Holky, povězte mi na začátek, kdy jste začaly s hasiči?
Adéla: Obě jsme s hasiči začaly v roce 2021. Já jsem začala o trošku dřív, asi v květnu.
Lucie: A já jsem začala, myslím, v září.
Co vás k tomuto sportu přivedlo? Proč zrovna hasiči?
Adéla: Mě k nim přivedla Natka Kadičová, která teď s námi běhá. Prostě to bylo něco nového, tak jsem to chtěla zkusit.
Lucie: Na hasiče přede mnou chodil brácha, tak jsem se jednou byla podívat na tréninku a pak jsem tam nějak začala chodit taky (smích).
Hasičům se věnujete více než čtyři roky. Povězte mi, jaký je váš dosavadní největší týmový úspěch?
Adéla: Asi Plamen, mistrovství v Praze v roce 2024.
Lucie: A rok 2023 Nový Jičín. To bylo taky mistrovství hry Plamen.
Tam jste skončily jak?
Lucie: Tam jsme byli pátí. A ta Praha byla asi nejtěžší, protože jsme chtěly urvat co nejlepší ocenění. To byl vlastně náš poslední rok v dětech.
A co váš největší individuální úspěch?
Adéla: Obě jsme se dostaly, i když každá v jiném roce, na MČR dorostu v jednotlivcích. Lucka v roce 2023, já v roce 2024. Lucka byla celkově pátá a já jsem byla celkově čtvrtá a na stovkách jsem byla třetí.
„Jsem ráda, že jsem strach překonala."
Obě takzvaně „lezete věže“. To se vidí spíše u kluků. Jak se vám v této disciplíně daří?
Adéla: Já se tomu věnuju krátce, teprve od letošního dubna. Ze začátku jsem se fakt bála, to jsem se na tréninku i rozbrečela. Teď už to snad nějak zvládám. Za mě je to nejtěžší disciplína. Jsem ráda, že jsem strach překonala, víc mě ale baví stovky.
Lucie: Já věže dělám rok a kousek, to jsem začala s už zmíněnou Natkou kvůli reprezentaci. A mě to ze začátku naopak bavilo víc než stovky, protože jsem v tom byla úspěšnější. A teď to mám tak nastejno.
Co je na výstupu na věž vůbec nejtěžší? Mají to kluci třeba v něčem jednodušší?
Lucie: To asi ne, oni pak s vyšší kategorií lezou do vyšších pater. Takže v tom to mají kluci asi naopak těžší.
Adéla: A my, holky, to máme furt stejné.
Lucie: Pro mě je asi nejtěžší zápasení s rukama. Nohy jdou rychleji než ruce a pak si do nich narážíme.
Takže to obojí zkoordinovat…
Lucie: Přesně tak. Ale mozek se to naučí. Důležitý je častý trénink.
A pochlubíte se nějakými úspěchy ve výstupu na věž?
Adéla: Na prvních závodech, tam jsem byla třetí. A pak jsem byla druhá v Budíkovicích.
Lucie: Já jsem minulý rok na mistrovství v Ostravě skončila třetí, stejné umístění jsem měla i v Budíkovicích.
„Vždycky si s sebou vozím plyšáka."
Co nějaké rituály před závodem? Co se vám honí hlavou, když jdete na start?
Lucie: Myslím, že v tomhle se podporujeme s holkama navzájem, že jsme všechny spolu dohromady, než jdeme na start. Takže nemáme tolik stresu, než kdybychom na závody jezdily samy. Já osobně se na startu vždycky usmívám a snažím se tím uklidnit a dodat si sebevědomí.
Adéla: Já většinou, když jdu na start, třeba na stovky, tak se mi v hlavě projíždí celá ta trať, co a jak udělám a pak to nějak zaběhnu a je to dobrý (úsměv).
Lucie: Jo, a já si s sebou vždycky vozím plyšáka (smích).
Takzvanou královskou disciplínou je požární útok. Na jaké pozici ho běháte?
Adéla: Nejsme v tomhle univerzální, máme to jasně rozdělený. Já jsem levý proud.
Lucie: A já dělám koš.
A co ostatní disciplíny? Jaká vás baví nejvíc?
Adéla: Jak už jsem říkala, mě určitě nejvíc baví stovky.
Lucie: U mě vedou asi taky stovky a věže. A teď mě začíná bavit i štafeta, 4x100 metrů.
Adéla: Jo, to mě taky.
Jak často trénujete? A děláte kromě toho i „něco navíc“? Myslím, jestli třeba chodíte do posilovny nebo běhat.
