Lišácké učení: Když příroda učí nás

2 min

Sdílet

Ráno vyrážíme do lesa. Je po dešti, vzduch voní vlhkou půdou. Na rozcestí se zastavujeme – v blátě jsou čerstvé stopy. Čtyři prsty a otisk polštářku. Zadní tlapy téměř překrývají ty přední – zvíře běželo rychle. Možná to byl malý pes, nebo kuna. Ale jméno není důležité. To podstatné je, že tady ještě před chvílí bylo. Možná se na nás dívá zpoza keřů. Kdybychom si sedli a tiše čekali, třeba bychom ho zahlédli.

img-20250402-wa0013.jpg

Zdroj: Asociace lesních mateřských škol

Tak začíná den s Lišáckým učením, vzdělávacím programem, který učí dospělé, jak být s dětmi venku – jinak, hlouběji, citlivě. Vznikl podle takzvaného Kojotího učení, přístupu, který se zrodil v Severní Americe a postupně se šíří i do Evropy. Učí nás být venku tak, aby se příroda stala nejen místem, ale otevřenou knihou, ze které lze číst.

Co když místo vysvětlování pokládáme otázky?

„Kojot je v americké přírodě i příbězích mazaný a bystrý – jako naše liška, proto jsme pro nový vzdělávací program zvolili toto zvíře“ říká Tereza Valkounová z Asociace lesních mateřských škol, která program do Česka přinesla. „Lišácké učení vede dospělé k tomu, aby se v přírodě dokázali pohybovat jinak, být vnímaví a klást otázky – sobě i dětem.“

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Asociace lesních mateřských škol

Namísto výkladu přichází pozorování neznámého, zvědavost. Účastníci kurzu si zkoušejí tzv. liščí chůzi – našlapují lehce, naslouchají okolí. Učí se rozpoznávat hlasy ptáků, všímat si stop, barev, pohybů. Znovu objevují to, co často v běžném spěchu přehlížíme.

Neučíme děti o přírodě. Učíme se s ní

Způsob, jakým se učíme v přírodě, ovlivňuje i to, jak vnímáme sami sebe. „Cítím, že odpočívám a zároveň se učím,“ říká jedna z účastnic kurzu. „Jsem pozornější, všímám si víc detailů. Roste ve mně zvědavost, jakou vídám u dětí.“ Lišácké učení nepřináší žádné instantní recepty. Místo toho nabízí návrat ke schopnosti být přítomen – cítit, co bývá neviditelné. Člověk pak lépe poznává nejen přírodu, ale i vztahy v ní – mezi stromy, ptáky, lidmi.

Proč to potřebujeme právě teď?

„Tam, kde lidé zapomenou jména rostlin nebo zvířat, si často ani nevšimnou, že zmizeli,“ říká Greg Sommer, hlavní lektor programu. „Druhy mizí nejen z krajiny, ale i z paměti.“

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Asociace lesních mateřských škol

I proto má smysl být s dětmi venku a oživovat příběhy, které se v přírodě odehrály. Lišácké učení nabízí citlivý a laskavý způsob, jak být s přírodou v kontaktu – ne na návštěvě, ale jako doma spolu s dalšími druhy.

První blok kurzu podpořeného Ministerstvem životního prostředí proběhl letos na jaře. Dospělí – učitelé a průvodci dětí – si odnášejí dovednosti, které mohou používat každý den: jednoduché pozorovací rutiny, otázky k objevování, schopnost vnímat detaily kolem sebe. Další pokračování je naplánováno na podzim a nový běh začne na jaře 2026. Lišácké učení se mezitím tiše šíří – jako liščí stopy v lese.