ANALÝZA. Nesoulad v české politice je mezi stranami někdejší pětikoalice a opozičními stranami patrný i v zahraniční politice. Vládní strany a Piráti považují Rusko za agresora, jsou ostražité vůči Číně a kritizují politický vývoj na Slovensku a v Maďarsku. Opozice naopak prosazuje politiku všech azimutů, navštěvuje Čínu, sympatizuje s Ruskem a usiluje o obnovení vztahů se Slovenskem a Maďarskem.
Europoslanec a první místopředseda komunistického hnutí Stačilo Ondřej Dostál cestuje rád. V květnu slavil konec války v Moskvě, v září v Číně. Vždy s pocitem, že zachraňuje diplomatickou reputaci Česka:
„Slovensko zde zastupuje sám premiér Fico, diplomacie EU a ČR bohužel selhává. To nás ve vznikajícím multipolárním světě oslabuje a dostává do izolace, věřím však, že to není nezvratný stav a že se nám to podaří změnit,“ napsal ke své čínské cestě na síť X.
Jsou to právě komunisté (Stačilo), kdo hlásá „spolupráci místo provokací“, což podle nich „zní mnohem lépe než donekonečna řešit „ruskou“ či „čínskou“ hrozbu“.
V detailnějším programu pak čteme příslib referenda o vystoupení z EU i NATO, kdy cílem má být neutralita a „vytvoření nové evropské struktury kolektivní bezpečnosti zahrnující i Rusko“.
Referendum o opuštění (a tedy i samotný odchod – jakkoli to v dostupné verzi programu černé na bílém napsané není) NATO a EU žádá i SPD. Explicitně je tam ovšem uveden cíl: „Vystoupíme ze světové zdravotnické organizace WHO.“
Radek Vondráček má údajně na jaro naplánovanou cestu do Číny „v zájmu obnovení někdejších dobrých vztahů“. Ty prý měla poškodit stávající vláda svými přátelskými styky s Tchaj-wanem a podporou Tibetu.
Kromě toho si jak Stačilo, tak SPD žádá obnovení přátelských vztahů se Slovenskem a Maďarskem a chtělo by „uplatňovat zahraniční politiku všech azimutů“ a „přátelské obchodní dohody se zeměmi celého světa“.
Také Motoristé a Babišovo ANO by rádo prohlubovalo spolupráci v rámci V4, tedy především se Slovenskem a Maďarskem, kteréžto vztahy prý Fialova vláda hrubě poškodila.
Skupina čínských přátel
Slov o přátelství jsou plná i vyjádření Číny. Naposledy, když 12. září uspořádalo Velvyslanectví Čínské lidové republiky v České republice recepci u příležitosti 76. výročí založení ČLR se zhruba pěti sty hosty.
Zatímco zástupci vlády tam za sebe vyslali své náměstky, na ambasádě se sešla celá plejáda vysloužilých politiků typu Jiří Paroubek či Miloš Zeman, i těch dnes opozičních, kteří by do nejvyšších pater rádi brzy vystoupali.
Do skupiny „čínských optimistů“ patří i někteří politici ANO. Konkrétně třeba poslanec Radek Vondráček, který se prezentuje jako expert na zahraniční politiku. Ten má údajně už nyní na jaro naplánovanou cestu do Číny „v zájmu obnovení někdejších dobrých vztahů“. Ty prý měla poškodit stávající vláda svými přátelskými styky s Tchaj-wanem a podporou Tibetu.
HlídacíPes.org se Vondráčka na tuto cestu zeptal s tím, zda informaci může potvrdit, či vyvrátit. Žádná odpověď nepřišla.
Svého prověřeného přítele má Peking i v osobě dlouholetého europoslance za ODS, nyní zahraničněpolitického experta Motoristů sobě Jana Zahradila. Mimochodem právě tato strana balancující na klíčové pětiprocentní hranici věnovala tématu zahraniční politiky asi největší podíl programu.
Vztahy s Čínou je prý třeba vrátit do „dřívějšího koridoru normálních vztahů“. I když „bezpečnostní otazníky nad účastí čínských technologických korporací v českých tendrech nelze podceňovat“, čteme v něm.
Komunisté (Stačilo) o válce na Ukrajině ve svém programu tvrdí, že se k ní „Rusko nechalo vyprovokovat expanzivní politikou Západu“.
Přátelství Číny si ovšem i český politik musí zasloužit a je snadné se Pekingu i znelíbit. V polovině srpna velvyslanectví komunistické Číny vydalo prohlášení, že přerušuje veškeré kontakty s Hradem, protože se prezident Petr Pavel soukromě setkal s dalajlámou v Indii.
