Srovnáme-li Merkur s Venuší a Marsem, zjistíme, že tato planeta je kromě toho, že je extrémně horká, také málo prozkoumaná. To se však brzy změní. Nedávný objev by mohl navždy změnit náš pohled na nejmenší planetu Sluneční soustavy. A proč? Vědci v jejím nitru objevili známky něčeho neobvyklého.
Vše začalo misí NASA MESSENGER , která mapovala složení povrchu Merkuru. Jeden detail upoutal pozornost odborníků : hojná přítomnost grafitu , což je také forma uhlíku, rozprostřená po celé kůře planety. Tehdy tento objev ukázal na neobvyklý původ: dávný oceán magmatu bohatého na uhlík.
Vždy jsme si mysleli, že se tento oceán časem ochladil, což způsobilo, že lehčí uhlík stoupal a ztmavoval kůru, zatímco těžší materiály, včetně hustého uhlíku, klesaly. Ale co se pak stalo s tímto uhlíkem pohřbeným hluboko v nitru Merkuru?
Zdroj: Youtube.com
To byla otázka, která vedla mezinárodní tým vědců pod vedením Dr. Yanhao Lina z High Pressure Advanced Research Center (HPSTAR). Odtud v laboratoři znovu vytvořili extrémní podmínky v nitru Merkuru, přičemž pomocí velkoobjemového lisu simulovali tlaky vyšší než 7 GPa a teploty přesahující 3 600 °C . Nakonec se záhada začala odhalovat.
Diamantová vrstva, která zaskočila vědce Vědci zjistili, že za těchto podmínek uhlík, který se propadl do pláště Merkuru, nezůstal ve formě grafitu. Změnil se v diamant . A ne zrovna ve tvaru koule, ale jako silná, pevná vrstva obklopující kovové jádro planety. Tato vrstva může být až 18 km silná a tvoří jakýsi krystalický obal mezi jádrem a pláštěm.
Nejpřekvapivější však není estetika samotného objevu, ale spíše jeho důsledky. Co to znamená? Diamant má extrémně vysokou tepelnou vodivost, což znamená, že pomáhá účinněji odvádět teplo z jádra do pláště. To umožňuje, aby tekuté jádro Merkuru nadále vytvářelo dostatek vnitřního pohybu k udržení aktivního magnetického pole, což vědce dříve mátlo, protože malé planety mají tendenci tento mechanismus časem ztrácet. Aby toho nebylo málo, síra přítomná v nitru Merkuru také snižuje teplotu tání magmatu , což usnadňuje vznik a hromadění diamantů na hranici mezi jádrem a pláštěm.
Jaké další planety podobné Merkuru existují? A proč má pro nás tento objev takový význam? Důsledky sahají daleko za hranice Merkuru. Je to proto, že na rozdíl od Země, Marsu nebo Venuše, které ztratily většinu uhlíku geologickými nebo atmosférickými procesy, Merkur si tento prvek zřejmě uchoval. Nejprve se zachoval v podobě grafitu v kůře planety a nyní v podobě diamantu v hlubinách.
To vše činí z Merkuru chemicky odlišnou planetu a zvyšuje možnost, že podobnými procesy mohla projít i jiná kamenná tělesa, včetně planetek bohatých na uhlík. Otázkou tedy zůstává: pokud k vytvoření diamantů stačí malé množství tlaku a uhlíku, mohou se ve Sluneční soustavě skrývat světlé světy? Nevíme, zda jsou jasné, ale planeta Devět, která byla dobře ukrytá tam venku, bude brzy nalezena.
Budoucí průzkum a důsledky Tento objev otevírá nové cesty pro výzkum a pochopení vzniku a vývoje planet. Přítomnost diamantů na Merkuru naznačuje, že podobná překvapení by mohla skrývat i další nebeská tělesa . Budoucí mise k Merkuru a dalším planetám by se mohly zaměřit na analýzu jejich geologického složení a hledat podobné jevy. To by mohlo vědcům pomoci lépe pochopit podmínky, které vedou ke vzniku diamantů a dalších jedinečných geologických prvků ve vesmíru.
Kromě toho by studium magnetického pole Merkuru , ovlivněného jeho diamantovou vrstvou, mohlo poskytnout poznatky o magnetických vlastnostech jiných planet, a to jak v rámci naší sluneční soustavy, tak i mimo ni. Pochopení těchto magnetických polí je klíčové pro poznání vnitřní dynamiky planet a jejich potenciálu pro život.
S rozvojem technologií se bude i nadále zlepšovat schopnost simulovat a studovat tyto extrémní podmínky na Zemi, což vědcům umožní odhalit více o záhadných procesech, které utvářejí naši sluneční soustavu. Objev diamantů na Merkuru je jen začátkem nové kapitoly planetární vědy, která slibuje odhalit více o skrytých zázracích našeho vesmíru.