Foto: autorka
Náhorní plošina Pale di San Martino připomíná svým vzhledem nehostinnou měsíční krajinu – bez vegetace, s nekonečnými kamennými plochami a dechberoucím tichem. Nejblíže známým místem je oblíbený lyžařský areál San Martino di Castrozza – Passo Rolle, kam v zimě míří mnoho českých lyžařů.
Tato kamenná pustina ale skrývá jedno z nejpůsobivějších panoramat v Dolomitech. Procházka napříč touto planinou je nezapomenutelným zážitkem, který ve vás zanechá hluboký dojem. Vysokohorská plošina, rozkládající se ve výšce přibližně 2 700 metrů nad mořem, má rozlohu asi 50 km².

Foto: autorka
Jak se sem dostanete
My jsme vyzkoušeli pohodlnou lanovku Colverde – Rosetta, jejíž horní stanice nabízí úchvatný výhled – mimo jiné i na Marmoladu, nejvyšší horu Dolomit. Nebo si sem můžete vyjít po značené stezce ze San Martino di Castrozza.
Kousek od výstupní stanice lanovky Colverde – Rosetta je horská chata Rifugio Giovanni Pedrotti (Rosetta) ve výšce 2 581 m a mnozí návštěvníci se vydávají na vrchol hory Cima della Rosetta 2743 m, což je půlhodiná procházka od lanovky nebo od chaty Rosetta. Pohodlně vyšplháte během 30 min 200 výškových metrů k železnému kříži a pokocháte se krásným výhledem.

Foto: autorka
Zajímavosti z historie
Masiv Pale di San Martino je největším dolomitským „korálovým útesem“, který svědčí o dávné geologické historii této oblasti. Před 300 miliony let tu bylo moře, o čemž dodnes svědčí četné zkameněliny. Tato oblast je známá svými ostrými skalními věžemi, které ční k nebi jako kamenné jehly, i zaoblenými homolemi, které tvoří krajinu náhorní plošiny. Typická světle šedá barva vápencových skal dala Dolomitům přezdívku Bledé hory (Monti Pallidi). A když vyjde nebo zapadne slunce, rozsvítí se stěny a vrcholy ohnivými odstíny oranžové a růžové – fascinující jev známý jako Enrosadira.
Enrosadira (italsky „enrosadira“, ladinsky „enrosadöra“) je přírodní jev typický pro Dolomity, při kterém se skalní stěny hor při východu a západu slunce zbarví do teplých odstínů růžové, oranžové až sytě červené. Dolomity jsou tvořeny převážně světlým vápencem a dolomitem, které mají schopnost odrážet a rozptylovat sluneční světlo. Když je slunce nízko nad obzorem, jeho paprsky procházejí atmosférou pod jiným úhlem a světlo se láme, což způsobuje zbarvení skal – podobně jako u západu slunce nad mořem. |
Kouzlo horských chat
Pokud chodíte na výlety vysoko do hor, určitě znáte ten radostný moment, kdy se v dálce objeví silueta horské chaty. Víte, že tady si odpočinete a užijete si tepla a pohodlí. Možná horká polévka, možná sklenka vína... a především výhled na západ slunce, který se odráží od skal a tvoří magickou podívanou. Pokud na chtě spíte, má to ještě další rozměr. Když se den přehoupne do večera, vnímáte ticho hor, jejich majestátnost a výjimečný okamžik, že tady dnes přespíte. Pokud chcete, vstanete na svítání a užijete si ranní rozbřesk, první paprsky, to je prostě krásný pocit.
V masivu Pale di San Martino najdete pět rifugia (horských chat), rozmístěné na strategických místech. Každá má své vlastní kouzlo, charakter a atmosféru – a vybrat tu „nejlepší“ by bylo skoro nemožné. Společné mají jediné: poskytují přístřeší, teplo a nezaměnitelný zážitek uprostřed horské krajiny, která vás svou krásou naprosto pohltí.

Rifugio Giovanni Pedrotti (Rosetta)
Foto: Enrica Pallaver
První den Palaronda treku, naše zkušenost
Cílem prvního dne našeho Palarodna treku byla horská chata Rifugio Giovanni Pedrotti (Rosetta) ve výšce 2 581 m. Tato chata byla postavená už v roce 1889 a poskytuje základní ubytování (společné ložnice), jídlo a autentickou horskou atmosféru. Dojeli jsme sem celkem rychle – chata je blízko výstupní stanice lanovky, měli jsme tedy dost času. Na chatě, kde jsme spali jsme si nechali věci a rozhodli se prozkoumat část náhorní plošiny Pale di San Martino.
Vybrali jsme si jednu ze značených cest a vydali se na 3 hodinovou procházku, udělali jsme takový hezký okruh s návratem k chatě Rosetta. Terén byl chvílemi trochu náročný, protože na horské cestě byly ještě zbytky neroztátého sněhu. S opatrností jsme ale všechno bez problémů zvládli a mohli se tak kochat opravdu nádhernou přírodou. Došli jsme až na rozcestí, které vedlo k nejvyšší hoře v rámci této planiny a celé oblasti Palarodna treku.

Foto: autorka
Cima Fradusta měří 2939 m, jde o nádherný kopec, který spojuje „měsíční“ planinu, dechberoucí panoramata, ledovcové jezírko a lehce technický výšlap s autentickou horskou atmosférou. Téměř 3 000 metrů plné dojmů, krás i nostalgie – to je právě Fradusta. Protože bylo krásné počasí i další dny, naplánovali jsme si sem na další den v rámci přechodu na další chatu výstup. A nelitovali jsme, byla to opravdu krása.

Cima della Rosetta 2743 m
Foto: autorka
V závěru dne jsme si ještě vyšli na vrchol blízké Cima della Rosetta 2743m, kde jsme byli sami, protože lanovka už odvážela dolů poslední návštěvníky, kteří se potřebovali dostat dolů. Sice bylo už zamračeno, ale občas nám zamávalo probleskující slunce. U železného vrcholového kříže jsme si udělali pár fotek a sešli dolů do „naší“ chaty.

První den nás navnadil na zážitky, které nás čekají další dny. Přechod na chatu Pradidali, výstup na horu Cima Fradusta a celý den v Dolomitech, které jsou nádherné.
Večer jsme si dali na chatě Rosetta výtečnou večeři a unavení usnuli ve spacáku v pokoji pro šest lidí. Nocoval zde s námi pár z Německa, ale s tím jsme počítali. Večer, když padala tma, měly hory zase jinou atmosféru. Bez signálu, bez internetu, bez hluku. Vyjdete ven z chaty a vnímáte jen přítomný okamžik. Každý krok, každý nádech, let ptáka, šum větru, svit hvězd. Není kam spěchat – a to je osvobozující.

Můžete se těšit na další část našeho cestopisu, rádi vám popíšeme náš krásný trek. Více najdete na palarondatrek.com
Autorka fotografií: Klára Křížová
Naše články:
Související články