Manželství paní Radky L. je dnes již minulost. Jak ale napsala naší redakci, pořád si moc dobře pamatuje ten pomyslný hřebíček do rakve ve vztahu s jejím manželem, za kterým stála náhoda. Někdy si s námi osud nehezky pohraje.
Paní Radka L. se naší redakci svěřila s tím, jak vyšla na povrch manželova nevěra. Dlouho byla, dle svých slov, slepá a hluchá, až došlo k situaci, kterou takzvaně nevymyslíš.
Manželství už je minulost Manželství paní Radky L. trvalo šest let. Naše čtenářka popsala své manželství jako dobré. Bez hádek, plné smíchu a i když se ke konci objevil červíček pochybnosti, pořád věřila, že má hezké manželství. Když se pak paní Radka L. přesvědčila o opaku, byla to o to větší rána. Jména byla redakcí změněna.
Věřila jsem, protože jsem věřit chtěla Byla jsem vdaná šest let. Když jsem si Marka brala, našlo se dost lidí, kteří nevěřili, že nám to vydrží. Mně bylo třiadvacet, Markovi pětatřicet. Měla jsem pocit, že jsem našla svého prince z pohádky. Marek byl pozorný, milý, zahrnoval mě láskou. Dost lidí kritizovalo náš věkový rozdíl, ale já byla slepá, hluchá, zamilovaná a šťastná.
Marek pracoval v jedné developerské společnosti a špatně jsme se rozhodně neměli. Já jsem dělala účetní dvěma malým firmám. Více méně jsem svůj plat měla jako kapesné. Marek nechtěl, abych šla pracovat, prý se o svoji ženu dokáže postarat, ale já nechtěla být úplně závislá. Vedle své práce jsem se starala o dům a zahradu, vařila teplé večeře a Marek mě za to zahrnoval pozorností. Taková idylka. Kromě toho jsme si s Markem rozuměli. Měli jsme si co říct, i v posteli nám to klapalo.
Na Danu Syslovou si osud přichystal tvrdé rány. Manžel jí zemřel v náručí, život si vzal i její syn Téma děti se stále odsouvalo Byli jsme manželé čtyři roky a stále bylo všechno zalité sluncem. Začala jsem občas nadhazovat téma děti. Marek mě vždy objal a pak pronesl něco, čím tu debatu shodil ze stolu. „Lásko moje, to víš, že s tebou chci děti. Těším se na to, ale víš, že máme naplánovanou dovolenou. S nevolností by se ti do letadla přeci nechtělo, tak si o tom promluvíme potom,“ řekl mi například. Nebo pronesl: „Miláčku, já jsem pro. Miminko bude fajn. Tak po uzávěrce si popovídáme a začneme na mimču pracovat. Víš přeci, kolik toho teď mám. Vůbec bych si začátek tvého těhotenství neužil.“
Pokaždé téma dítě odsunul. Dělal to ale tak, že já to tehdy neviděla a žila jsem v domnění, že se vlastně na dítě těší. Já vím, byla jsem naivní husička, ale znáte to, mladá, zamilovaná holka.
Marek se začal měnit a manželství dostalo první šrámy Když se tímto způsobem miminko odsouvalo téměř dva roky, pomalu mi začala docházet trpělivost. Jenže s Markem se na tohle téma nedalo mluvit. Vlastně se s ním nedalo moc mluvit o ničem. Z práce chodil čím dál tím dýl. Byl unavený, podrážděný a když jsem se ptala, jestli ho něco trápí, sváděl vše na únavu. Bylo mi to líto, ale věřila jsem, že to všechno zase přejde.
Čekala mě návštěva gynekologa pro další antikoncepci a já si chvilku pohrávala s myšlenkou, že antinu vynechám a Markovi to prostě neřeknu. Tuhle možnost jsem ale vzápětí zavrhla. Nechtěla jsem Markovi lhát.
