Existují kopce, které se vám zapíšou do lýtek i do paměti. Ulice tak strmé, že asfalt musí nahoře nahradit beton, auta si to rozmýšlejí a chodci se mění v pomalé horolezce. Dvě takové legendy leží na opačných koncích světa – v Dunedinu na jihu Nového Zélandu a ve waleském Harlechu. Jejich sláva není jen o číslech, ale i o tom, jak se v takovém svahu skutečně žije.
A pak je tu spor, který obešel svět: komu patří titul „nejstrmější ulice“? Co vlastně znamená třeba 34,8 % sklonu v praxi, proč se pravidla měření měnila a jak záznam v knize rekordů promění poklidnou čtvrť v turistickou atrakci?
Kde se láme gravitace: Dunedin vs. Harlech Baldwin Street v Dunedinu se po krátké přestávce vrátila na trůn. V dubnu 2020 Guinnessova kniha rekordů po formální revizi uznala, že správně se má strmost ulice měřit po středové ose, nikoli po vnitřní krajnici, a potvrdila Baldwin Street sklon 34,8 %. Tím se ulice znovu stala oficiálně nejstrmější na světě.
Pár měsíců předtím se přitom radoval Harlech ve Walesu. Jeho Ffordd Pen Llech si v červenci 2019 titul vysloužila díky sklonu 37,45 %, vypočtenému na nejprudším desetimetrovém úseku právě po té nižší straně vozovky. Když se ale metodika změnila a zohlednil se střed silnice, vyšlo pro Harlech 28,6 % – a rekord putoval zpět na Nový Zéland.
Čtěte také : Lella Lombardi, jediná žena v F1: Zabila ji láska k závodění, zemřela mladá
Harlech ve Walesu má druhou nejprudší ulici: zdroj: Shutterstock Jak se na nejstrmějších ulicích žije Na papíře jsou to čísla, v realitě každodenní logistika. Obyvatelé Baldwin Street popisují roky trvající nápor návštěvníků: skupiny turistů se fotí uprostřed vozovky, řidiči zkoušejí „dobýt“ kopec a nahoře pak tápou, kde zatočit. Město muselo řešit dopravní bezpečnost, značení i základní zázemí, protože zvědavců jednoduše přibývalo.
Podobně se s prudkým svahem pere Harlech. Část Ffordd Pen Llech je jednosměrná směrem dolů, aby se auta nesrážela v úzkém „komíně“ a nemusela na nejprudším místě znovu rozjíždět. Na vrcholu navíc najdete varovnou značku se zaokrouhlenými 40 %, což je u britského značení běžná praxe.
Když rozhoduje centimetr: proč se měnila pravidla Změna metodiky nebyla kosmetika, ale snaha porovnávat srovnatelné se srovnatelným. Původně se bral v potaz nejprudší okraj vozovky – u ulic se silným bočním spádem to ale nahrávalo místům, kde je jedna krajnice výrazně níž než druhá. Po roce 2019 proto Guinness stanovil, že se bude měřit po středové linii v nejprudším desetimetrovém úseku. Hodnoty pro Dunedin a Harlech tak přeskočily a titul se v dubnu 2020 vrátil na Nový Zéland. Spor tím neutichl – spíš se stal učebnicovou ukázkou, jak moc výsledek závisí na tom, jak měříte.
Turistika, slavnosti a každodenní drobnosti Strmost přitahuje davy – a s nimi i improvizaci. V Dunedinu se z kopce stala scéna pro sportovce, dobrodruhy i charitativní akce. A zároveň se řeší prozaičtější věci: kam s popelnicí, když i ta má chuť jet sama, nebo jak naplánovat rozvoz balíků. V praxi to znamená více zábradlí, opatrnější parkování, někde i omezení průjezdu a prosby, aby se fotilo ze schodů , ne z prostředka silnice.
Čtěte také : Virtuální zpětné zrcátko nahrazuje to klasické. Obraz se pak promítá na displeji
Jak chutná rekord: výhra i starosti Záznam v rekordech zvedá návštěvnost a hrdost místních. Dunedin po ztrátě titulu v roce 2019 uklidňoval, že ulice je pořád stejně strmá – a po návratu titulu o rok později byly emoce slyšet i na opačné straně zeměkoule. Harlech si díky chvíli slávy připsal globální pozornost, o to větší zklamání přišlo po změně pravidel. V obou městech ale nakonec převládá praktický přístup: přilákat hosty, ale neztratit klid čtvrti.
Zdroje: guinnessworldrecords.com , rnz.co.nz , theguardian.com , wikipedia.org