Klaudie udělala překvapivé rozhodnutí – na svatbu nepozvala svou starší sestru. Máma ji sice prosila, ať si to ještě rozmyslí, ale Klaudie neustoupila. Její důvod není těžké pochopit.
Před rokem jsem si vzala toho nejlepšího muže pod sluncem. Byla to komorní svatba jen pro nejbližší přátele a rodinu. Ale někdo přece jen chyběl – moje starší sestra Petra. Bylo to moje rozhodnutí a ani na vteřinu jsem nelitovala, že jsem ji nepozvala...
Moje sestra je manipulativní
Se sestrou jsme vždycky byly jako oheň a voda. Ona je výbušná, nápadná, milovnice večírků a magnet na problémy i toxické vztahy. Všude zářila a přitahovala pozornost, zatímco já jsem byla spíš její stín. Tichá holka s hlavou v knížkách, realistka, která miluje klid a pořádek.
Když jí bylo sedmnáct, utekla z domova. Naši nesouhlasili s jejím vztahem s jedním pochybným týpkem, a ona se rozzuřila a rozhodla se jít si tvrdě za svým. Po dvou měsících se vrátila domů a byla v žalostném stavu. Máma byla zdrcená a pořád jen brečela, táta mlčel a nepřítomně zíral do zdi. Tehdy jsem se o ni starala já, zatímco ona se vyžívala v roli oběti. A nezměnilo se to dodnes – pořád někoho zatahuje do svých dramat a nikdy za nic nepřebírá odpovědnost.
Co si pamatuju, Petra vždycky využívala ostatní ke svým vlastním cílům. Ozve se jen tehdy, když něco potřebuje. Věčně je bez peněz, protože rozhazuje za věci, na které nemá, nebo za nezralé chlapy, co hledají sponzorku. Každý její vztah končí stejně – krokodýlí slzy a sliby, že už nikdy víc. A pak to začne nanovo.
Už ani nevím, kolikrát jsem jí půjčila peníze, přestože jsem věděla, že je nikdy neuvidím. Ani v práci jí nic nevyhovuje, a tak nikde nevydrží dlouho. „Musím konečně najít sama sebe,“ opakuje pořád dokola. „Ale mám smůlu, nikdy mi nic nevyjde.“
Sestra překročila hranici
Když jsem poznala Michala, nechtěla jsem ji s ním seznamovat. Ne že bych mu nevěřila – ale kvůli ní. Nikdy nevíte, co ji napadne. „Zlato, je to přece tvoje sestra,“ naléhala máma, a tak jsem povolila. V té době už jsme byli zasnoubení a měli jsme datum svatby.
Moje intuice mě nezklamala. Jednou mi Michal ukázal zprávu, kterou mu Petra poslala přes Facebook: „Vybral sis špatnou sestru. Ona ti nikdy nedá to, co já.“ Byla jsem v šoku. Michal jí odepsal, že s ní nemá o čem mluvit.
Okamžitě jsem za ní zajela a řekla jí, že si takové chování nepřeju. „Takového chlapa si nezasloužíš,“ pronesla. „Jsi příliš nudná.“
To už na mě bylo moc. Ani trochu jí nevadilo, že se pokusila rozbít mi vztah. Nedokázala se smířit s tím, že jsem šťastná. Byla to klasická situace „když to nemám já, nebudeš to mít ani ty“.
„Už mu nepiš a mně taky. Nechci s tebou mít nic společného...“ řekla jsem jí zvýšeným hlasem.
Jen pokrčila rameny. Nebrala mě vážně, ale mně to bylo jedno. S Michalem jsme ani na vteřinu nezaváhali – nechtěli jsme ji na naší svatbě...
Musím se soustředit na svůj život
Máma to nesla těžce. Nedokázala si představit, že Petra nebude na mé svatbě. „Zlato, prosím tě, máš jen jednu sestru. Určitě tě nechtěla zranit.“
Ale tentokrát jsem se nenechala přemluvit. Moje sestra je dospělá žena a moc dobře ví, co dělá. Mám už plné zuby toho, že ji pořád někdo tahá z průšvihů a omlouvá její ubohé chování. Byla jsem vlastně ráda, že Petra na mé svatbě nebyla. Všechno by zkazila. Takhle to byl nádherný den, plný radosti a klidu. Byli s námi lidé, kteří nám skutečně přejí. Lidé, kteří jsou upřímní, slušní a nikoho nevyužívají, což moje sestra rozhodně není.
Tuším, že je uvnitř dost nešťastná, ale musí se naučit starat se o sebe sama. Nikdo to za ni neudělá jen proto, že se bojí a nechce přijmout odpovědnost za své činy a slova. Je lehkovážná a sebestředná, ubližuje ostatním a vůbec si to neuvědomuje. Vždycky za to může někdo jiný – jen ne ona.
Pořád spolu nemluvíme. Slyšela jsem, že začala chodit na terapii, ale u ní člověk nikdy neví. Takovým zprávám moc nevěřím a mrzí mě, že rodiče pořád doufají v její velkolepou proměnu. Neříkám, že se lidé nemění, ale chce to pevnou vůli a skutečnou motivaci. Vím, že máma tím vším hrozně trpí, ale momentálně Petru ve svém životě nechci. Nedokážu zapomenout, co udělala – a hlavně že jí to přišlo úplně normální. Teď se soustředím na vlastní život, na budoucnost, kterou budujeme s Michalem. Čekáme první miminko, takže ve svém okolí nechci toxické lidi...
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
Lifee.cz
Volty|
Trendy svět|
Naše zahrada|
Plné zdraví|
Náš dům|
Epeníze|
Ekonom|
Sport - Aktuálně.cz|