Kde se stala ta počáteční chyba? Souvisí třeba s tím pocitem ekonomické neférovosti?
Není to samozřejmě jen o daních, ale chybí mi nabídka stran právě na téma, jak má vypadat daňový mix. I na tom našem webu se dá navolit velmi pravicová varianta, která sníží příjmy rozpočtu o 80 miliard korun, ale nakopne růst, pokud taky proškrtáte, co se dá. A na druhé straně levicovější varianta, která by posílila rozpočet o 160 miliard. Což by mělo různé dopady na různé části společnosti, což bychom si měli přiznat. A o tom by taky měla být politika a společenská debata. Jsou možnosti, které by více pomohly chudým regionům, výrazně by tam posílily kupní sílu. Jenže politické strany nechtějí mít konflikt nad skutečnými tématy a místo toho nám tedy nabízejí teze o tom, jak nás údajně zatěžují ukrajinští uprchlíci a proč dáváme peníze na Ukrajinu…
HlídacíPes.org
VIPživot.cz|
VědaŽivě.cz|
Techzpravy.cz|
Žena.cz|
MMAMAG.cz|
Poudree.cz|
Události247.cz|
Magazín - Aktuálně.cz|
Průmysl|
NESPECHEJ.cz|
Chalupáři-Zahrádkáři|
SportyŽivě|
GolfDigest.cz|
SportWin|
Náš REGION|