Kariéra otce není v naší společnosti příliš lákavá

Když jsem ve třiceti řekla nahlas, že chci děti, působilo to skoro jako faux pas. Dnes už se otevřeně mluví i o mužských biologických hodinách – a o tom, že počet spermií klesá, zatímco věk „prvootců“ roste. Jenže mezi teorií a praxí je pořád propast. Kolik mužů má odvahu si připustit, že ani oni nemají času nazbyt?

Podle Deníku N (22. května 2025) přibývá v Česku otců nad 45 let, což zvyšuje riziko neplodnosti i vývojových vad u dětí. Průměrný věk muže, kterému se narodí první dítě, je 33 let. Co s tím hodláte dělat?

Vzpomínám si, jak jsem byla kdysi na schůzce s jedním mužem z našeho atletického oddílu. Bylo nám oběma 31 a pozvání jsem iniciovala já. Na otázku, kam bychom mohli vyrazit, mi jen s úsměvem odvětil, že to nechává na mně. Vymyslela jsem tedy konkrétní plán – čas i místo – a on ho přijal. Po zajímavém programu v planetáriu jsme pokračovali do vinárny, kde jsme se poměrně dlouho bavili o všem možném a bylo to příjemné. Nakonec se mě Jirka zeptal: „Kde se vidíš v atletice tak za 5 let?“ Klidně jsem odpověděla, že hodlám posilovat s kočárkem do „emhádéčka“. Jirka se zatvářil tak vyděšeně, jako bych mu řekla, že mám lepru.

A protože jsme v té vinárně seděli už opravdu dlouho, nechyběla mi odvaha překročit hranice společenského tabu a rovnou jsem se zeptala: „A cos jako čekal, že ti na to povím? Copak ty nevíš nic o biologických hodinách? Mám ti tady snad povídat o tom, že hodlám dělat kariéru stavěním školek v Africe? Jasně, že chci rodinu a děti, jako každá normální ženská! Ty snad nevíš, kolik mi je?“ smála jsem se v rámci možností daných mi prostorem, zatímco Jirka bledl nad tím, kam až jsem si dovolila zajít. Působilo to, jako by byl přesvědčený, že o podobných věcech se slova nevedou. Dnes je Jirkovi pětačtyřicet, pokud vím, stále bydlí u matky, protože jinak by žila sama ve 3+1, dítě nemá.

Pověrčivost? Ne, jen pro jistotu hodím mincí Tohle se stalo už dávno. Tehdy ještě nebyla taková osvěta jako dnes, kdy jsou muži upozorňováni na to, že i oni mají biologické hodiny, že počet jejich spermií celosvětově klesá (hlavně v rozvinutých zemích) a že každoročně se zvyšující věk „prvootců“ neblaze prospívá zdraví potomstva v České republice. Dnes už se otevřeně mluví o tom, že pokud mají muži první dítě ve 45 letech, klesá šance, že budou mít dětí více.

Vždyť stát se otcem je naplnění života. Muž sám nikdy nenajde opravdové štěstí, bez rodiny je jeho existence jen poloviční. Kdo se o něj postará ve stáří? To si pak bude zoufat, kariérista.

Přitom je kolem tolik žen, co by chtěly děti. Já sama jich znám alespoň pět. Člověče! Už je ti třicet! To si nemůžeš tak vybírat. Že to není princezna na bílém koni? Ale prosím tě! Chodí do práce? Chodí. Uvaří něco občas? Uvaří. Do hospody nechodí, tak co bys víc chtěl? Ty jsi moc vybíravý. Abys nepřebral, hochu!

A kdo bude vydělávat na tvůj důchod, když nebudeš mít děti? Ale no tak. Všichni před tebou to zvládli. Tvůj pradědeček živil šest dětí, pracoval ve fabrice 12 hodin denně a pak ještě večer na poli. Stačily mu dvě košile na týden, pračku neměl, auto neměl, k obědu si s sebou nosil chleba s tvarohem a cibulí a byl rád. A to zažil válku! A i bez maturity si práci vždycky našel. V kamenolomu, v lese… I bez vzdělání ty děti po nocích vychoval.

Tak směle do toho, hoši, a zabojujte na všech frontách, když už vám zrušili tu vojnu. Třeba jako ten Honza z pohádky Princezna a půl království. K dobytí srdce princezny, společenskému postavení a velké rodině mu nestačila jen dobře odvedená práce na poli a zabití draka. Musel na sobě ještě hodně zapracovat a chvílemi to bylo tvrdší než orba nebo likvidace veleještěra. Ale stálo mu to za to. Vždyť mít doma sedm kluků a sedm holek vyžaduje především vysokou odolnost charakteru.