Vodácká sezóna je v plném proudu a každý, kdo už nějakou řeku sjel, ví, že alkoholu se nevyhne. Ať už si vodáci vezou vlastní zásoby, nebo se zastaví v kempu, vždy je místo, kde se dá napít. V posledních deseti letech se ale objevila možnost zastavit se u plovoucích barů, které nabízejí alkohol v jakékoli části řeky. Většinou se jedná o míchané nápoje a koktejly, které si zákazníci můžou vzít s sebou na další cestu.
Oproti klasickým kempům, kde si kromě pití můžete koupit i občerstvení, či se u nich rovnou ubytovat, nejsou plovoucí bary vždy na stejném místě a mají rozdílné provozní podmínky. Například nemusí platit nájem a nekontrolují je ani hygienici.
To se stává trnem v oku některých majitelů a provozovatelů vodáckých kempů, kteří tyto bary považují za konkurenci, která jim odlákává zákazníky. „Nemají žádné hygienické zázemí a veškerý jejich bordel uklízíme my. Nejde k nim žádná kontrola včetně celní správy, hygieny a živnostenského úřadu,“ říká správce kempu U Fíka Martin Bušovský. V loňském roce proti těmto barům dokonce majitelé a provozovatelé sepsali petici.
Je evidentní, že plovoucí bary některým lidem vadí, ale nikdy se jich nikdo nezbavil. Myslím si, že by bylo lepší jít na to opačnou cestou a říct si, že lidé to očividně chtějí, ale bylo by dobré to regulovat nějakým nájemným a povolenými místy.
Filip Hrdina, provozovatel plovoucích barů
Proti prodávání alkoholu přímo na vodě je i předseda občanského sdružení Spolek Vltava Radek Šťovíček. Podle něj tento fenomén přispívá k většímu znečištění řek. „Můj názor je takový, že alkohol jako takový na vodu úplně nepatří a podporovat jej v místech, kde by se člověk měl plavbě vyhnout, je, myslím, špatné. Nemůžeme ale všechno svalovat na nějakou loďku, která prodává z paluby alkohol. Jedná se o obecný problém,“ říká Šťovíček.
Největší podíl na říčním odpadu mají jednorázové kelímky, ve kterých se alkohol podává. Znečištění plastem je velkým problémem i na souši, ve vodě jej částečně řeší malé vodní elektrárny, které odpad zachycují. „Díky nim odpadu výrazně ubývá. Pak to čistíme my dvakrát do roka sběrem přímo z vody, ale ani to bohužel někdy nedostačuje k tomu, aby ta řeka byla úplně čistá,“ vysvětluje Šťovíček.
Právě o snížení využití jednorázových plastových kelímků se mimo jiné už několik let stará společnost Jedu Vodu. Jejich cílem je snížit odpad na vodě tím, že nápoje, které prodávají ve svých podnicích, čepují výhradně do vratných kelímků, které zákazníci můžou vrátit, nebo si je nechat na památku. Původně ale začínali právě s plovoucími bary. „Naše firma byla u nás první s tímto nápadem, na začátku jsme měli jen dřevěné vory,“ říká jednatel firmy Filip Hrdina.
Pomohla by regulace
Ten osobně nevnímá kempy jako konkurenci a ani nevidí důvod, proč by to mělo být naopak. „Bary na vodě vnímám jako zpestření pro vodáky. Na Vltavě jezdí hodně lidí a z toho těží všichni. Nemyslím si, že by to bylo tak, že plovoucí bary přebírají zákazníky nějakému kempu. To vůbec,“ dodává Hrdina.
Podle samotných vodáků se nedá říct, jestli u nich převažuje obliba nakupovat si alkohol u kempů na březích řeky, nebo se na něj zastavit přímo při plavbě. Podle paní Lenky, která na vodu vyráží každoročně již několik let, je situace každý rok jiná. „Před dvěma lety jsme kolem barů projížděli a bylo u nich spoustu lodí. Loni tam nebyl ani jeden vodák,“ uvedla.
Další ze zkušených vodáků říká, že jejich služby nikdy nevyužil. „Na vodě mi bary nijak nepřekáží a asi mi jsou tak nějak lhostejné. Celkově si myslím, že nejsou potřeba, přijde mi, že lidi tam moc nestavují kvůli tomu, že to je drahé,“ říká pan Patrik.
Podle Filipa Hrdiny by řešením bylo bary regulovat. „Je evidentní, že plovoucí bary některým lidem vadí, ale nikdy se jich nikdo nezbavil. Myslím si, že by bylo lepší jít na to opačnou cestou a říct si, že lidé to očividně chtějí, ale bylo by dobré to regulovat nějakým nájemným a povolenými místy,“ dodává Hrdina. Podle něj represe, kterých se dožadují někteří majitelé a provozovatelé kempů, nefungují, a bylo by proto lepší dát tomuto druhu podnikání pevný rámec.