Lucie: Máme pevně dané tréninky ve středu. A když je zimní příprava, tak trénujeme i v pátek večer. A jinak trénujeme individuálně, vždycky se domluvíme s trenérem Davidem. A když je čas, tak určitě chodíme třeba běhat a trénovat individuálně. Podle toho, co nás čeká za závody.
Takhle to držíte i teď o prázdninách?
Lucie: Jo, možná trénujeme i víc, bych řekla. Protože není škola a máme víc času.
Vím o vás, že jste teď obě součástí reprezentace. Povězte mi o tom něco.
Lucie: Já jsem součástí od roku 2023, Áďa je tam teď nově. Aktuálně jsme tam zapsané, ale nejezdíme s nimi na závody, protože jsme se nedostaly do užšího výběru. Ale vím, že na podzim by mělo být další soustředění úplně pro všechny.
Tři dorostenky v reprezentaci
A tam vás budou zase nějak posuzovat?
Lucie: Asi ano, budou tam sledovat, jestli jsme se zlepšili a tak.
Adéla: Ještě bych chtěla dodat, že v reprezentaci je s námi i naše Natka Kadičová. Takže za Cerekev tam jsme tři dorostenky.
Je tomu dva týdny, co jste byly velmi úspěšné na MČR, mezi dorostenkami jste v kategorii družstev skončily na celkovém druhém místě. Co tohle umístění pro vás znamená?
Lucie: Jako tým jsme v té disciplíně běžely vůbec poprvé, takže je to hodně velký úspěch (úsměv). Stovky jsme vyhrály, takže skvělý. Jsme moc spokojené.
Určitě s vámi jela i řada fanoušků, rodiče, co vás podporovali. Jak jste si tu úspěšnou sobotu 28. června užily?
Adéla: Já jsem si to užila moc a takový úspěch jsem vůbec nečekala.
Lucie: Trenér David říkal, že když se umístíme do první poloviny, tak to bude úspěch. Tak jsme překvapily i samy sebe. A já jsem si to taky moc užila, byla tam super atmosféra a určitě nám pomohl i náš fanklub. A za všechno určitě vděčíme trenérovi. Ten nám věnoval spoustu svého času i na trénincích. Mohl pracovat, ale věnoval se nám, takže mu za to moc děkujeme. Jsme rády, moc rády, že máme takového trenéra.
Adéla: A taky chceme určitě poděkovat rodičům za velkou podporu. A všem fanouškům, co fandili doma i na tam na místě.
Nejrůznější závody jsou teď v plném proudu i přesto, že jsou letní prázdniny. Co důležitého vás teď v nejbližších týdnech čeká?
Lucie: Pokud se díky věžím kvalifikujeme na mistrovství žen, tak to nás čeká. To proběhne v polovině srpna.
Adéla: Rády bychom chtěly asi už za ženy začít běhat nějakou ligu, asi jihlavskou nebo pelhřimovskou.
Lucie: Uvidíme ale, jak bude na to čas a jak moc budeme trénovat.
A máte vůbec čas jet s rodiči na dovolenou?
Adéla: Já kvůli dovolené se musím jednoho závodu vzdát.
Lucie: My teď trénujeme hlavně na jednotlivce, tak budeme rádi, když se sejdeme na útoky na tréninku. S dovolenou se to určitě skloubit nějak dá.
A co trénování mladších dětí? Máte už nějakou zkušenost?
Lucie: Já, když mám čas, tak chodím pomáhat trénovat. Teď třeba pojedeme s dětmi na vodu, tak tam taky pojedu. A od nás z týmu nejvíc trénuje Julča Nováková a někteří kluci.
Co jsou pro vás hasiči kromě všech zmíněných úspěchů?
Lucie: Řekla bych, že to je taková druhá rodina. Se všemi máme dobrý vztah, i když se mimo tréninky moc nevídáme. Určitě bych tento sport všem doporučila. Důležité je, aby tam byla dobrá parta, což asi úplně všude nebývá. My v tomhle máme štěstí. I na našeho trenéra, to je pro nás součást i našich soukromých životů. Že nám pomáhá i mimo hasiče, když potřebujeme.
Adéla: S tím naprosto souhlasím, líp bych to neřekla (smích).
Možná zvláštní otázka, ale kde se vidíte za pět let? Máte nějaký větší cíl, který byste si v hasičském sportu ještě rády splnily?
Lucie: Spíš do té doby, co tady budeme všechny, tak budeme asi běhat společně týmové disciplíny. A jinak to vidím tak, že budu pokračovat (smích).
Adéla: Já taky doufám, že budu pokračovat a že nám všechny ty úspěchy a skvělá parta vydrží.
Život cestovatele|
VímeVíc.cz|
FAJNTIP.cz|
Žena.cz|
HN.cz|
SportWin » bavme se sportem|
Sport - Aktuálně.cz|