Podle kremelského mustru
Oslavy konce války se tradičně odehrávaly ve velkém stylu i na ruské ambasádě. Poté, co byla v souvislosti s výbuchy ve Vrběticích zorganizovanými ruskou tajnou službou GRU vyhoštěna drtivá většina tamního osazenstva, se již fronty na recepci před velvyslanectvím nestojí. Své prověřené přátele tady Rusko ale stále má, především v řadách komunistů.
Zůstává také již dlouho přesluhující velvyslanec Alexandr Zmejevský. Ten byl 11. září po čase opět předvolán na ministerstvo zahraničí – tentokrát v souvislosti s ruskými drony nad Polskem. Po schůzce vydala ruská ambasáda tiskovou zprávu s tím, že velvyslanec odmítl tezi o úmyslném narušení vzdušného prostoru, s poněkud drzým dodatkem:
„S ohledem na uvedené A. Zmejevskij navrhl, aby se čeští partneři zamysleli nad tím, kdo z tohoto incidentu, stejně jako z hysterie, která se kolem něj rozpoutá, má skutečně prospěch. Rozhodně to není Rusko.“
Teze velmi podobné tomuto kremelskému mustru lze slyšet i od některých opozičních politiků. Za všechny jmenujme exministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, sociálního demokrata kandidujícího příznačně za komunistické Stačilo.
To o válce na Ukrajině ve svém programu tvrdí, že se k ní „Rusko nechalo vyprovokovat expanzivní politikou Západu“.
Výběr ze zahraničněpolitických tezí a priorit relevantních kandidujících stran
Členství v EU a NATO „je pro hnutí ANO nezpochybnitelné. V EU chce prosazovat zrušení Green Dealu, odmítá migrační pakt. Chce silnou podporu pro ekonomickou diplomacii, která byla údajně „v posledních letech zcela zanedbána“. Prioritou je spolupráce v rámci zemí, ale „budeme kooperovat i s dalšími partnery v EU, s cílem prosazovat společné zájmy“.
V EU chce reformy, méně regulací a změnu Green Dealu a zachování výroby spalovacích motorů. Podpora exportu a ekonomická diplomacie, přijetí eura „až to bude ekonomicky a politicky výhodné pro ČR“. Požaduje zvýšenou kontrolu na vnějších hranicích EU, odmítá povinné kvóty. Integrace uprchlíků z Ukrajiny a posílení závazků v rámci NATO.
Zahraniční politika bez války a zbytečných výdajů na zbrojení, ne cizím vojenským základnám. „Podporujeme modernizaci naší armády, ale odmítáme neefektivní výdaje na zbrojení a podporu Ukrajiny a ukrajinského režimu.“ Chce obnovit přátelské vztahy se Slovenskem a Maďarskem a uplatňovat zahraniční politiku všech azimutů. Základem je spolupráce ve formátu V4.
Posílení kybernetické bezpečnosti, obrana proti dezinformacím, zabránění „vstupu ruských, čínských a rizikových zahraničních firem do naší kritické infrastruktury“. Euro zavést bez zbytečných odkladů. Podpora úzké spolupráce při financování evropské obrany a posílení evropského křídla NATO: „Být součástí EU a NATO je proto pro naši dlouhodobou bezpečnost a prosperitu klíčové.“ Proti zneužívání veta v rámci EU.
Členství v EU je pro Českou republiku absolutně zásadní, obrana mezinárodního práva jako klíčová priorita České republiky a Evropské unie. Razantní postup proti Rusku a jeho snahám o podmanění Ukrajiny i proti vměšování do českých záležitostí a naší svobody. Podpora Ukrajiny, navázání na principy havlovské diplomacie. V krajním případě možnost některé zemi dočasně odebrat hlasovací pravomoci v EU, pokud tam nefunguje vláda práva.
Nejbližším partnerem je Slovensko, jádrem středoevropské spolupráce jsou vztahy s dalšími visegrádskými zeměmi a Rakouskem. Vytvoření nové evropské struktury kolektivní bezpečnosti zahrnující i Rusko: „Česko se na ní bude podílet v roli aktivního neutrálního státu.“ Referendum o budoucí účasti v NATO, referendum o setrvání či vystoupení z EU.
Nechtějí odchod z EU, ale její proměnu a „sebevědomé a suverénní národní státy“. NATO jako klíčová obranná aliance celého západního světa. Proti zahraniční politice postavené na vývozu „hodnot“, „místo nich postavit na první místo zájmy“. Rozvíjet dlouhodobé vztahy v rámci Visegrádské skupiny. Dobré vztahy s USA i Čínou, po dobu trvání války na Ukrajině „politický dialog a obchodní výměnu České republiky s Ruskem“ vylučují.