V čekárně na gynekologii jsem zažila šok Do čekárny ke svému doktorovi jsem dorazila bez objednání. Věděla jsem, že budu čekat, ale nějak mi to nevadilo. Sestřičce jsem jen řekla, že potřebuju jen napsat prášky a že nevím, jestli už není čas zase na prohlídku. Stoupla jsem si za roh k oknu a trpělivě čekala. Chvíli jsem koukala z okna, chvíli do mobilu a pak jsem najednou uslyšela známý hlas. „Moniko, cítím se tu blbě, proč si trvala na tom, abych šel s tebou? Vždyť jsem tu zase jedinej chlap,“ zaslechla jsem v čekárně. Byl to hlas mého manžela. Uši jsem doslova našponovala a snažila jsem se ještě něco zachytit, abych si mohla být jistá. Protože co by zrovna tady Marek dělal?
„No já vím, vím že jsem to slíbil, ale stejně. Ještě že už to brzy skončí. Až se nám maličký narodí, už sem chodit nebudu muset. Ani nevíš, jak moc se na toho prcka těším, lásko,“ zaslechla jsem ještě a zatímco jsem si říkala, že to nemůže být hlas manžela, protože přeci žádné dítě s nikým nečeká, mozek mi říkal, že se nepletu a hlas patří Markovi. Chtěla jsem nakouknout za roh a přesvědčit se, ale když jsem se odhodlala, akorát se za nimi zavíraly dveře ordinace.
V hlavě mi to šrotovalo a v uších mi stále rezonoval ten hlas. Copak je tohle možný? Ne, není. Určitě jsem se spletla. Ten hlas byl určitě jenom podobný. Uklidňovala jsem se.
Manželství skončilo tím, že jsem manžela potkala ve dveřích u mého lékaře Z myšlenek mě vytrhl hlas sestřičky, která volala mé jméno. Přispěchala jsem ke dveřím. Z nich akorát vycházela žena a za ní muž. Můj muž, můj manžel. Civěla jsem na ně a ani jsem se nehnula a zrovna tak čuměl on na mě. Byl v tu chvílí bledej jako smrt. „Tatínku, zapomněl jste si u pana doktora aktovku,“ vyběhla za ním sestřička ještě. Ona mu řekla tatínku. To slovo se mi doslova zarylo do hlavy. „Tatínku?“ řekla jsem s otazníkem manželovi. „Tady to přeci nebudeme řešit. Promluvíme si doma,“ řekl mi, chytil tu těhotnou ženu za ruku a šel pryč.
Foto: Freepik, dveře do ordinace, ilustrační foto Do ordinace jsem už nešla. Omluvila jsem se a odešla jsem. Doma jsem chodila jako tygr v kleci a čekala na manžela. Přišel až večer. „Nechtěl jsem to takhle,“ řekl mi hned ode dveří. „A jak si to chtěl? Jakože bys přišel a řekl mi, s tebou dítě pořád odkládám, ale s jinou se mi právě narodilo? Ty si snad ze mě děláš prdel,“ vyštěkla jsem po něm. Následně jsem se dozvěděla, že Monika je Markovou milenkou už tři roky. Je starší než on, poznali se přes práci. Vztah, kdy se vidí jen občas, oběma vyhovuje, ale Monika chtěla dítě. „U Monči už to nešlo odkládat. Ty máš ještě čas na děti. Ale můžeme je ještě mít,“ říkal mi tehdy, jakoby o nic nešlo.
Rozvod byl vcelku rychlý, manželství skončilo Když jsem tak Marka poslouchala, dělalo se mi zle. Táhlo mi na třicet a vedle sebe jsem měla chlapa, který si vědomě pořídil dítě se svojí milenkou. Už jsem s ním být nechtěla. Pobalila jsem si své osobní věci a odstěhovala se do podnájmu. Něco jsem si našetřila během manželství a od Marka jsem po rozvodu dostala něco do začátku. Asi to bylo jako poděkování, že jsem při rozvodu nechtěla vůbec nic.
Nežije se mi špatně. Občas si na Marka ale ještě vzpomenu. Kdyby tenkrát nesehrála osudovou roli náhoda a já ho tehdy na gynekologii nepotkala, nic bych nevěděla a byli bychom pořád spolu. Na druhou stranu, jak praví klasik, náhody neexistují.
Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky
The post „Náhodné setkání s manželem na gynekologii mi otevřelo oči,“ tvrdí paní Radka. Roky jí byl nevěrný appeared first on In-lifestyle.cz .
GrapesMag|
MotoGuru|
Fajnstyl.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
NESPECHEJ.cz|