Martina objednávala letenky na Krétu a chtělo se jí skákat radostí. Tolik ten ostrov milovali. Létali na něj každý rok, takže z něj mají nesčetně vzpomínek. První společná dovolená, žádost o roku, početí dítěte… Těšila se o to víc, že teď pár let vynechali. Před dvěma roky byla po porodu a loni se jim jejich syn zdál na cestování ještě příliš malý. Letos už ale cítili, že přišel jejich čas. S dvouletým dítětem už by jim let i pobyt u moře připadal realizovatelný. Jenže v den odletu byl Honzík jako na potvoru dost nevrlý.
„Vstal se špatnou náladou, všechno mu vadilo. Nechtěl snídat, odmítal si čistit zoubky, nechtěl se oblékat. Asi vycítil, že se děje něco neobvyklého. Snažila jsem se ho rozptýlit, ale nic extra nezabíralo. A v taxíku spustil pláč, že si zapomněl plyšového delfína. Nevím, proč si vzpomněl právě na něj, nepatřil mezi jeho oblíbené, takže mě ani nenapadlo balit ho. Už ani nebyl čas vrátit se pro něj, a tak Honzík dostal doslova hysterák. Řval jako tur až do odletové haly,“ vzpomíná na nepodařený odjezd z domu Martina. Tím ale synova špatná nálada nekončila. Poplakával i na letišti a to začalo přitahovat pozornost spolucestujících.
„Jeden pán, co stál za námi, mi řekl, ať si ho okamžitě uklidním, že to poslouchat nebude. Paní o kus za ním mi zase doporučila, ať s ním nikam ani neodlétáme, že ho akorát týráme. A všechny ostatní cestující s ním. Hned se rozjela veřejná debata o tom, jak jsou dnešní matky hrozné, že ani neumějí vychovávat děti. Vyslechli jsme si taky, že chudáka dítě vláčíme do tramtárie, namísto aby byl v klidu doma, když to evidentně nezvládá,“ líčí nepříjemnou atmosféru před odletem Martina, která tehdy měla na krajíčku. Bylo jí z nepřejícnosti a škodolibosti lidí do pláče. Manžel ji sice bránil, ale proti rozlícenému davu neměl moc šancí. Pranýřovat je nepřestali ani v letadle, kde syn téměř polovinu cesty proplakal. Více či méně hlučně.
„Let trval jen tři hodiny, ale byly to moje nejdelší tři hodiny v životě. Doufala jsem, že nikdo z těch hrozných lidí nezamíří do našeho hotelu. Naštěstí se mé přání vyplnilo. Jenže to nebyla žádná výhra. Ani v místě pobytu jsme to s malým dítětem neměli jednoduché,“ říká Martina. Na personál hotelu si stěžovat nemohla, zato na některé další ubytované hosty.
„Bylo tam pár lidí, kterým vadilo snad i to, že dýcháme. Zkuste udržet dvouleté dítě u snídaně celou dobu u stolu a zticha! To je úkol zcela nemožný. Takže tam chvilkami pobíhal nebo trochu výskal. Ale žádný extrém. Jenže i to komentovali. Jeden pán nám dokonce navrhl, ať si necháme jídlo donést na pokoj. Musím říct, že tolik lidské zloby a netolerantnosti k dětem jsem nikdy nezažila!“ svěřuje se Martina s tím, že jí tito lidé dovolenou zcela znepříjemnili. A doslova přebyli všechny hezké zážitky, které měli.
„Nebude to dovolená, na kterou bych ráda vzpomínala. Děsí mě, jak jsou lidi sobecký, bez pochopení pro rodiče s malými dětmi. Jak asi můžou předem vědět, jak se jejich dítě při prvním letu zachová, než že to vyzkouší? Jak mohou tušit, s jakou náladou se v ten den probudí? To nemají právo na cestování, chození do restaurací nebo celkově mezi lidi? Jsou vyloučeni ze společnosti? Je mi z toho úzko a smutno,“ dodává zklamaná Martina.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Vypadá to, že si Martina a její rodina docela užila. Bohužel v tom negativním smyslu slova. Obecně mít harmonickou dovolenou není jen tak. A užít si dovolenou s malými dětmi je někdy ještě náročnější.
To, že Martina narazila na tolik negativních a netolerantních postojů, je až neuvěřitelné. Ale pokud se sejde víc lidí se štiplavými poznámkami v jedné odletové hale a tito lidé nasednou do stejného letadla, dokážu si představit, že to pro rodiče nevrlého a plačícího dítěte, může být velký stres.
Dnes mohou být i malé děti velkými cestovateli. To, co dříve bylo nemyslitelné, dnes není problém. I velmi malé děti doprovází svoje rodiče prakticky všude. Jestli je to vždycky nutné a nepředstavuje to pro dítě větší zátěž, už je jiná otázka. Přesto by rodiče měli zvážit, jestli plánované věci, nejen dovolená, ale i aktivity v běžném životě, může jejich dítě „dobře“ zvládnout.
Cestování je někdy výzva i pro dospělého. Cestování letadlem je pak další level. Každé poprvé je nový zážitek a zkušenost. A i když byl první let bezproblémový, není to záruka, že ten další proběhne taky hladce.
Pomoci zvládnout různé situace v rámci dovolené může i dobrá příprava před cestou. Je dobré dětem vysvětlit, samozřejmě podle věku, co se bude dít. Povyprávět jim o letadle, prohlédnout si třeba obrázky letadel. Na palubě mít po ruce hračky, knížky nebo tablet s oblíbenými pohádkami. Také dostatek jídla a pití se hodí. Kousání nebo sání během vzletu a přistání může pomoci zmírnit tlak v uších. Pohodlné oblečení, oblíbený polštářek, plyšák a deka jsou také důležitými pomocníky.
Jednoduché doporučení, v praxi však někdy těžko zvládnutelné, je zůstat klidný a trpělivý. Děti často reagují na náladu rodičů, takže pokud budete klidní vy, je větší šance, že se uklidní i dítě. A co s negativními reakcemi okolí? Reakce lidí kolem můžou být různé. Někteří možná sami trpí "cestovní horečkou" a reagují citlivě na sebemenší podněty, jako třeba na pláč dětí. Důležité je zachovat si chladnou hlavu a nenechat se vyprovokovat do konfliktu.
Martině můžeme jen přát, aby byla v budoucnu podobných zážitků ušetřena.
 Pavla Köhling je psycholožka a mentalní koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.
Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým.
Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články
Žena-in.cz
Proboha!|
GrapesMag|
WeboZdraví.cz|