V době, kdy se v japonských kinech ještě promítaly němé filmy, neseděli diváci jen v tichu a s očima přilepenýma na plátno. Vedle něj stával člověk, který svým hlasem dodával obrazům emoce, napětí i charakter postav. Říkalo se mu benshi – a jeho role byla natolik významná, že se sám těšil popularitě srovnatelné s filmovými hvězdami.
Co to znamenalo být benshi? Zatímco v západních kinech doprovázela němé filmy většinou hudba nebo krátké komentáře, Japonci si vytvořili něco mnohem osobitějšího. Benshi (z katsudo-benshi , tedy „řečník pohyblivého obrazu“) stáli vedle plátna a svým hlasem obohacovali film o příběh, dialogy i náladu. Byli schopni během okamžiku měnit tón hlasu a přecházet z tragických scén do komických. Jak by asi působily slavné němé snímky, kdyby v sále chyběl jejich hlas?
Zrod tradice První benshi se objevili už roku 1896, kdy se v Japonsku začaly promítat úplně první filmy. Zpočátku byli hlavně průvodci – vysvětlovali děj a přibližovali divákům cizí prostředí či kulturní zvyklosti. Časem se však jejich role změnila – z obyčejných komentátorů se stali vypravěči s vlastním stylem, kteří uměli navodit atmosféru a vtáhnout publikum do děje.
Zajímavé je, že mnohé prvky, které benshi používali, vycházely z starších japonských tradic, jako je etoki – buddhistická praxe, kdy mnich kladl obrázky či obrazové svitky a vykládal příběhy či učení. Tyto obrazy se „dekódovaly“ vyprávěním. Benshi čerpali z podobných způsobů, že obraz plus hlas jsou nerozlučná dvojice.
Také se mluvilo o „commingled media“ – o tom, že film nebyl v Japonsku izolovaným médiem, ale byl smíšením vizuálního projevu a vyprávění hlasem. Publikum vnímalo film i skrze vypravěče jako něco víc než jen obraz.
Čtěte také : Víc než jen disco: Překvapivé trendy a styly, které definovaly 70. léta, jsou zase v módě. Inspirujte se a oživte šatník i životní styl
Ve 20. letech už byli benshi skutečnými celebritami. V roce 1927 jich působilo přes 6 800, z toho kolem 180 žen. Jejich tváře zdobily plakáty, jména se objevovala v titulcích a někdy dokonce rozhodovali o tom, zda film uspěje. Nebylo tedy divu, že diváci chodili do kina i kvůli nim samotným.
Slavní mistři slova Musei Tokugawa Patřil k nejuznávanějším benshi díky svému kultivovanému projevu. Kromě toho byl spisovatelem, hercem i rozhlasovým moderátorem. V roce 1968 jeho vystoupení při projekci německého filmu The Cabinet of Dr. Caligari (premiéra z roku 1920) dokládá, že benshi někdy své role obnovovali i v pozdějších letech, jako součást nostalgie či archivních akcí. Musei v této projekci nejen vyprávěl, ale imitoval postavy, včetně Dr. Caligari, a dokázal přecházet mezi rolí vypravěče a postavy tak, že hlas i pauzy hrály klíčovou roli.
Shunsui Matsuda Poslední aktivní benshi z éry němých filmů. Po druhé světové válce se Shunsui Matsuda stal známým díky svým vystoupením v regionech, kde byly staré filmy stále populární. Jeho úsilí o zachování a propagaci němých filmů pomohlo uchovat mnoho cenných děl pro budoucí generace.
Ichiro Kataoka Jeden z těch, kteří dnes pomáhají udržet tradici živou. Harvard Film Archive uvádí, že Kataoka je současný benshi, který vystupuje při archivních promítáních starých němých filmů v USA. Jeho práce je příkladem, jak se tento druh umění snaží znovu prosadit i mimo Japonsko – divákům připomíná, jak silný může být hlas a přítomnost živého vypravěče při snímku.
Midori Sawato Midori Sawato, současná hvězda mezi benshi, pokračuje v tradici a vystupuje nejen v Japonsku, ale i v zahraničí. Její repertoár zahrnuje více než 500 filmů různých žánrů, včetně současného kina, historických filmů a západních filmů, pro které poskytuje dobře propracované interpretace. Byla oceněna mnoha cenami, včetně Award for Excellence in the field of Dramatic Performance at the Agency for Cultural Affairs Arts Festival, což zhruba znamená Cena za vynikající výkon v oblasti dramatického umění na Uměleckém festivalu Agentury pro kulturní záležitosti.
Čtěte také : Hádanka pro fanoušky sci-fi a hororu: Co děsilo Lovecrafta víc než jakékoliv monstrum? Odpověď je děsivá
VIDEO
Jak benshi ovlivnili filmovou kulturu? Byli benshi jen vypravěči, nebo i spolutvůrci filmů? Často improvizovali, přidávali vlastní dialogy a měnili interpretaci příběhu. Diváci tak mnohdy vnímali film úplně jinak podle toho, kdo ho doprovázel. Není fascinující, že díky nim byl každý večer v kině jedinečný?
Jejich vliv byl tak silný, že Japonsko přecházelo na zvukový film pomaleji než jiné země. Pro diváky to byl kulturní šok – byli zvyklí na živý hlas, který je vedl příběhem, a těžko si zvykali na „mluvící plátno“.
Odkaz, který nezmizel S nástupem zvukového filmu sice éra benshi skončila, ale jejich tradice přežila. I dnes se najdou umělci a organizace, které se snaží tento fenomén znovu oživit. Například projekt The Art of the Benshi nabízí divákům možnost zažít atmosféru starých promítání s živým vypravěčem. Nemůže právě tato kombinace starého a nového ukazovat, že hlas a příběh jsou nadčasové?
Odkaz benshi připomíná, že film není jen o technologiích, zvuku a obrazu. Jde především o vyprávění, o lidský hlas, který dovede příběh proměnit v něco osobního a nezapomenutelného. Nezůstává v tom i poselství pro dnešek – že i v éře streamovacích platforem a digitálních triků je to pořád slovo a vypravěč, co rozhoduje o tom, zda nás film skutečně zasáhne?
Zdroj: studie Research Gate , japansociety.org , harvardfilmarchive.org , Youtube